ŽELENSKÁ, Milada
Milada ŽELENSKÁ rozená Frýdová (* 16. 1. 1897 Příbram, † 28. 9. 1974 Praha)
–
herečka; dcera herce divadelního ředitele Antoše Josefa Frýdy (1857–1922) a herečky Olgy Frýdové-Brodské, manželka herce
D. Želenského a matka herce Drahoše Želenského ml. (1930-2007). Pocházela ze starého divadelnického rodu. Od svých tří let hrála dětské role v otcově cestující div. společnosti. Studovala herectví soukromě u Marie Hübnerové a
K. Želenského. Roku 1921 získala první angažmá v Českém divadle v Olomouci, jehož soubor po deseti sezonách opustila, aby se roku 1931 stala členkou činohry Slov. národního divadla v Bratislavě. Zde setrvala do roku 1954 s dvojím přerušením, kdy byla za války (1943–45) pro svůj český původ propuštěna, a v letech 1946–51, kdy působila v činohře Nové scény v Bratislavě. Poslední etapu své jevištní dráhy před odchodem na odpočinek absolvovala v Městských divadlech pražských (1954–62). Vynikla jako představitelka mondénních krasavic, ale i lyrických a emancipovaných, jakož i živelně rebelujících hrdinek, pro něž měla herecké a psychofyzické dispozice: temperament, umění konverzace, situační i charakterní komiky, šarm a eleganci gesta a pohybu. Vedle lehčích žánrů později zaujala i ve velkých analyticko-psychologických postavách moderního i klasického světového repertoáru rozmanitých poetik. Na rozdíl od divadla nedostalo před kamerou její umění téměř žádnou šanci. Přesto právě díky českému filmu zůstává její tvář v obecném povědomí dodnes. Zásluhu na tom má zejména odborářská komedie Bořivoje Zemana
Anděl na horách (1955), v níž hrála shovívavou Elišku Andělovou, manželku bručounského revizora pražských dopravních podniků (
J. Marvan) a matku jejich dospělého syna Mirka (
J. Mareš). K této vedlejší postavě přidala už jen epizodku sestry v nemocenské pojišťovně v povídce
Glorie z čapkovského triptychu
O věcech nadpřirozených (1958). I její účinkování na obrazovce se omezilo jen na Krškovu tv. šrámkovskou inscenaci
Odcházeti s podzimem (1965). Vyučovala herectví v Odborném divadelním kursu při bratislavské Státní konzervatoři (1950–52) a jako externí pedagožka na VŠMU (1951–53). Laureátka Státní ceny (1952) a nositelka titulu Zasloužilá umělkyně (1967).