Domov sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích
hledá zkušeného lékaře
Zpět na www.libri.cz Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen
<- 30. červnaÚvodní stránka2. července ->

1.července

"SÍLA ŽEN SPOČÍVÁ V TOM, ŽE SE PREZENTUJÍ
JAKO SLABÉ POHLAVÍ."
(J. Frolík)

Svátek mají Jaroslava, Děpold, Theobald.

Dnes najdeme v občanském kalendáři velmi rozšířené a oblíbené jméno Jaroslava. Jedná se o ženský protějšek jména Jaroslav. Dáte-li si tu práci a najdete si u jeho svátku 27. dubna jeho krátký etymologický výklad, přesvědčíte se, že s Jaruškami nejsou žádné špásy.

Jaroslavu mezi světci ani mezi historickými postavami nenajdeme. Podobné jméno ale měla hrdinka staroruské písemné památky Slovo o pluku Igorově, jmenovala se Jaroslavna. Byla manželkou slavného vítěze nad turecko-kumánskými Polovci, novgorodského knížete Igora Svjatoslavoviče (1151-1202). Dodnes ale není jisté, nebylo-li Slovo padělek, podobně jako naše Rukopisy.

V českém církevním kalendáři má dnes svátek Theobald čili po našem Děpolt. Toto staroněmecké jméno znamená "v lidu statečný" a původně znělo Diepold.

Dnes si připomínáme patrona sedláků, vinařů, ševců, koželuhů, ale i uhlířů a výrobců opasků Theobalda z Provins (Francie). Je uctíván především ve Francii, Lucembursku, Belgii, Itálii, Rakousku a Německu. Zvláště ve Francii se těší velké oblibě, jeho jméno nesou četné kostely (St-Thibault). Theobald se narodil kolem roku 1017 v Provins. Přišel na svět v bohaté hraběcí rodině, se kterou se však rychle rozešel a odešel se svým přítelem do Lucemburku, kde se živili prací rukou - většinou jako zedníci a pacholci. Časem se dostali až do Říma a nakonec se usadili v kamaldulském klášteře v Salanigu (severní Itálie). Theobald zde přijal kněžské svěcení a vstoupil do řádu. Lidé i jeho spolubratři jej ctili již za jeho života, takže když krátce po svém vysvěcení zemřel (30. června 1066), pochovali jeho tělo s velkou úctou v dómě ve Vicenze. Později byly jeho ostatky přeneseny do opatství v Salanigu. Svatořečen byl již sedm let po své smrti.

U nás nesl podle Děpolta jméno celý rod - Děpoltici si říkala vedlejší větev přemyslovského rodu. Byli to potomci Děpolta I., jenž byl synem českého knížete Vladislava I. (| 1125). Jeho starší bratr Vladislav II. (asi 1110-1174) mu svěřil čáslavskou, chrudimskou a vratislavskou župu. Jeho syn Děpolt II. byl prý "mužem znamenitých vloh". Původně žil ve shodě s českým knížetem, ale roku 1185 se dozvěděl, že má být zajat, a tak moudře uprchl ze země. Zemřel na mor při křižácké výpravě v roce 1190 u italské Ancony. Z jeho tří synů byl nejvýznamnější Děpolt III. Studoval na vysokém učení v Magdeburgu a po návratu do Čech se pokusil o státní převrat (1203), protože mu Filip Švábský udělil Čechy v léno. Přemysl I. Otakar (1155-1230) však akci úspěšně potlačil. Po roce 1216 byli vyhlášením zákona o nástupnictví při volbě Václava I. (pravidlo prvorozenosti) Děpoltici definitivně zbaveni naděje na český trůn. Přesto se Děpolt III. pokusil ještě jednou o povstání proti králi, ale v bitvě u Kouřimi roku 1223 zahynul. Po roce 1247 zprávy o Děpolticích mizí. Byly však vysloveny domněnky, že rody

Švihovských a z Rýzmburka jsou jejich potomky.


Zpět na www.libri.cz Po kom se jmenujeme. © LIBRI, 2000, 2001 Valid HTML 4.01  Valid CSS Úvodní stránka