VALA, Jiří
Jiří VALA (* 27. 11. 1926 Poprad, † 15. 11. 2003 Praha)
–
herec. Byl synem armádního důstojníka z povolání, proto se rodina často stěhovala. Divadlo ho přitahovalo už jako studenta. Nejprve vystupoval jako statista v pražské Uranii, později zběhl z michelského gymnázia a začal hrát v Divadle pražských předměstí (1942–43). Profesní základy si upevnil na Státní konzervatoři, po jejímž absolvování (1947) nastoupil na jednu sezonu do Realistického divadla v Praze a poté krátce působil ve Státním divadle v Ostravě (1948–50). Do Prahy se vrátil roku 1951 do Divadla čs. armády, respektive Divadla na Vinohradech, kde strávil patnáct let (Hackett v
Deníku Anny Frankové, Evžen Gant v
K domovu se dívej, anděle…, titulní hrdina Tylova
Jana Husa, Hakon Hakonssön v
Nápadnících trůnu). Po čtyřech letech v Divadle E. F. Buriana (1967–71) byl roku 1972 angažován do Národního divadla, na jehož prknech hrál až do roku 1999 (Antonín Havel ve
Vojnarce, Pierre Bezuchov v dramatizaci Tolstého románu
Vojna mír, Vávra v
Maryše, Filip Dubský v
Našich furiantech, Kalafuna ve
Strakonickém dudákovi). Od typů současných mladých hrdinů, mužných a energických, ale zároveň i důvěřivých, vyspěl k charakterním postavám v repertoáru české i světové klasiky. Podobně jako na jevišti i ve filmu se nejprve uplatnil jako představitel činorodých mládežníků (
Zítra se bude tančit všude, 1952), mladých milenců drsnějšího projevu, ale dobrosrdečné povahy (
Žižkovská romance, 1958;
Touha, 1958;
Dům na Ořechovce, 1959), čestných vojáků a důstojníků (
Tanková brigáda, 1955;
Zářijové noci, 1957;
Tenkrát o vánocích, 1958;
Kolik slov stačí lásce?, 1961;
Tam za lesem, 1962). Do kategorie odvážných a houževnatých hrdinů patří průkopník lyžování u nás Václav Vrbata, jehož ztělesnil v Dubově životopisném dramatu
Synové hor (1956). Patrně největší popularitu mu ve své době přinesla úloha zamilovaného strážmistra SNB Karla Zemana (jeho vdanou milou hrála
J. Švorcová) v dramatu
K. Kachyni Král Šumavy (1959). Nebyla mu cizí ani komediální poloha, jak prokázal postavou sukničkářského a šaramantního kriminalisty kapitána Exnera v Novákově detektivce
Poklad byzantského kupce (1966). Později ztvárňoval charakterní postavy, k nimž ho předurčoval jeho mužný vzhled a civilní projev, např. Petr Nerad, manžel hlavní hrdinky (
L. Švormová), ve všech třech povídkách kriminální komedie
Aféry mé ženy (1972), trenér atletiky v Pinkavově příběhu pro mládež
Metráček (1972), emigrant Josef Hrdlička ve Vorlíčkově tendenční komedii
Bouřlivé víno (1976), architekt Hron v Hanibalově
Podivném výletu (1977). Později si zahrál i role otců: s M. Myslíkovou
vytvořil rodičovský pár hlavní hrdinky Jany (
M. Vnuková) v dalším Hanibalově filmu
Údolí krásných žáb (1973), s
K. Slunéčkovou studenta Honzu Řezníčka (
V. Dlouhý) v Novákově dramatu
Šestapadesát neomluvených hodin (1977). Jen výjimečně dostával role negativní, zbabělce či slabochy (
Smyk, 1960;
Zlá noc, 1973). Od konce 70. let se na film. plátně začal objevovat jen sporadicky (Barbachán v Soukupově dramatu
Vítr v kapse, 1983), naposledy jako ředitel sociologického ústavu Brousek ve
Šteindlerově komedii
Vrať se do hrobu (1989). Hned od vzniku ČST účinkoval v desítkách inscenací a filmů (
Bratři Jeršovové, 1961;
Waterloo, 1967;
Dlouhé odpoledne, 1969;
Manželské mezihry, 1970;
Klícka, 1971;
Zajatec šílenství, 1971;
Kaviár nebo čočka, 1971;
Zázrak v Oužlabičkách, 1972;
Pozdní léto, 1974;
Bouřlivá noc, 1975;
Královské řádění, 1975;
Rána jistoty, 1977;
Julie pod balkónem, 1978;
Osamělý jezdec, 1979;
Soví hnízdo, 1981;
1. máj 1890, 1981;
Předehra, 1982) a seriálů, např.
Pan Tau(1969),
F. L. Věk (1971),
Hostinec U koťátek (1971),
Matka (1975);
30 případů majora Zemana (1974–79),
Nejmladší z rodu Hamrů (1975),
Zákony pohybu (1979),
Inženýrská odysea (1979),
Okres na severu (1981),
Dobrá Voda (1982),
Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984),
My všichni školou povinní (1984),
Gottwald (1986)
Malé dějiny jedné rodiny (1988–89),
Dlouhá míle (1989),
Dobrodružství kriminalistiky (1989) a
Přísahám a slibuji (1990). Na tv. obrazovce se zapsal do paměti diváků dvěma protikladnými postavami v seriálech Františka Filipa: jako nemilosrdný podnikatel Martin Nedobyl v adaptacích románů Vladimíra Neffa
Sňatky z rozumu (1968) a
Zlá krev (1986) a jako avantgardní malíř Dlask v kronice obyvatel jednoho pražského činžáku
Byl jednou jeden dům (1974). V letech 1972–86 působil jako pedagog na pražské Státní konzervatoři. Roku 1986 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1997).
