V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BALDOVÁ, Zdeňka

Zdeňka BALDOVÁ (* 20. 2. 1885 Česká Třebová, † 26. 9. 1958 Praha)  – herečka; manželka divadelního režiséra a dramatika Karla Huga Hilara (1885–1935). Navštěvovala průmyslovou školu a současně studovala jazyky a hudbu. Její herecký talent se na samém počátku formoval v ochotnických spolcích Žižkovan a Pokrok, kde ji roku 1907 objevil a angažoval František Adolf Šubert (1849–1915), tehdy ředitel Městského divadla na Královských Vinohradech. Odtud přešla roku 1922 s manželem do Národního divadla, v jehož angažmá setrvala až do smrti. Nejprve hrála naivní dívky a milovnice a postupně byla obsazována především do komických rolí, které obohacovala hlubokou vřelostí, úspěšně vytvářela maloměšťácké a lidové typy: Fanka v Čapkově Loupežníkovi, Tekla v Gogolově Ženitbě, Polina v Gorkého Nepřátelích, Dulská v Morálce paní Dulské. První herecký vklad do filmu učinila v němém melodramatu Neznámé matky (1921) a další zkušenost před kamerou získala až ve zvukové éře, když ztvárnila Ferdyšovu odvrhnutou milenku Irmičku v Kodíčkově adaptaci Langrovy div. komedie Obrácení Ferdyše Pištory (1931). Po omezené paničce městského hejtmana (J. Marvan) ve Fričově zdařilé film. adaptaci Gogolova Revizora (1933), vdavekchtivé vdově Nykysové v Cikánově veselohře U nás v Kocourkově (1934) a paní domácí Krupkové, matce půvabné Márinky (E. Hálková) ve Vávrově přepisu Jiráskovy novely Filosofská historie (1937), zazářila v roli paní Junkové, ženy prostoduché a důvěřivé, žijící v naivních iluzích o světě a o svých ratolestech ve společenském dramatu M. Friče Lidé na kře (1937). V dalších filmech z konce 30. a první poloviny 40. let ji už režiséři využívají spíše jen jako zavedenou postavu pro mnohdy stereotypní úlohy starostlivých matek (Jarčin profesor, 1937; Škola základ života, 1938; Pacientka dr. Hegla, 1940; Neviděli jste Bobíka?, 1944), zmatkářských manželek nepraktických mužů (Poslední muž, 1934), rozšafných tetiček (Anita v ráji, 1934; Jarka a Věra, 1938; Eva tropí hlouposti, 1939), vyjevených služebných a hospodyň (Na Svatém kopečku, 1934; Tři muži ve sněhu, 1936; Kluci na řece, 1944), bytných (Kdybych byl tátou, 1939) a pokryteckých, pomlouvačných a intrikánských měšťaček (Mravnost nade vše, 1937; Tetička, 1941). I v poválečném období nadále představovala manželky, matky, tety a tchýně (Parohy, 1947; Revoluční rok 1848, 1949; Haškovy povídky ze starého mocnářství, 1952; Zaostřit, prosím!, 1956; Roztržka, 1956; Váhavý střelec, 1956), ale některé její postavy dostávaly už dramatičtější a tragičtější rysy: Židovka Hedvika Kaufmannová v Radokově okupačním dramatu Daleká cesta (1949), rozechvělá paní Hlubinová v Krškově melodramatu podle Šrámkovy hry Měsíc nad řekou (1953). Největšího úspěchu dosáhla až na sklonku života ve dvou postavách, které zaujaly nebývalým rozpětím nálad a odstínů výrazů, navíc střídaných v komediální i vážné poloze, a to v titulní postavě majitelky činžáku, bezcitné ženy, despoticky vládnoucí svému okolí, v Krejčíkově přepisu sociální tragikomedie Gabriely Zápolské Morálka paní Dulské (1958), kde si zopakovala svou slavnou jevištní kreaci, a neméně působivý výkon předvedla v úloze vitální babičky Skořepové v Zemanově komedii Páté kolo u vozu (1958). Krátce po udělení titulu Zasloužilá umělkyně (1953) byla jmenována Národní umělkyní (1955).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!