UstinadLabem.jpg
Strekov1.jpg
Strekov3.jpg
Strekov2.jpg
358u-Stekov_b.jpg
0Strekov2.jpg
358u-Stekov_a.jpg
0Strekov1.jpg
Na zatek Pedchoz Dal Na konec

STŘEKOV

STŘEKOV (Ústí nad Labem) - kombinovaný železniční viadukt a (původně) i silniční most

Střekov je dnes součástí aglomerace Ústí nad Labem. Na doplňující síti Rakouské severozápadní dráhy byl roku 1874 postaven dvojpodlažní kombinovaný most přes Labe o třech polích po 74 metrech, navržený inženýry Hellwagem a Gerlichem. Jeho nosná konstrukce z Mohniéových příhradových nosníků byla dvoupatrová, s jednokolejnou železniční tratí v horním patře a silnicí v dolním. Silniční vozovka byla tvořena dřevěnými fošnami, položenými na spodní část ocelové konstrukce. Celková délka přemostění činila 310 metrů. Silničnímu provozu sloužil most do II. světové války (do roku 1936 byl jediným "suchým" spojením mezi Ústím a Střekovem), kdy došlo při bombardování města k požáru dřevěné vozovky. Původní kombinovaný most přes Labe v Ústí n. L. byl zdemolován roku 1958 po dokončení nového železničního mostu.

Nový most byl vybudován v letech 1954 – 57 v rámci předelektrizačních úprav traťového úseku Ústí nad Labem – Střekov – Ústí n. L. západ, které projektoval Státní ústav dopravního projektování. Most se skládá v podstatě ze tří základních částí:

  • přemostění ulice Střekovské nábřeží je provedeno pomocí trámového železobetonového nosníku, položeného na monolitických pilířích. Rozpon hlavního nosníku je 19,38 m.
  • přemostění Labe a přilehlých břehových partií zajišťují dvě ocelové příhradové konstrukce s horní mostovkou (každá pro jednu traťovou kolej). Břehové pilíře jsou postaveny z monolitického betonu, pilíře ve vodním toku jsou železobetonové, obložené přírodním kamenem. Nýtované konstrukce jsou na ústeckém břehu uloženy pevně, na ostatních pilířích na ložiskách. Na spodní úrovni příhradových konstrukcí jsou po každé straně mostu vysunuty nosníky pro umístění lávek pro pěší. Jejich nosnou konstrukci tvoří nýtované ocelové profily, pochozí plocha je provedena z dřevěných prken. Zábradlí je vytvořeno svislými ocelovými tyčemi. Železniční svršek je položen prostřednictvím dřevěných mostnic přímo na horní vodorovné části příhradových konstrukcí. Po vnější straně kolejí jsou vedeny servisní chodníčky, chráněné na vnějších stranách zábradlím z ocelových profilů. Mezi kolejemi jsou umístěny dva trakční stožáry. Uvnitř příhradových konstrukcí vedou opět servisní chodníčky a některá vedení inženýrských sítí. Silniční spojení na dolní mostovce už nebylo provedeno. Krajní pole mají rozpon 60,81 m, prostřední pak 77,39 m.
  • přemostění Pražské ulice (nové i původní trasy), železniční tratě Praha – Děčín a ulice Na Větruši je provedeno železobetonovými prostými deskami na monolitických pilířích. Celkem je zde sedm otvorů různé rozteče i světlé výšky. Pět z nich se klene nad oběma částmi Pražské ulice a prostory kolem nich, šestý nad zmíněnou železniční tratí, sedmý nad prudce stoupající ulicí Na Větruši. Rozpony hlavních nosníků jsou (v pořadí od Labe) 16,67 m, 13,75 m, 2 x 15,95 m, 9,10 m, 12,22 m (nad pražskou tratí) a 4,80 m. V prvním otvoru je na společný pilíř ocelových konstrukcí a betonové mostovky zavěšeno rameno spojující jižní lávku pro pěší se společným nadchodem nad novou částí Pražské ulice. Celá tato část lávky vznikla až při stavbě nové části Pražské ulice počátkem 80. let 20. století. Předtím byly obě lávky přístupné obdobným způsobem jako na pravém břehu.