VLÁČIL, František
František VLÁČIL (* 19. 2. 1924 Český Těšín, † 27. 1. 1999 Praha)
–
režisér a scenárista. Pocházel z důstojnické rodiny. Vyrůstal ve Frýdku-Místku a v Brně, kde vystudoval dějiny umění a estetiku na FF Masarykovy univerzity (1951). Během studií organizoval v univerzitním klubu film. představení a začal pracovat jako fázař v brněnském Kresleném filmu. Po odchodu do Krátkého filmu Brno dělal osvětlovače, asistenta produkce a nakonec i režiséra. V letech 1951–58 pracoval v Armádním filmu v Praze a poté až do roku 1989 byl zaměstnancem FSB. Z první dokumentaristické éry, kdy točil vesměs instruktážní a propagandistické snímky, zaslouží vyzdvihnout film. báseň
Skleněná oblaka (1958). Vláčil zastupuje v české kinematografii výraznou poetickou linii, k níž se připojil symbolickou poémou
Holubice (1960; medaile na MFF v Benátkách 1960) a prohloubil ji zejména v baladách z dávné minulosti (
Ďáblova past,
Marketa Lazarová,
Údolí včel) i novodobé historie (
Adelheid,
Stín kapradiny,
Stíny horkého léta– Velká cena na MFF v Karlových Varech 1978). Nikdy nezapřel moravské kořeny, jež jeho osobnost obdařily citlivou imaginativností, podivuhodným cítěním krajiny, zbystřeným smyslem pro přírodní atmosféru, láskou k moravské hudební kultuře, úctou k minulosti českého národa. V tvorbě, vyznačující se krásou obrazových kompozic, dramatičností výtvarných kontrastů, emocionalitou obrazově hudebních kontrapunktů a lehkostí i vzletností metafory, často čerpal z literárních a námětových zdrojů čes. autorů: Alfreda Technika (
Ďáblova past), Vladislava Vančury (
Marketa Lazarová), Vladimíra Körnera (
Údolí včel, 1967;
Adelheid, 1969;
Pověst o stříbrné jedli, 1973), Bohumila Říhy (
Dým bramborové natě, 1976), Jiřího Křižana (
Stíny horkého léta, 1977), Ladislava Fukse (
Pasáček z doliny, 1983) a Josefa Čapka (
Stín kapradiny, 1984). Dvakrát se inspiroval osudy a tvorbou významných čes. umělců, jejichž dílo netratilo nic ze své nadčasové hloubky: z lásky ke skladateli Antonínu Dvořákovi se vyznal v
Koncertu na konci léta (1979) a rozporuplný život romantického básníka Karla Hynka Máchy s magickou sílou jeho poezie se pokusil promítnout do svého posledního snímku
Mág (1987). Několikrát se objevil na plátně v hereckých epizodkách: tramp Franta v závěrečné povídce Pavučina z Brynychova filmu
Pět z milionu (1959), hejsek v Daňově příběhu z husitských válek
Spanilá jízda (1963), starý myslivec v hrabalovské komedii
Slavnosti sněženek (1983)
J. Menzela a děda František Ticháček v další
Menzelově komedii
Vesničko má středisková (1985). Hlavní roli bývalého železničáře, nedoslýchavého Fandy Šťastného, měl ve školním filmu
Potichu (1987) jugoslávského posluchače FAMU Jasmina Dizdareviće. Již jako žijící klasik se stal objektem zájmu kolegů: Drahomíra Vihanová ho zachytila při realizaci filmu
Koncert na konci léta v dokumentu
Hledání (1979), kameraman František Uldrich natočil medailon
V síti času (1990), režisér K. Smyzcek v rámci cyklu GENUS portrét
Život režiséra Františka Vláčila (1995). Posmrtně o něm vznikl hodinový tv. dokument
Osudové opojení Františka Vláčila (2004) režiséra Petra Lokaje z cyklu
Rodinné stříbro a jeho osudem se inspiroval hraný dokument
Sentiment (2003) Tomáše Hejtmánka. Po listopadu 1989 se dočkal řady poct: jako první získal roku 1994 od České filmové akademie (byl jejím čestným prezidentem) za dlouholetý přínos českému filmu Českého lva, za umělecký přínos české film. tvorbě mu byla udělena Cena Vladislava Vančury (1997) a za celoživotní dílo byl oceněn na MFF v Karlových Varech 1998. Zásluhou Petra Soukupa a jeho přátel roku 1991 proběhla reprezentativní přehlídka s názvem
Týden radosti od i pro Františka Vláčila v Kolíně a v Soukupově kolínském vydavatelství Zóna (za podpory firmy Bonton Music) byly vydány CD soundtracky s rozsáhlými booklety k filmům
Údolí včel a
Marketa Lazarová. Kompletní scénář filmu
Marketa Lazarová, který byl v anketě kritiků pro
Filmové listy (1998) vyhlášen nejlepším česko-slovenským hraným filmem století, byl publikován s bohatým obrazovým vybavením jako volná příloha časopisu
Film a doba (1998). Editorskou péčí Petra Gajdošíka vznikla kolektivní monografie
Marketa Lazarová: studie a dokumenty (2009). Roku 2008 připravil pod názvem
Zápasy kurátor
P. Jiras v Konírně Pražského hradu fotografickou a multimediální výstavu a katalog z Vláčilova díla. Jeho tvorbě se mj. věnovaly diplomová i rigorózní práce Zdeny Škapové
František Vláčil: Pokus o vymezení tvůrčího typu (1977), monografie Milana Hanuše
Podoby Františka Vláčila (1984) a Šárky Horákové
Podobenství o Františku Vláčilovi podle Markéty Lazarové (2008). Jeho heslo nechybí ani v encyklopedii
Český film: Režiséři-dokumentaristé (2009), které pro Libri sestavil s kolektivem Martin Štoll.
