DOLEŽAL, Miroslav

Miroslav DOLEŽAL (* 10. 2. 1919 Bučovice, okres Vyškov, † 12. 4. 2009 Praha) – herec a recitátor. Už na bučovickém gymnáziu dělil svůj zájem mezi atletiku a ochotnické divadlo. Studoval práva souběžně s dramatickým oddělením brněnské Státní konzervatoře, po jejímž absolutoriu (1943) nastoupil do brněnského Českého lidového divadla, které však po roce skončilo činnost v důsledku uzavření divadel nacisty. Po osvobození působil tři sezony v Zemském národním divadle, respektive ve Státním divadle v Brně (Lazarův smích, Strakonický dudák, Jan Hus). Od roku 1948 je členem činohry Národního divadla v Praze, kde po mladistvých hrdinských i mileneckých rolích vyspěl jeho herecký typ do charakterních, citově bohatých, ušlechtilých povah, ke kterým ho předurčil příjemně mužný zjev a kultivovaný hlasový projev (Radúz a Mahulena, Maryša, Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Vojnarka, Lucerna, Kavkazský křídový kruh, Fidlovačka, Médeia, Oidipús vladař, Rok na vsi, Pašije). Deklamační suverenitu a muzikální uchopení jazyka skvěle uplatnil ve Vrchlického-Fibichově trojdílném melodramatu Hippodamie. Výjimečnost svého hlasového fondu s citem pro brilantní dikci a hudebnost řeči uplatňuje dlouhodobě a systematicky v uměleckém přednesu na komorních scénách (Viola – Noc s Hamletem) a v rozhlase (stovky relací – hry, recitace, četby, publicistické pořady). Ve filmu, který z jeho hereckého potenciálu čerpal jen minimálně, začínal za okupace třemi epizodkami (Za tichých nocí, 1942; Čtrnáctý u stolu, 1943; Paklíč, 1944). Nejplodnějšího období před kamerou se dočkal v 50. letech, kdy zpodobnil v životopisných filmech Václava Kršky autentické osobnosti: malíř J. A. Brandejs (Mikoláš Aleš, 1951) a spisovatel A. V. Šmilovský (Mladá léta, 1952). Ještě do dávnější minulosti ho zavedly postavy z Vávrovy husitské trilogie: šlechtic řídící Husovu popravu (Jan Hus, 1954), kališnický kněz Koranda (Jan Žižka, 1955) a táborský kněz Jan Bydlinský (Proti všem, 1956). Stěžejní výkon vytvořil ve Weissově dramatu podle románu Jarmily Glazarové Vlčí jáma (1957). V psychologicky náročné postavě veterináře a starosty malého slezského města Roberta Rýdla, do jehož nepříliš šťastného a jednotvárného života po boku starší panovačné ženy (J. Šejbalová) vnese nový citový impuls mladičká schovanka (J. Brejchová), předvedl mistrně studii mužské slabosti, přioděné do vnější důstojnosti a moudré chápavosti. Později hrál již jen několik menších rolí pomocníka VB (Konec cesty, 1959), příslušníka bezpečnosti (Zlé pondělí, 1960), otce mladé hrdinky (Život bez kytary, 1962) a majora čs. armády (Bylo nás deset, 1963). Významnější byl jen architekt Václavík v mánesovské biografii J. Macha Paleta lásky (1976) a epizodní postava předsedy synodu, před nímž se Komenský (L. Chudík) zodpovídá ze své filozofie a pedagogické činnosti ve Vávrově životopisné fresce Putování Jana Amose (1983). Nepravidelně se objevoval v tv. filmech a inscenacích (Advokátní poradna – Stávkující, 1964; Samota, 1965; Rekviem za kouzelnou flétnu, 1968) a seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Dobrodružství kriminalistiky, 1989). Naposled ho kamera, a to televizní, zachytila ve filmu Přetržený výkřik (1993) a poté při záznamu div. představení Smrti Hippodamie (2000), podobně je zachycen v Kočičí hře (1982) či Našich furiantech (1983). Významná byla jeho pedagogická činnost se zaměřením na kulturu hlasového projevu na Státní konzervatoři v Brně (1945–48) a na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze (1965–91), pro kterou připravil učební skripta Řeč – nástroj žurnalisty před mikrofonem a kamerou (1980, 1988). Roku 1982 jmenován Zasloužilým umělcem. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1994). Svou aktivitu věnoval po léta rovněž oblasti sportu jako předseda Klubu fair play při Českém olympijském výboru i jako rozhodčí lehké atletiky (roku 2000 mu MOV udělil cenu Olympijský řád za celoživotní činnost ve sportu).

Váš e-mail
E-mail příjemce

DOLEŽAL, Miroslav

Odeslat odkaz na heslo Miroslav DOLEŽAL