DEVÁTÁ, Ivanka
Ivanka DEVÁTÁ (* 27. 11. 1935 Praha)
–
herečka a spisovatelka; dcera skladatele a dirigenta Antonína Devátého (1903–1984), bývalá manželka herců
M. Hlavici a
J. Vinkláře, matka novináře Marka Hlavici (* 1961). Dětství strávila v Brně, kde vychodila obecnou školu, hrála dětské role ve škole, v rozhlase, hostovala v Divadle na Veveří a pokoušela se psát básničky (uveřejňovaly je např. časopisy
Brouček, Vlaštovička a
Čin). Po maturitě na gymnáziu v Plzni absolvovala studium herectví na DAMU (1958) a nastoupila do angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze, jehož členkou byla až do jeho zániku a současně svého odchodu do důchodu (1991). Na své mateřské scéně představovala nejprve venkovské dívky čistého citu i erotické vznětlivosti (
Sen noci svatojánské,
Tvrdohlavá žena,
Loupežník,
Léto,
Lucerna), později přešla k charakterním ženským postavám, často překypujících temperamentem, výřečností a rázností (
Bouře,
Dva na koni, jeden na oslu,
Namlouvání a ženění,
Maryša). Ve filmu, kde začínala ještě jako studentka koncem 50. let, příliš šancí projevit svůj herecký talent neměla. Poprvé se na plátně objevila v jedné z dívčích rolí Vlčkova koprodukčního dramatu
V proudech (1957) a následně hrála milou obětavého bulharského dělníka (
K. Fiala (2)) v dramatu
M. Friče ze stavby přehrady
Povodeň (1958). Po boku R. Brzobohatého pak vytvořila ve Steklého přepisu románu Karla Matěje Čapka Choda
Mstitel (1959) svou nejzásadnější film. postavu – zednickou dcerku Márynku Kryštofovou, kterou neblahé rodinné okolnosti přinutily k práci v nevěstinci. Další, velmi ojedinělé účinkování ve filmu se omezilo na menší role sekretářek (
Černá sobota, 1960;
Táto, sežeň štěně, 1964) a manželek (
Nejlepší ženská mého života, 1968;
Stopař, 1978). Do raného období její herecké dráhy spadá spolupráce s rozhlasem (hry
Faust,
Čert a Káča) a televizí (první český seriál
Rodina Bláhova, 1959), kde se nepravidelně objevuje dodnes v inscenacích (mj.
Vlčí halíř, 1975;
Cesta domů, 1978;
Nezralé maliny, 1980;
Nadměrné maličkosti: Učitelky s praxí, 2006), pohádkách (
O Popelákovi, 1986;
Anička s lískovými oříšky, 1993) ale zejména v seriálech (
Hříšní lidé Města pražského, 1968–69;
30 případů majora Zemana, 1974–79;
Nemocnice na kraji města, 1978;
Synové a dcery Jakuba skláře, 1985;
Případ pro zvláštní skupinu, 1989;
Pochodeň, 1991;
O zvířatech a lidech, 1994) a kde si znovu získala popularitu jako doc. Wágnerová, „nesnesitelně“ starostlivá matka nerozhodného MUDr. Boříka Wágnera (
M. Zounar) v nekonečném seriálu
Rodinná pouta (2004–06) a jeho pokračování
Velmi křehké vztahy (2007). V současnosti se věnuje hlavně literární tvorbě, její povídky a fejetony nacházejí uplatnění v tisku i rozhlase. Publikovala v několika vydáních deset prozaických knih, čerpajících většinou z vlastního života a div. praxe, např.
Rodinný podnik (1992, 1997, 2004),
Vůně posečené trávy (1994, 1996, 2005),
Všechny mé domovy (1995, 2007),
Jen jednou mladá (2003),
Koukám a co nevidím (2005). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2005).