V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

BAAROVÁ, Lída

Lída BAAROVÁ rozená Ludmila Babková (* 7. 9. 1914 Praha, † 27. 10. 2000 Salzburg)herečka; dcera L. Babkové, sestra herečky Z. Janů. Pocházela z rodiny pražského magistrátního úředníka. Po ukončení kvinty na gymnáziu studovala herectví na pražské konzervatoři, kterou však předčasně opustila, aby se mohla věnovat film. kariéře; zároveň příležitostně hostovala na pražských div. scénách (mj. Divadlo V. Buriana, Národní divadlo a Prozatímní divadlo). Na film. plátně, pro které si zvolila umělecký pseudonym po otcově příteli, spisovateli Jindřichu Šimonu Baarovi (1869 až 1925), byla zpočátku obsazována do nenáročných rolí využívajících jejího půvabu (poprvé se objevila roku 1931 ve filmech Kariéra Pavla ČamrdyObrácení Ferdyše Pištory). Teprve ve druhé polovině 30. a začátkem 40. let vytvořila řadu psychologicky propracovaných postav v dramatických příbězích. Její lehce exotický a tajemný zjev s jemně aristokratickými rysy měl v sobě cosi provokativního i poddajného zároveň a předurčil ji k rolím rozporuplných postav, které s velkou vnitřní silou bojují proti nepřízni osudu: lékařka Pavla Junková v dramatu M. Friče podle hry dramatika, novináře a překladatele Viléma Wernera (1892–1966) Lidé na kře (1937), prodavačka v jídelním automatu Hana Poláčková ve Vávrově přepisu románu Marie Majerové Panenství (1937) a nadaná a tragicky neúspěšná zpěvačka Tynda Ulliková ve Vávrově film. adaptaci románu Karla Matěje Čapka Choda Turbina (1941). Prokázala i komediální a muzikální talent; za roli důvtipné studentky filozofie Vlasty alias komtesy Blanky z Blankenbergu ve Vávrově společenské komedii Dívka v modrém (1939) obdržela národní film. cenu za rok 1940. V letech 1934–38 natočila několik úspěšných filmů v Německu, kde dosáhla značné popularity (např. Barkarola/Barcarole, 1935; Muž přes palubu/Einer zuviel an Bord, 1935; Meziaktí/Die Stunde der Versuchung, 1936 Netopýr/Die Fledermaus, 1937; Hazardér/Der Spieler, 1938). Stala se důvěrnou přítelkyní německého film. herce Gustava Fröhlicha a nacistického pohlavára Josepha Goebbelse. Po zásahu Goebbelsovy manželky byla nucena na Hitlerův pokyn opustit Německo. Počátkem 40. let hrála krátce v českých filmech (Maskovaná milenka, 1940; Život je krásný, 1940; Za tichých nocí, 1940; Paličova dcera, 1941), ale od roku 1943 natáčela pouze v Itálii (např. La fornarina/Pekařka, 1942; Grazia/Půvab, 1943; Vivere ancora/Ještě žít, 1944). Roku 1945 byla obviněna z kolaborace a osmnáct měsíců vězněna. Celá její rodina byla perzekvována; její sestra Z. Janů, rovněž známá herečka, spáchala 24. 3. 1946 sebevraždu. Po propuštění emigrovala Baarová se svým manželem Janem Kopeckým do Rakouska. Během 50. let vytvořila hlavní i menší role v patnácti italských a španělských filmech, např. antikvářova manželka ve Felliniho Darmošlapech (1953, I vitelloni). Ojediněle se vracela také k div. činnosti na německých jevištích (Věc Makropulos, Má sestřenka z Varšavy, Hořké slzy Petry Kantové). Po smrti svého dalšího manžela gynekologa Kurta Lundwalla žila téměř dvacet let v naprostém ústraní v Salzburgu. Je autorkou vzpomínkových knih Útěky (1983, 2009) a Života sladké hořkosti (1991, 1992, 1998, 2005). Publicista Stanislav Motl zkoumá okolnosti hereččina osudového vztahu v knize Lída Baarová a Joseph Goebbels: prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka (2009) a Ondřej Suchý v investigativní knize Tři životy Lídy Baarové: co jste ještě nečetli (2010) sleduje hereččin osud porovnáním tří vydaných hereččiných memoárů. O jejím pohnutém životě vznikly dokumenty Heleny Třeštíkové Sladké hořkosti Lídy Baarové (1995) a Otakara Vávry Život herečky Lídy Baarové (1995) z tv. cyklu Genus.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!