Na zatek Pedchoz Dal Na konec

KARLOVY VARY

KARLOVY VARY (Karlovy Vary) - úvodní stať

O Karlových Varech lze bez přehánění říci, že jsou nejen městem léčivých pramenů, ale i mostů a lávek. Pouze na šesti vodotečích, které městem protékají, je totiž celkem 40 mostů a 18 lávek. Svá jména mají jen mosty, které překonávají dvě hlavní vodoteče - Ohři a Teplou. Nepojmenované jsou mosty a lávky přes říčku Rolavu (celkem ji překlenuje na území města 8 mostů a 2 lávky) a přes potoky: Chodovský potok (4 mosty a 2 lávky), vodoteč v Olšových Vratech (4 mostky) a v Drahovicích (1 mostek). Ke cti karlovarských mostů a lávek je třeba říci, že jejich názvy jsou většinou označeny vkusnými tabulkami. Většina mostů a lávek měla ještě nedávno litinovou nebo ocelovou nosníkovou konstrukci s plastickou výzdobou, dnes jde o betonové překlady s kovaným zábradlím. Začneme nejprve výčtem mostů přes řeku Teplou, směrem od pramene k jejímu soutoku s Ohří. První je na území města Cihelenský most z roku 1978 o délce 19 a šířce 6 metrů, pak přehradní hráz Březová z roku 1937, která má délku 74,5 metru a šířku 8,4 metru. Následují přemostění v katastru samostatné obce Březová, která není součástí Karlových Varů. Další je most U motelu z roku 1985 a Beethovenův most z roku 1990 (u parkoviště autobusů). Podrobněji jsou pak zmíněny mosty Richmondský, Mickiewiczův, Karla IV., U galerie, Festivalový, Jánský, Vřídelní most z roku 1975, přemosťující Teplou u Vřídelní kolonády, kterou svou délkou i šířkou vlastně rozšiřuje (65 x 18 metrů), a Mlýnský most. Ten patří také k nejstarším mostům přes Teplou, když se v roce 1985 podrobil zásadní rekonstrukci. Je 18 metrů dlouhý, 8 metrů široký a spojuje ulice Vřídelní a Lázeňskou. Po něm přichází Kolonádní přemostění z roku 1952, které bylo v roce 1986 rekonstruováno. Má délku 117 metrů a šířku 95 metrů a tvoří vlastně rozšíření promenádního prostoru Mlýnské kolonády. Po Lázeňském a dál Dvořákově mostu následuje Poštovní most. Následuje kuriozita, a totiž dvojice mostů stejného jména - Most 1. máje. První z nich, starý, je v havarijním stavu a uzavřený, druhý z roku 1968 (o délce 17,6 metrů a šířce 25 metrů) spojuje čtvrti Drahovice a Tuhnice. Nesmíme však zapomenou ani na lávky přes Teplou. Je to lávka Gejzírpark z roku 1990 (v areálu tenisových kurtů), Toskánská, Goethova, Labitzkého, Dvořákova, Divadelní, pak Špitálská a Gogolova. Moderní je železná oblouková lávka Atrium z roku 1997 o délce 17 a šířce 1,5 metr, která spojuje stejnojmenné obchodní centrum s Dvořákovými sady. Hochbergerova lávka z roku 1984 má délku 17 a šířku 3 metry a spojuje třídu I. P. Pavlova s Dvořákovými sady. Konečně poslední - Školní lávka - pochází z roku 1877, byla rekonstruována v roce 1983, má délku 18 a šířku 3 metry a spojuje nábřeží Jana Palacha s nábřežím Osvobození. Mosty přes Ohři (rovněž směrem po toku řeky) jsou: Doubský a dále Dvorský most. Ten je z roku 1880, byl přestavěn v roce 1970 a znovu rekonstruován v roce 1987. Má délku 80 metrů, šířku 11 metrů a spojuje Plzeňskou ulici v Tuhnicích s třídou kpt. Jaroše ve Dvorech a se státní silnicí K. Vary-Cheb. Po Chebském mostu následuje Ostrovský most, dále Drahovický most (délka 70 a šířka 12 metrů), postavený v roce 1960, který je dnes "mrtvý" a slouží jako tržiště. A konečně posledním, i co do data výstavby (1998), je Pražský most, který je součástí tranzitní komunikace Praha-K. Vary-Cheb. Lávky přes Ohři pak jsou: Svatošská lávka, původně z roku 1951, nahrazena novou v roce 1999, o délce 52 metrů a šířce 1,15 metru, která je zavěšena na lanech. Plynárenská lávka, postavená v roce 1982, která má délku 80 metrů a šířku 3 metry. Spojuje čtvrť Tuhnice (Západní ulice) s Rybářemi a Dolní Kamennou; má jen omezený provoz. Sportovní lávka z roku 1962, o délce 70 metrů a šířce 3 metry, která spojuje Drahovice s Dalovicemi a Dolními Všeborovicemi. Viz též jednotlivá hesla.