V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

WANKA, Rolf

Rolf WANKA vl. jm. Josef Rudolf Wanka (* 14. 2. 1901 Vídeň, † 30. 11. 1982 Mnichov)  – herec; manžel rakouské herečky Friedl Czepy (1898–1973). Pocházel z dobře situované smíšené rodiny s česko-francouzsko-německými kořeny a dobře ovládal všechny tyto jazyky. Předci z otcovy strany sídlili několik generací na Plzeňsku a krátce také na Dobříšsku. Otec byl lékařem generálního štábu rakouské armády, a tak vyrůstal ve Vídni i na rodinném venkovském zámečku v Čechách. Studoval reálné gymnázium ve Vídni, ale maturitu už složil na reálce v Praze, kde se zapsal na ČVUT, přednost však dával svým zálibám, sportům a tanci. Po návratu z vojny delší dobu cestoval po Anglii a Africe. Na naléhání nemocného otce dokončil vzdělání na univerzitě v Innsbrucku, kde dosáhl titulu doktora hospodářských a sociálních věd. S kolegou z ČVUT založili obchodní firmu s americkými strojírenskými novinkami, která zanedlouho (nejen díky poklesu dolaru) zkrachovala. S první manželkou začal v Praze studovat medicínu, ale stále víc ho lákalo herectví, v němž se školil u Aurela Novotnyho ve Vídni (1933–34). Už od roku 1931 se pokoušel proniknout k filmu: statoval při natáčení prvního zvukového filmu německého režiséra Fritze Langa Vrah mezi námi/M – Eine Stadt sucht einen Mörder (1931), který je považován za jeden z nejlepších německých filmů všech dob, a v německé verzi LamačovyFričovy burianovské komedie To neznáte Hadimršku/Wehe, wenn er losgelassen/Unter Geschäftsaufsicht (1931) hrál sv. Petra v nebi, kterého v české verzi zpodobnil K. Jičínský. V červenci 1934 se zúčastnil ve Vídni film. soutěže hereckých adeptů a získal 1. cenu a zlatou medaili města Vídně. Nicméně počátky jeho herecké kariéry i nejslavnější období jsou úzce spjaty s českou kinematografií, do jejíž historie se zapsal jako uhlazený zjev film. milovníka 30. let, který nepostrádal ani jistou dávku inteligence. Vyznačoval se noblesním chováním, elegantním, vybraným, téměř aristokratickým vystupováním a v přepjatě správné češtině byl patrný cizí přízvuk. Hrál vesměs v umělecky bezvýznamných filmech nenáročných žánrů (melodramata a komedie) režisérských rutinérů (V. Slavínský, Leo Marten, V. Binovec, S. Innemann, J. Sviták), což vůbec nebránilo tomu, aby se stal skutečným erotickým idolem paní a dívek všech sociálních vrstev. Nebylo tehdy druhého milovníka českého filmu, který by se tolik líbil jako on: výrazně profilovaný, oválný obličej, tmavé vlasy, přímý a důvěryhodný pohled modrošedých očí (většinou poněkud smutných či znavených), vrozená ušlechtilost každého gesta a pohybu i o něco nasládlejší hlasový témbr, než by se hodil k tak mužnému a sportovnímu zjevu. Ať hrál mile nesmělého ženicha, fešného adjunkta nebo velebníčka, lékaře, středoškolského profesora francouzštiny na dívčím lyceu, montéra, film. herce obletovaného ženami nebo dobrodruha z prostředí horních deseti tisíc (z něhož se nakonec vyklubal kapitán tajné policie), vždy ztělesňoval na film. plátně mužskou ušlechtilost v té nejryzejší podobě. Tento milovník, honosící se často vysokoškolskými tituly, se s oblibou zastával vdov a sirotků. Pokud šlo o milovnické aktivity, upínala se u Wanky většinou k slečnám z lepších rodin: Betynka Kráčmerová (H. Vítová), dcera nečekaně zbohatlých zelinářů (A. NedošinskáT. Pištěk) v Matce Kráčmerce (1934); Blanka (H. Vítová), dcera nadlesního Ryse (J. Marvan) v Pozdním máji (1934), mladičká gymnazistka Eva Martenová (H. Vítová), dcera generálního ředitele (J. Steimar) v Sextánce (1936); továrníkova dcera Marcela (V. Ferbasová) ve snímku Srdce v soumraku (1936); obzvláště hýčkaná a rozmazlená dceruška majitele vinic Vlasta (N. Rubensová) v Divochovi (1936); Irča Miňovská (J. Steimarová), dcera ředitele automobilky (T. Pištěk) z Irčina románku (1936); Eva (A. Mandlová), dcera obchodního rady Hallera (F. Smolík) ve Fričově detektivní komedii Krok do tmy (1938). Mezi jeho vyvolenými nalezneme i manekýnku Janu (J. Koldovská), do níž se zamiluje jako populární film. herec Petr Bard v Polibku ve sněhu (1935) V. Binovce. Vřelý vztah naváže v roli tajemníka Petra Tumlíře se sympatickou učitelkou Karlou (Z. Kabátová), s níž v Binovcově melodramatu Lízin let do nebe (1937) pomáhá talentované sirotě zvané Líza (Z. Sulanová). Když se však náhodou stalo, že to byl on, kdo se ocitl na vyšší příčce společenského žebříčku, neváhal vzít zavděk i prostou ženou z lidu, třebas i rozvedenou a s nezletilým dítětem. Takový byl jeho šéf firmy Pavel Toman, který si vzal sekretářku Jiřinu (H. Vítová), dceru hodináře (J. Plachta) v Poslíčku lásky (1937). Podobně se zachoval také inženýr Marek, vynálezce lidového televizoru, jenž přijal s otevřenou náručí dceru posluhovačky (A. Nedošinská), životem zklamanou úřednici a matku malé dcerky Kamilu (H. Vítová), čímž všem zajistil šťastnou budoucnost. Stalo se tak v dramatu Výdělečné ženy (1937), které jako svůj režijní debut natočil sám Wanka podle div. hry Emila Synka. Nikdo z nich však nebyl schopen gesta tak ušlechtilého jako Wankův titulní hrdina Fričova dramatu Páter Vojtěch (1936), který nejenže dal přednost kněžskému údělu před láskou milující Frantiny (J. Štěpničková), ale nakonec jí sám požehnal, když se rozhodla provdat za Vojtěchova otce (J. Marvan). Roku 1938 se však přihlásil k nacistickému filmu, a tím jeho činnost v naší kinematografii skončila. Za války se přestěhoval do Vídně, kde hrál a byl uměleckým šéfem vídeňského Městského divadla (1940–44), od roku 1948 působil na dalších vídeňských scénách (mj. Raimund Theatre, Theater in der Josefstadt). V herecké kariéře úspěšně pokračoval i před kamerou, kde se vypracoval na solidního charakterního herce, většinou představitele lékařů a doktorů jiných oborů, vysokých úředníků, důstojníků, šlechticů a podnikatelů v téměř osmdesáti filmech nejrůznějších žánrů a spíše komerčního zaměření pro kinodistribuci i televizi (včetně seriálů), které natáčel v Rakousku, SRN, Francii, Itálii, Británii a Španělsku (zde hrál v několika filmech i s kolegyní z Československa L. Baarová). Jen výjimečně spolupracoval s významnými režiséry mezinárodního renomé, jako byl např. Helmut Käutner (Anuschka/Anuška, 1942) nebo Valerio Zurlini (Tatarská poušť/Il deserto dei Tartari, 1976), naposledy hrál v jedné epizodě německého krimiseriálu Tatort/Místo činu (1978), promítaného i u nás. S druhou manželkou Friedl Czepou zároveň ve Vídni řídil úspěšnou velkou operetní scénu Wiener Stadttheater.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!