V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

VYSKOČIL, Ivan (2)

Ivan (2) VYSKOČIL (* 21. 5. 1946 Praha)  – herec; bývalý manžel herečky I. Andrlové a tanečnice Anife Hassan-Vyskočilové (* 1974). Vyrůstal na pražském Žižkově, kde maturoval na SVVŠ na Sladkovského náměstí (1964), a chodil do dramatického kroužku v Karlíně. Hraní ve filmu ho přivedlo na DAMU a po absolutoriu (1968) měl angažmá v pražském Činoherním klubu, odkud byl roku 1973 propuštěn. Dalších čtrnáct sezon strávil v Divadle Jiřího Wolkera, kde si prohluboval herectví ve hrách pro dospělé i malé diváky (Steigerwaldův Jura Jánošík, Sergej Ťulenin v Mladé gardě, Lysandros ve Snu noci svatojánské, král Ludvík ve Třech mušketýrechaj.). Od roku 1987 byl členem Divadla S. K. Neumanna a krátce Divadla na Starém Městě (1990–91), než si zvolil svobodné povolání. Hrál pak v agenturních představeních a od roku 2002 působí v Divadle Metro. Jeho doménou byl však dlouho film. Začínal rolemi mladých chlapců, zprvu v povídkových filmech: student Jarka v Krškově povídce Optimista z triptychu Místo v houfu (1964), hubený, brýlatý, nesmělý chlapec, který se na brigádě poprvé setká s drsností života a pozná kouzlo i smutek první lásky; Toník Dvořák, který ve 4. mikropovídce středometrážního filmu Petra Schulhoffa Láska nebeská (1964) pozná odvrácenou stránku lásky, když na první dovolence přistihne milou s jiným. A další vojín-nováček Soukup, kterého do města k lékaři provází světácký mazák (P. Landovský) v povídce Achillovy paty z Juráčkova filmu Každý mladý muž (1965). K vojákům se vrátil v Brynychově Souhvězdí Panny (1965), v Novákově filmu z květnového povstání Maratón (1968) a poté v politicko-dobrodružném filmu Jaroslava Soukupa Drsná Planina (1979) jako pohraničník Ruda Morávek, jemuž wehrwolfové zavraždí milovanou dívku Martinu (Z. Adamovská); ve filmu K. Kachyni z poválečného období Cukrová bouda (1980) byl mladým nadporučíkem Bedřichem, který se sblíží s ovdovělou matkou dvou chlapců (J. Švandová); v jiném Kachyňově snímku, přepisu povídek Oty Pavla Smrt krásných srnců (1986), hrál naopak gestapáka. V 60. letech se objevil i ve filmu tzv. nové vlny, když v „manifestu“ podle Hrabalových próz Perličky na dně (1965) si ho vybral Jireš do povídky Romance jako mladičkého instalatéra Gastona Košilku, který se osudově setká s cikánečkou Margitkou (D. Valtová). Úlohy neprůbojných hochů měl v 60. letech i v komediích Jak se krade milión (1967), Soukromá vichřice (1967) a Panenství a kriminál (1969). Psychologicky náročnou kreaci vytvořil v dramatu H. Bočana Pasťák (1968, 1990), kde se jako mladý naivní venkovský učitel, přeložený do pražského ústavu výchovy mládeže, setkává s realitou, o níž lidé zvenku nic netuší. Ač odmítá brutalitu ostatních vychovatelů, právě on je obětí vzpoury chovanců. Atypickou roli měl v dramatu Útěk (1967) Štěpána Skalského, jehož sedmnáctiletý Fangia je chlapík světem protřelý, který už se „potkal“ se zákonem; k partnerovi, napůl dítěti Sašovi (R. Skamene), který uprchl z domova, se chová s agresivní suverenitou, přesto kamarádsky. K postavám slabošským se vrátil v režijním debutu kolegy z Činoherního klubu J. Kačera Jsem nebe (1970), když svou skromnou dívku Lenku (L. Machoninová) podvede s její kamarádkou Markétou (M. Voborníková). Hrál i mladé muže, které sociální a politická nespravedlnost dožene ke vzpouře: mladý havíř z doby krize 30. let Toník Holas ve filmu polského režiséra Juliana Dziedziny Bitva o Hedviku (1972) okradený o vynález a vyhozený z práce, který v zoufalství zastřelí cynického štajgra (P. Spálený) a zaplatí za to životem. V čs.-jugoslávském filmu Sarajevský atentát (1975) byl Muhamedem Mehmedbašićem, členem Mladé Bosny a jedním z atentátníků na arcivévodu Ferdinanda. Byl i textilním dělníkem-anarchistou Rozhoněm, jehož pokus zastřelit asociálního továrníka Weinlicha (M. Nedbal) vedl k represím, ve filmu Hodina života (1981) Václava Matějky. Často hrál ve filmech H. Bočana, poprvé hlavní roli pokrokového agronoma Vinci Adámka v Plavení hříbat (1975), pak v komedii z hornického prostředí Parta hic (1976) koktajícího havíře Václava Justu. Další obdobné postavy měl v Muchnově komedii Hop – a je tu lidoop (1977), hudební crazy komedii Tomáše Svobody Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979) a dalším Bočanově filmu Půl domu bez ženicha (1980). V detektivkách se dostal do konfliktu se zákonem jako taxikář Mandel, zapletený do obchodu s drogami ve Fukových Zlatých rybkách (1977), ale zákon také hájil jako kapitán VB Pecha v Kovářově Pasti na kachnu (1978). Znovu pod Jirešovým vedením byl protagonistou povídky Privátní demolice z filmu Lidé z metra (1974). Jejich spolupráce pak vyvrcholila největší film. postavou v páralovském snímku Mladý muž a bílá velryba (1978), kde mistr ústecké chemičky Břéťa Laboutka sní o velkém činu, zatímco starší a zkušený kolega Viktor Panc (E. Cupák) už bere život se značnou rezervou a mezi ně vstoupí Edita Beningerová (J. Brejchová), tvrdě a cynicky prosazující vlastní záměry. Další titulní roli vytvořil v psychologickém filmu Václava Matějky Má láska s Jakubem (1982) znovu po boku Z. Adamovské. Netypickou roli potulného muzikanta Matouše Psíka, ochránce dvanáctileté Magdalény (M. Kudláčková), ztracené ve víru války roku 1611, mu svěřil Ludvík Ráža v historicko-dobrodružném příběhu s ústředním pohádkovým motivem zázračné lahvičky Poslední propadne peklu (1982). K menším rolím patřily postavy v dětských filmech Muž přes palubu (1980) a Mrkáček Čiko (1983), dále ve Svobodově dramatu Schůzka se stíny (1982) a Vinobraní (1982) H. Bočana. Jeho popularity využili i slov. filmaři v obdobně schematických filmech, které měl „ozvláštnit“ (Kto odchádza v daždi…, 1974; Dvere dokorán 1977; Fénix, 1981). Opakující se role i herecké postupy přestaly lákat diváky, režiséry a snad i samotného herce. Nastala dlouhá odmlka, a to i po listopadu 1989, když se na plátně poprvé a naposled objevil jako rádce Chytrolín v Zelenkově pohádce Nesmrtelná teta (1993), ač v 70. a počátkem 80. let patřil k nejvytíženějším hercům, když jeho zakřiknutí chlapci vyspěli v mladé muže nefalšovaného, někdy drsného, ale romantického ražení, ať kladní, či negativní, pohybující se za hranou zákona, často s rysem „sympatických darebáků“. Shodné postavy hrál i na tv. obrazovce, kde účinkuje bez pauzy dodnes, a to počínaje Losnou ze seriálu H. Bočana podle Foglara Záhada hlavolamu (1969) v tv. inscenacích, filmech i pohádkách (Zvláštní případ, 1971; Ctná paní Lucie, 1972; Čestné kolo, 1973; Básník, služka a král, 1977; Babička je ráda, 1978; Odstřel, 1981; Sůl země, 1981; Dialog s doprovodem děl, 1982; Smrt krále Václava IV., 1983; Nade mnou země, 1984; Moje srdcová sedma, 1984; Odhalení jednoho spiknutí, 1984; Čekání na stříbrné zvonky, 1985; Devadesát jedna bílých koní, 1986; Třetí táta, 1988; Návrat, 1988; Hra o srdce, 1989; Popel a hvězdy, 1990; Betlémská hvězda, 1991; Dva z nás, 1992; Zámek v Čechách, 1993; Případ s černým vzadu, 1993 a Generál Eliáš, 1995). Větší, občas i hlavní role měl v tv. seriálech (Létající Čestmír, 1984; Velké sedlo, 1984; Vlak dětství a naděje, 1985; Gottwald, 1986; Slavné historky zbojnické, 1985; Rodáci, 1988; Chlapci a chlapi, 1988; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Na lavici obžalovaných justice, 1998; Hotel Herbich, 1999; Šípková Růženka, 2001; Četnické humoresky,2003; Redakce, 2004; Vyprávěj, 2009). V 90. letech moderoval i soutěžní pořad Risk. Roku 1990 spoluzakládal Hereckou asociaci (udílí ceny Thalie), rok byl jejím tajemníkem, ale pokus o politickou kariéru mu nevyšel. Poslední roky poutá bulvární tisk partnerskými vztahy. S Radvítem Novákem napsal memoáry Manželky & jiné lásky (1999).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!