V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

CUPÁK, Eduard

Eduard CUPÁK (* 10. 3. 1932 Brno, † 23. 6. 1996 Praha)  – herec. Když mu bylo deset let, jeho tatínka, tiskárenského řidiče, a babičku popravili nacisti kvůli falšování potravinových lístků. Jako patnáctiletý zahořel pro herectví, které začal roku 1947 studovat na brněnské Státní konzervatoři a poté na nově vzniklé JAMU, kterou však těsně před absolvováním (1951), pravděpodobně z důvodu jiné sexuální orientace, musel nedobrovolně opustit. V letech 1953–55 hrál v Armádním uměleckém divadle a Ústředním vojenském souboru Praha. Od roku 1955 s výjimkou dvou sezon (1959–1961), kdy byl členem Divadla S. K. Neumanna (Cid, Tři mušketýři), působil v Městských divadlech pražských, kde střídal klasický konverzační repertoár se soudobou moderní dramatikou, v níž nabývaly převahu texty závažného filozofického obsahu (Ruy Blas, Hrdina Západu, Naše městečko, Jak je důležité míti Filipa, Don Juan aneb Láska ke geometrii, Královské vraždění, Mladý muž a bílá velryba, Urfaust, Drobečky z perníku). Roku 1968 odešel ze stálého angažmá a soustředil se téměř výhradně na práci ve filmu, televizi, rozhlase a dabingu. Na jevišti, před kamerou i mikrofonem ojedinělým způsobem propojil podmanivou vroucnost projevu a oddanost roli s ironickým odstupem, rozvážností a přesností gest a jazykovou brilancí, jež jeho postavám dodávaly šarm a eleganci. Pro českou kinematografii 50. let, kde se poprvé objevil už během studií jako myslivcův syn Tomáš ve Steklého adaptaci Jiráskova románu Temno (1950), se stal jedinečným představitelem senzitivních jinochů a mladých mužů, nesoucích v sobě romantické touhy, vzdor a jistou nezávislost, ale často zaskočených intenzitou dříve nepoznaného citu. Generační idol, úchvatný obraz dychtivého a zraňovaného mládí, z něho učinily lyrické postavy, jimiž ho obdařil režisér Václav Krška zejména ve svých šrámkovských adaptacích. Od znuděného povýšence Vilíka Roškota z melodramatu Měsíc nad řekou (1953) a studenta Jeníka Ratkina z dramatu Stříbrný vítr (1954) se odvíjí dlouhá řada jeho dalších, mnohdy vnitřně nalomených, tápajících či dokonce delikventních mladých hrdinů, kteří však zůstali ve stínu oněch šrámkovských chlapců: popravený kamenický tovaryš Stašek ve Vávrově historickém dramatu Jan Hus (1954), lehkovážný medik Vladimír Olmer v Gajerově dramatu Vina Vladimíra Olmera (1956), zasněný krejčovský tovaryš Labakan v Krškově orientální pohádce Labakan (1956), jeden z trojice pražských výrostků a náhodný vrah František Pastyřík zvaný Freddy v Krškově dramatu Cesta zpátky (1958), fasádník Cína v Brynychově příběhu Žižkovská romance (1958) a důlní vozač Stanislav Půlpán ve Vávrově přepisu Čapkova románu První parta (1959). Mezi jeho film. portréty nechybějí ani skutečné historické osobnosti: mladičký spisovatel Alois Jirásek (Mladá léta, 1952), hudební skladatel Antonín Dvořák (Z mého života, 1955), zakladatel českého dělnického hnutí Josef Rezler (Pochodně, 1960), profesor Petr Mužák (Horoucí srdce, 1962), skladatel W. A. Mozart (tv. seriál F. L. Věk, 1971) a spisovatel Jan Neruda (Paleta lásky, 1976). V 60. letech se jeho chlapecký lyrismus přetavil do zcela odlišné podoby charakterního herectví v dramaticky vypjatých, psychologicky náročných, ale i komediálních postavách: fanatický farář Schmidt ve Vávrově historické rekonstrukci inkvizičních procesů 17. století Kladivo na čarodějnice (1969), jeden z iniciátorů atentátu na krále major Robert Steiner ve Vorlíčkově crazy komedii „Pane, vy jste vdova!“ (1970) a MUDr. Hofman v lékařském dramatu Jana Matějovského Pět mužů a jedno srdce (1971). V 70. a 80. letech uvízl v žánru detektivního a dobrodružného filmu, ať už jako ochránce zákona (Vím, že jsi vrah…, 1971; Tajemství zlatého Buddhy, 1973) nebo jeho skutečný či domnělý narušitel (Lupič Legenda, 1972; Sedmého dne večer, 1974; Kam nikdo nesmí, 1979; Čas pracuje pro vraha, 1979). Z tohoto stereotypu vybočil úlohami necitlivého otce mladé hrdinky (R. Mašková) v Hanibalově dívčím příběhu z dětského domova Velké trápení (1974), zkušeného chemika a znaveného skeptika Viktora Pence v Jirešově přepisu Páralova románu Mladý muž a bílá velryba (1978) a fanatického abbého v Troškově volné adaptaci Jiráskovy novely Poklad hraběte Chamaré (1984). Galerii film. postav završil vedlejší úlohou alkoholického doktora z ústavu sociální péče v Renčově dramatu podle skutečné události Requiem pro panenku (1991) a rolí moudrého, stříbrovousého kmeta zosobňujícího Rozum v Zelenkově pohádkové komedii Nesmrtelná teta (1993). Smysl pro ironii, niternou dramatičnost a intelektuální hravost využíval i na tv. obrazovce v četných inscenacích různých žánrů (Zločin na Volavčím jezeře, 1961; Strach, 1965; Zločin pátera Amara, 1968; Jak chodí babičky spát, 1968; Rozhovory, 1969; Pasiáns, 1969; Dáma v jezeře, 1970; Zločin na Zlenicích hradě, 1971; Julián odpadlík, 1971; Robinzoni z Kronborgu, 1979; Spor architekta Zítka, 1981; Oblouk světla, 1983; O mrtvých jen dobře, 1985; Dáma ví, kdy přijít, 1992; Mistr Kampanus, 1993) a seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Taková normální rodinka, 1971; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Žena za pultem, 1977; Dnes v jednom domě, 1980). Pro svůj kultivovaný hlasový projev nalezl široké a bohaté uplatnění v rozhlase a dabingu a za celoživotní mistrovské působení v této oblasti získal Cenu Františka Filipovského (1995). Jeho potrét zachytil divadelní kritik a teoretik Jindřich Černý (* 1930) v knize Eduard Cupák (1998, 2010).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!