V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VOSKOVEC, Jiří

Jiří VOSKOVEC vl. jm. Jiří Wachsmann (* 19. 6. 1905 Sázava-Budy, okres Kutná Hora, † 4. 7. 1981 Pear Blossom, Kalifornie)  – herec, dramatik, divadelní režisér, básník a překladatel; syn hudebníka Václava Voskovce-Vaksmana, původním jménem Wachsmann (1864–1945), a vnuk malíře Hippolyta Soběslava Pinkase (1827–1901). Vyrůstal v rodině se silnou francouzskou orientací. Na gymnáziu v pražské Křemencové ulici (1916–20) se sblížil se spolužákem J. Werichem, maturitu složil na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu (1924). Po návratu studoval na Právnické fakultě UK (1924–27), začal s literární tvorbou a publikoval ve studentských a avantgardních časopisech, hlavně v almanaších Devětsilu (člen od 1924). S Karlem Teigem a dalšími formuloval zásady a cíle poetismu. S Devětsilem ho spojovala i láska k filmu jako nejmladšímu umění a mimo verše a překlady psal film. recenze a referáty. Pod pseudonymem Petr Dolan se dal zlákat i k hlavní mužské roli studenta Ríši v Antonově adaptaci Mrštíkovy Pohádky máje (1926) a sirotka Iškariota v melodramatu V.Kubáska Paní Katynka z Vaječného trhu (1927); v obou hrála i významná mladá avantgardní herečka, předčasně zemřelá J. Horáková. Pro „melodramatičnost“ avantgarda snímky odmítla a Voskovec byl z Devětsilu vyloučen. Roku 1927, kdy byly oba filmy uvedeny do kin, v Umělecké besedě měla premiéru studentská taškařice Vest Pocket Revue, kterou vymysleli a napsali V + W a nastudovali s dalšími přáteli. Nečekaný úspěch vedl k profesionalizaci obou mladých autorů a jejich soubor se stal součástí avantgardního Osvobozeného divadla (v sezoně 1935–36 s názvem Spoutané divadlo), kde oba působili jako autoři i herci a vytvořili osobitou komediální dvojici. Za jedenáct let činnosti scény se Voskovec autorsky podílel na všech revuích a hrách (mj. Smoking revue, Fata morgana, Sever proti Jihu, Golem, Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko). Jeho i Werichova komediálnost se v tvorbě desítek písničkových textů výtečně doplňovala s ojedinělým talentem Jaroslava Ježka. V hereckém tandemu V + W reprezentoval Voskovec intelektuálnější, volní a racionální složku komična, které se v mnoha směrech blížilo cirkusové klaunerii. Ve 30. letech, kdy oba opustili nezávazný dadaistický a studentskou recesi připomínající humor a přešli k útočné sociální a politické satiře bojující proti sociální nerovnosti a nastupujícímu fašismu, se stalo Osvobozené divadlo jednou z nejprogresivnějších platforem českého kulturního života. Začátek zvukové éry znamenal i vstup dvojice V + W do filmu. Roku 1930 uváděli jako čeští konferenciéři v americkém filmu Paramount revue (1929) jednotlivé výstupy amerických hvězd a program obohatili o vlastní komickou zpěvní scénku Tři strážníci. Roku 1931 podepsali smlouvu s K. Lamačem na natočení snímku s A. Ondrákovou Ona i Oni, který se však nerealizoval. Podobně sešlo z plánu režiséra Josefa Kodíčka obsadit ve film. adaptaci Čapkova Loupežníka (1931) Voskovce do titulní role (ztvárnil ji J. Gleich) a Wericha jako zahradníka Šefla (hrál ho L. Veverka). Oba byli protagonisty všech svých čtyř filmů: nejprve v režii Jindřicha Honzla v komedii Pudr a benzin (1931), kde Voskovec hrál nešikovného řidiče a Werich nešikovného strážníka. Zařadili sem i slavnou scénu s lanem ze hry Sever proti Jihu a parodii klasického baletu ze Smoking revue. V další Honzlově komedii Peníze nebo život (1932) byl bohatým a znuděným Pepíkem, zatímco Werich nezaměstnaným Tondou, pochybným kvítkem periferie. Vedle jiných tu zazněl známý šlágr Život je jen náhoda „v podání“ jejich partnerek H. VítovéL. Hermanové (ve skutečnosti zpívali Jožka Srbová a Božena Schlesingerová). V satirické komedii Hej-Rup! (1934) s nezastřenou sociální či spíše socialistickou tendencí, režírované M. Fričem si úlohy obrátili: Voskovec ztělesnil nezaměstnaného dělníka Filipa Korneta a Werich zkrachovalého továrníka mléčných konzerv Jakuba Simonidese. Po spontánním úspěchu filmu i u kritiky a při narůstajících potížích s divadlem uvažovali o možnosti věnovat se jen filmu. Chystali snímek z exotického prostředí, kde měli hrát Robinsona a Pátka, koprodukční film s Francií Dobrý kumpán Golem v režii Juliena Duviviera a netajili se dalšími plány. Vzdali se i prostor divadla (1935), které tak málem zaniklo. Brzy si však uvědomili, že je chybou spoléhat na sliby film. producentů. Duvivier natočil na Barrandově film Golem (1935), ale bez nich (jejich stejnojmenná hra mu posloužila jako jeden z námětových zdrojů). Neutěšená politická situace je podnítila ke zfilmování hry Rub a líc pod názvem Svět patří nám (1937) opět v režii M. Friče. V nejexponovanějším filmu burcujícím před hrozbou nacistů hráli dvojici příležitostných kamelotů, náhodně „zapletených“ do protidemokratického puče, což odčiní jeho zmařením. U všech filmů se Voskovec podílel na námětu i scénáři (pseudonym F. Formen z anglického Four Men – „čtyři muži“ v titulcích posledních dvou filmů kryl dvojici V + W i režiséra M. Friče a scenáristu V. Wassermana) a spolu s Werichem psal texty písní. Po Mnichově a následné úřední likvidaci Osvobozeného divadla emigrovali spolu s Ježkem počátkem roku 1939 do USA. Podnikali zájezdy po krajanských spolcích, upravovali některé své hry anglicky s novými zpěvními vložkami a od března 1940 pracovali v Úřadu pro válečné informace v New Yorku, kde připravovali pravidelné relace rozhlasu pro čs. posluchače (za čtyři roky jich natočili přes 2 000) a spolupracovali i s britskou stanicí BBC. Namluvili vlastní komentář k dokumentárnímu filmu Williama Wylera o válečných letcích Příběh létající pevnosti/Memphis Belle (1943). Na přelomu let 1944–45 účinkovali v nastudování Shakespearovy Bouře (Philadelphia, Boston, broadwayské Divadlo Alvin v New Yorku). Voskovec pracoval i jako režisér pro Americké polní divadlo a na jaře 1946 pro newyorské Equity Library Theatre. Po opožděném návratu do vlasti v září 1946, ovlivněném div. závazky v USA, s Werichem aktualizovali poslední předválečnou revui Pěst na oko (1947). Pak se rozhodli v dosavadním typu produkcí a hereckém partnerství už nepokračovat a adaptovali americký muzikál Divotvorný hrnec (březen 1948), kde Werich hrál hlavní roli a Voskovec měl jen režijní vedení. Už předtím inscenoval vlastní adaptaci hry Thorntona Wildera Jen o chlup v Národním divadle. Po únorovém puči KSČ, s nímž se nesmířil, se vzdal dalších div. plánů a v květnu 1948 odjel do Paříže, kde dva roky pracoval v oddělení sdělovacích prostředků UNESCO. S manželkou založil v Paříži komorní americké divadlo a do angličtiny překládal hry francouzských autorů. Z Francie odjel do USA (jako „levičák“ byl jedenáct měsíců v éře macarthismu internován na Ellis Island), kde se věnoval herectví pod jménem George Voskovec na jevišti i před kamerou. Od poloviny 50. let vystupoval jako respektovaný charakterní herec širokého rejstříku na Broadwayi (1. herec v Hamletovi, otec v dramatizaci Deníku Anny Frankové, Shawův Caesar, Einstein v Dürrenmattových Fyzicích, Čechovův Strýček Váňa, ale i pan Schulze v muzikálu Cabaret aj.). Prosadil se také ve filmu, kde hrál vedlejší postavy intelektuálů (často profesorů a lékařů) pod vedením solidních režisérů a po boku hereckých hvězd (Rita Hayworth, Henry Fonda, Richard Burton, Elizabeth Taylor, Gregory Peck, Lee Marvin, Tony Curtis aj.). K výrazným kreacím patřila role švýcarského hodináře, který se jako porotce č. 11 spoluzaslouží o osvobození nevinného v dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů/12 Angry Men (1957); film představoval ojedinělý případ, kdy se dílo s účastí exulanta objevilo v české kinodistribuci (již 1961; daboval ho V. Voska). Z dalších významných hollywoodských filmů, kde v titulcích figurovalo jeho jméno na předních místech, připomeňme western The Bravados (1958), drama Telefon Butterfield 8/Butterfield 8 (1960), špionážní thriller Špión, který přišel z chladna/The Spy Who Came in from the Cold (1965), kriminální thriller Bostonský případ/The Boston Strangler (1968), přepis div. hry Eugena O’Neilla The Iceman Cometh/Ledař přichází (1973) či western Barbarosa (1982). Pravidelně se objevoval jako host i v desítkách tv. seriálů. Pomáhal v začátcích českým umělcům, kteří emigrovali do USA (J. Tříska, M. Forman, Ivan Passer aj.), a spolupracoval s nakladatelstvím Škvoreckých v Torontu. Přes mnohaleté odloučení od mateřské země pozorně sledoval zdejší kulturu, k níž měl aktivní vztah, jak svědčí i jím uspořádaná antologie písničkových textů V + W (Klobouk ve křoví, 1965) a cenné vzpomínky na léta 1927–47, otištěné tam v předmluvě a doslovu. Svědectví o krásné češtině, jakou si i po letech v „cizím“ prostředí zachoval v mluveném projevu, podává gramofonová nahrávka Relativně vzato (1974), kde šťavnatou mateřštinou s noblesou a vtipem vzpomíná na zážitky z minulosti. Záznam, který zachycuje rozhovor s Werichem ze setkání ve Vídni i přes oceán, poté vyšel i na jiných audionosičích, stejně jako nahrávky Osvobozeného divadla v řadě reedic a kompilací. Jeho osudy, uměleckou dráhu, tvorbu i názory přinášejí monografie, výbory i sborníky, mj.: Michal Schonberg (Rozhovory s Voskovcem, 1995, 2005), Adriena Borovičková (Voskovec & Wachsmanni, 1996, 2005), Václav Kofroň (Faustovy skleněné hodiny, 1997), Vladimír Just (Jiří Voskovec a Jan Werich v divadle, ve filmu, v soukromí, 2001) a Ladislav Matějka (Korespondence I, II, III, 2007, 2008). In memoriam Medaile Za zásluhy II. stupně (1995).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!