V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

DUŠEK, Jaroslav

Jaroslav DUŠEK (* 30. 4. 1961 Praha)  – herec a divadelní režisér; manžel herečky Ivety Duškové. Od dětství byl ovlivněn divadlem Semafor, kde pracovali jeho rodiče (otec jako osvětlovač a matka jako barmanka). Po studiu na pražském gymnáziu Budějovická, kde mu učarovalo Nedivadlo I. VyskočilaP. Boška, prošel několika manuálními povoláními (topič, hlídač, strojník, uklízeč). V roce 1981 založil se spolužákem Janem Bornou divadlo Vizita (Srslení, 1981; Kostky, 1982; Statek, 1986). Soubor, v němž se s kolegou M. Zbrožkem a dalšími věnuje hrané improvizaci, dodnes existuje (působil mj. v divadle Archa a divadle Ponec). Pravidelně hostuje v divadle Sklep, ale objevuje se i na jiných pražských scénách, např. v Divadle Na Jezerce (Manželské vraždění). Byl spoluzakladatelem dnes už neexistujících rádií Mama a Limonádový Joe. Před kamerou, ovšem televizní debutoval ve filmu Prokop Diviš (1977) a po dlouhé pauze si zahrál v seriálu My holky z městečka (1986). Teprve poté získal zkušenosti i před film. kamerou, a to už výraznými vedlejšími rolemi ve filmech tvůrců z okruhu divadel Pražské pětky (Pražská pětka, 1988; Vrať se do hrobu, 1989; Kouř, 1991; Don Gio, 1992; Kamenný most, 1996). Do diváckého povědomí se zapsal rolí snaživého tělocvikáře Saši Mašlaně v Hřebejkově retrokomedii Pelíšky (1999). Obdobné rysy oportunismu, malodušnosti a hlouposti projevují i jeho vedlejší postavy z dalších Hřebejkových filmů: čechoněmecký kolaborant Horst Prohaska v protektorátní tragikomedii Musíme si pomáhat (2000; nominace na Českého lva), ředitel školy Míla Břečka v normalizační hořké komedii Pupendo (2003; nominace na Českého lva) a rasistický fotbalový rowdie zvaný Plukovník ve smutné komedii ze současnosti Horem Pádem (2004). Z této galerie nevybočují ani hajný Ludva ze Slámovy hořké komedie Divoké včely (2001), řídící učitel Tkáč z Trojanovy vesnické balady podle próz Květy Legátové Želary (2003), slepý filozof dr. Reiniš z Dobešovy hororové komedie Choking Hazard (2004), ředitel blázince doktor Murlloppe ze Švankmajerova filozofického hororu Šílení (2005), přednosta železniční stanice Anton Janský z Göblovy a Švejdovy smutné „železničářské“ komedie Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí (2006), opatrnický oportunista Gustav z koprodukční tragikomedie ze srpna 1968 Operace Dunaj (2009) polského režiséra Jacka Glomba, ani náměstek a posléze vicepremiér Vlastimil Klein z Havlova zfilmování vlastní hry Odcházení (2011). Uznávaný amatérský filmař Pavel Dražan využil jeho výrazové schopnosti ve své celovečerní prvotině, experimentální alegorii Jarmareční bouda (2010). Hrál také v tv. filmech Ten, který má být zavřený (1991), Dobré bydlo (1994), Věk vodnáře (1999), Společník (2003) a Šejk (2009). Namluvil animovaný večerníčkový seriál O Kanafáskovi (2004). Velkou popularitu získal díky své schopnosti improvizace, břitkému vtipu a originálnímu smyslu pro ironický humor jako moderátor kulturních akcí (Český lev, Festival FAMU) a tv. pořadů (Přesčas); svůj um uplatnil i v tv. sérii Taxi, prosím. Je autorem scénářů k tv. multimagazínu Dokoláč a se skladatelem Martinem Smolkou napsal libreto k opeře s hokejovou tematikou Nagano pro Národní divadlo. Do roku 2000 vyučoval na někdejší lidové konzervatoři, pak na Konzervatoři Jaroslava Ježka, na FAMU a DAMU.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!