Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté


Zpět Zadejte začátek jména:         

VOCHALA Jaromír - český sinolog

* 24. 9. 1927 Janovice-Bystré (okr. Frýdek-Místek)

Po ukončení studia na měšťanské škole ve Frýdlantě n. Ostravicí studoval v letech 1942-45 na učňovské škole (strojní zámečník) a 1949 maturoval na Obchodní akademii v Českém Těšíně. 1952 odjel na stipendium do ČLR studovat zahraniční obchod a po změně studijního oboru byl přijat na Fakultu čínského jazyka a literatury Pekingské univerzity, kterou absolvoval 1958. Během studia uzavřel manželství s čínskou studentkou Wang Ruzhen (Žu-čen Vochalová). Roku 1958 nostrifikací získal titul promovaný filolog; 1969 mu byl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy udělen titul PhDr. a vědecká hodnost CSc., 1990 byl jmenován docentem pro obor sinologie.

Po návratu z Číny pracoval v letech 1958-60 v kursu pro zahraniční studenty při VŠE v Praze jako učitel češtiny. 1960 byl přijat jako asistent čínštiny na katedru věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a 1962 byl jmenován odborným asistentem. Po roce 1970 mu byl z politických důvodů, zejména pro nesouhlas se "vstupem" vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na dalších dvacet let znemožněn kvalifikační postup, i když měl požadovanou vědeckou hodnost a ve své vědecko-pedagogické činnosti plnil úkoly na úrovni docenta a profesora. Docentem byl jmenován až 1990 a krátce nato odešel do důchodu.

Ve své vědecké činnosti se zabývá zejména různými stránkami současného i klasického čínského jazyka a speciálně problémy čínského písma na rovině teoretické i aplikované. Usiluje o nové badatelské přístupy ke studiu čínštiny, dokládá nutnost analýzy různých jazykových jevů nejen na rovině lingvistické, ale i na rovině grafolingvistické, která vzhledem k ideografickému typu čínského písma má zejména pro zkoumání povahy čínského slova a čínského morfému zásadní význam. Aplikací systémového pohledu na předmět zkoumání a důrazem na analýzu syntagmaticko-paradigmatických vztahů jazykových jednotek čínštiny naznačuje nové možnosti explikace složitých problémů čínské gramatiky, lexikografie i frazeologie. Příspěvkem k systematickému popisu minimálních grafických jednotek čínského znakového písma, jejich kombinatorních zvláštností i funkčních aspektů je jeho monografie Chinese Writing System. Pokusem o nové přístupy v oblasti lexikografie je jeho Stručný čínsko-český a česko-čínský slovník (1997), kde ve zpracování a výstavbě slovníkových hesel systémově řeší závažný problém základních typologických a funkčních odlišností mezi oběma jazyky ve slovnědruhové charakteristice heslového slova.

Během svého působení na oboru sinologie na Filozofické fakultě UK se věnoval otázkám modernizace jazykové výuky. Na základě analýzy čínského grafemického systému vypracoval nové metodické postupy ve výuce čínskému znakovému písmu, jejichž teoretická východiska i praktické postupy popsal v mnoha článcích, publikovaných u nás i v zahraničí (mj. také v Číně, např. v jazykovědném časopise Yuyan Jiaoxue Yu Yanjiu [Jazyková výuka a zkoumání jazyka]). Moderní metodické postupy aplikoval v řadě vysokoškolských učebních textů, věnovaných výuce čínskému jazyku a znakovému písmu (audioorální kurzy, tlumočnická cvičení, Úvod do čínského, japonského a korejského písma ap.), a zejména pak připravované vysokoškolské učebnici Základy současné čínštiny, která zatím zůstává v rukopise. Věnoval se i klasické čínštině a jeho Úvod do gramatiky klasické čínštiny (spoluautor Ž. Vochalová) byl ve spolupráci s německým sinologem prof. K. Kadenem přepracován a přeložen do němčiny.

Vedle svého hlavního lingvistického zaměření se věnoval i překladatelské činnosti (od 1961 byl členem překladatelské sekce Svazu čs. spisovatelů). Do čínštiny přeložil Krále Lávru K. H. Borovského, do češtiny přeložil několik děl moderních čínských prozaiků (Mao Tun, Čang Tchien-i aj.) a výbor ze staré čínské lidové poezie pod názvem Zpěvy od Žluté řeky, který vyšel ve dvou vydáních (1986 a 1987) a 1987 získal cenu vydavatelství Práce.

D.-k.: (s Ž. Vochalovou), Čínská konverzace I, SPN, Praha 1965; (s Ž. Vochalovou), Čítanka čínských novinových textů, SPN, Praha 1966; (s Ž. Vochalovou), Čínská konverzace II, SPN, Praha 1967; Synchronní charakteristika čínského znakového písma [nepubl. kandidátská disertace], FF UK, Praha 1969; (s Ž. Vochalovou), Kurs současné čínštiny I - textová část, UK, Praha 1971; (s Ž. Vochalovou), Kurs současné čínštiny II - mluvnice, SPN, Praha 1972; (spoluaut.), Úvod do čínského, japonského a korejského písma I - Vznik a vývoj, 1. vyd., SPN, Praha 1975, 2. vyd. 1989; (spoluaut.), Úvod do čínského, japonského a korejského písma II - Praktický kurs, 1. vyd., SPN, Praha 1975, 2. vyd. 1989; (s Ž. Vochalovou), Úvod do gramatiky klasické čínštiny, SPN, Praha 1976; (s Ž. Vochalovou), Základní kurs současné čínštiny I-III, 1. vyd., SPN, Praha 1980, 2. vyd. 1988; Základní kurs současné čínštiny IV - Audioorální kurs, 1. vyd., SPN, Praha 1980, 2. vyd. 1988; (ed.), Asian and African Linguistic Studies II., Studia Orientalia Pragensia XIV, Univerzita Karlova, Praha 1985; Chinese Writing System, Minimal Graphic Units, Acta Universitatis Carolinae. Monographia LXX, Praha 1986; (s V. Hrdličkovou), Úvod do studia sinologie - filologická část, 1. vyd., SPN, Praha 1985, 2. vyd. 1989; (s Ž. Vochalovou), Einführung in die Grammatik des klassischen Chinesisch, Verlag Enzyklopädie, Leipzig 1990; (s Ž. Vochalovou), Verbo-nominal Phrasemes in Modern Chinese, Karolinum, Praha 1990; (spoluaut.), Audioorální a tlumočnická cvičení z čínského jazyka, Univerzita Karlova, Praha 1991; Stručný čínsko-český a česko-čínský slovník, SPN, Praha 1997.

PŘEKLADY: (do čínštiny), [K. H. Borovský: Král Lávra], Šanghaj 1959; (z čínštiny), Mao Tun: V tygří tlamě, Naše vojsko, Praha 1960; Mao Tun: Rozklad, Odeon, Praha 1967 (opr. vydání); (přel. a přebásnil), Zpěvy od Žluté řeky. Výbor ze staré čínské lidové poezie, Práce, Praha 1986, 2. vyd. 1987.

D.-č./sb.: A Contribution to the Problem of Delimiting Grammatical and Lexical Meaning of Elementary Linguistic Units in Chinese, ArOr 32 (1964); O modernizaci výuky orientálních jazyků, NO 20 (1965), 2:; Čínská osobní jména, NO 22 (1967), 2:; Some Remarks on the Analysis of Chinese Characters, in: Monumenta Serica, Journal of Oriental Studies XXVI, Los Angeles 1967; On the Nature of Chinese Characters, in: Charles University on Far Eastern Culture, Praha 1968; (s M. Novákem), The Problem of Effective Character-writing, in: ibid.; (s J. Kalouskovou), Čínština o sobě a čínština pro nás, NO 25 (1970), 5:; Formal Aspects of the Chinese Graphemic System, in: New Methods of Analysis in Oriental and African Studies. Studia Orientalia Pragensia V, Charles University, Praha 1972; Specificity of Monosyllabic Denominations in Chinese Semantic and Graphemic Systems, in: Asian and African Linguistic Studies, Studia Orientalia Pragensia IX, Univerzita Karlova, Praha 1979; Specific Features of Chinese Characters and Some of the Problems Involved in their Reform. ArOr 49 (1981); Metodické inovace v jazykové výuce na katedře věd o zemích Asie a Afriky, in: Modernizace výuky a didaktická technika. Bulletin FF UK 2/1981-82; (s Ž. Vochalovou), Some Remarks Towards New Phraseological Expressions in Modern Chinese, in: Asian and African Linguistic Studies II. Studia Orientalia Pragensia XIV, Univerzita Karlova, Praha 1985; A Few Notes to the Analysis of the Chinese Writing System, in: Problemy jazyków Azji i Afryki, Warszawa 1987; Mantan Hanyu Yusu De Tezheng [K zvláštnostem morfému v čínštině], Zhongguo Yuwen [Čínský jazyk], 2, Beijing 1987; A Note on Chinese Syntax, in: Asian and African Linguistic Studies III. Studia Orientalia Pragensia XVII, Univerzita Karlova 1988; Chinese Characters and the Problems of the Science of Script, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 3, Phonetica Pragensia VII, Univerzita Karlova, Praha 1985.

PŘEKLADY: (z čínštiny), Mao Tun: Před zastavárnou, in: Jarní hedvábníci, SNKL, Praha 1963; Čang Tchien-i: Pomsta, Světová literatura (1972), 6; Čang Tchien-i: Pan Chua Wej, Světová literatura (1972), 6; Čang Tchien-i: Buddhova moc, Světová literatura (1972), 6.

L.: Dr. Vochalovi k šedesátinám, NO 42 (1987), 7; Kdo je kdo 91/92, Praha 1991; Kdo je kdo 94/95, Praha 1994; Dong Ji: Jicke Hanxuejia [čeští sinologové], in: Zhongguo Wenhua Yanjiu [Zkoumání čínské kultury] 1995.

(A)


Počet nalezených záznamů: 1
Hlavní stránka