FIŠÁRKOVÁ, Zuzana
Zuzana FIŠÁRKOVÁ provdaná 1. Bílková, 2. Šelbická (* 11. 2. 1939 Praha)
–
herečka; dcera malíře Aloise Fišárka (1906–1980) a sestra mistra filmového střihu Aloise Fišárka (* 1943). Studovala střední zemědělskou školu v Mělníku a její hereckou dráhu odstartovala drobná role studentky ve Weissově filmu
Taková láska (1959). Jako externistka byla roku 1958 angažována do pražského Rokoka a další hereckou průpravu absolvovala na oblastních scénách v Plzni (1959–60), Liberci (1960–70), Příbrami (1970–72), Hradci Králové (1972–74) a Ostravě (1974–79). Od roku 1980 byla členkou pražského Divadla E. F. Buriana a současně působila v Laterně magice. Na přelomu 50. a 60. let vytvořila před kamerou několik menších dívčích rolí (
105 % alibi, 1959;
Romeo, Julie a tma, 1959;
Rychlík do Ostravy, 1960;
Pochodně, 1960), než jí popularitu přinesly ústřední hrdinky dvou filmů Václava Kršky: účetní Eva Kuncová v psychologickém dramatu
Osení (1960) a uvědomělá mlynářská dcera Magdalena Bilanská zvaná Lenka v sociálním dramatu
Kde řeky mají slunce (1961). Poslední větší příležitost dostala v postavě energické ošetřovatelky Evy, zachraňující svého milého (
I. Palec) během sněhové bouře, v Dubově horském dobrodružném dramatu
Vánice (1962). Po delší odmlce se před kameru vrátila na začátku 70. let v úloze pomatené pacientky zchátralého špitálu Stěpky v Balaďově přepisu Čechovovy povídky
Archa bláznů (1970; 1990) a jako Mercedes v
Herzově romantickém dramatu podle Grinovy novely
Morgiana (1972). Později se už uplatnila pouze v menších rolích matek, manželek a sousedek (
Město mé naděje, 1978;
Malý velký hokejista, 1982;
Zámek „Nekonečno“, 1983;
Jak básníci přicházejí o iluze, 1984;
Podfuk, 1985;
Císařovy nové šaty, 1994;
Pasáž, 1996) a zatím naposled se na film. plátně objevila ve filmu Hanele (1999). O to více se prezentovala na tv. obrazovce v inscenacích a tv. filmech (
Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak, 1972;
Tango, 1975;
Ať hodí kamenem, 1976;
Povídka malostranská, 1981;
Zaspala nevěsta, 1984;
Tchýně, 1986;
Srdíčko, 1987;
Nález, 1991;
Dobrodružství pod postelí, 1997;
PF 77, 2003) a příležitostně i seriálech (
Kamenný řád, 1975;
Tybys, 1979;
Přátelé zeleného údolí, 1980;
Tak se ptám, 1980–83;
Malý pitaval z velkého města, 1982;
U nás doma, 1988;
Dobrodružství kriminalistiky, 1989;
Hospoda, 1996;
Na lavici obžalovaných justice, 1998;
Strážce duší, 2004). Příležitostně se věnuje také dabingu.