V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

TROJAN, Ivan

Ivan TROJAN (* 30. 6. 1964 Praha)herec; syn herce L. Trojana, bratr režiséra a producenta O. Trojana a manžel herečky K. Pollertové-Trojanové. Od dětství hrál závodně košíkovou za oddíl TJ Vyšehrad, s nímž dosáhl titulu mistra republiky v mladších žácích. Pak přestoupil do Sparty a stal se studentem sportovní třídy gymnázia Nad Štolou. Po ukončení 3. ročníku překvapivě opustil vrcholový sport a obrátil zájem stejně cílevědomě na herectví. Po absolvování DAMU (1988) působil dvě sezony v Realistickém divadle (už za studií zde hostoval jako Parsifal v inscenaci hry Thomase Dorsta Merlin aneb Pustá zem) a byl členem Divadla na Vinohradech (1990–97), kde zaujal kreacemi Romea v Romeovi a Julii, Kamila Champsboisyho v Brouku v hlavě a Ivana v Bratrech Karamazových. Roku 1997 se připojil ke Krobotově nově formovanému souboru Dejvického divadla, k jehož protagonistům patří dodnes. Dynamické moderní herectví se silným emocionálním nábojem mu umožňuje interpretovat jak dramatické a psychologicky komplikované postavy, tak i komediální portréty s groteskními rysy (hejtman v Revizorovi, starý Karamazov a čert v Schormově dramatizaci Dostojevského Bratrů Kazamazových, Petr v Zelenkových Příbězích obyčejného šílenství, Veršinin ve Třech sestrách, Stanley v Tramvaji do stanice Touha, titulní hrdina Zelenkova Teremina). Za titulní roli v dramatizaci Gončarovova románu Oblomov získal Cenu Thálie 2000. Od poloviny 80. let hrál v řadě tv. inscenací (Perly a růže, 1985; Student, 1987; Naděje má hluboké dno, 1988; Ten lokaj, 1989; Souboj, 1993), pohádek (O štěstí a kráse, 1986; Putování po Blažených ostrovech, 1988; O čarovné Laskonce, 1989; O princi, který měl o kolečko víc, 1991; Král a zloděj, 1991; O dvou sestrách a Noční květině, 1992; Kryštof a Kristina, 1993) a seriálů (Bylo nás šest, 1985; Dobrodružství kriminalistiky, 1992; Laskavý divák promine, 1994; Hříchy pro diváky detektivek, 1995). Do nejširšího povědomí se však dostal až jako dobrácký prvorepublikový četník Bedřich Jarý v tv. seriálu o příslušnících brněnské pátrací stanice Četnické humoresky (2000, 2003, 2007) a rolí zdánlivě vyrovnaného špičkového neurochirurga Ondřeje, který v Ondříčkově hořké komedii Samotáři (2000) trpí instalatérskou obsesí, pyromanskou vášní a patologicky miluje svou bývalou lásku Hanku (J. Schneiderová), kvůli níž chce opustit i svou rodinu, což jeho žena Lenka (D. Sedláková) nemíní dopustit. Trojanovu popularitu a respekt kritiky pak umocnily další film. role, většinou vyhraněné typy mladých mužů zajištěných existencí, zmítaných však psychickými úchylkami a ocitajících se ne vždy vlastní vinou ve víru absurdních situací, které vytrvale narušují jejich milostný život, rodinné vztahy i profesní kariéru. V tragikomické moralitě A. Sedláčkové Musím tě svést (2002; Český lev za vedlejší roli) ztělesnil nevěrného manžela Karla, který vymyslí složitou intriku, aby se zbavil ženy Martiny, ministryně české vlády (I. Chýlková). S P. Špalkovou vytvořil v Tycově rodinném snímku Smradi (2002; Český lev za hlavní roli) manželskou dvojici Šírových, rodičů tří problémových chlapců, z nichž jeden je astmatik a další dva adoptivní. Studii vyšinutého jedince s diktátorskými sklony předvedl v postavě podnikatele Zdeňka z Ondříčkovy černé komedie Jedna ruka netleská (2003; Český lev za vedlejší roli), na jejímž scénáři se spolupodílel. Z prken Dejvického divadla přenesl Trojan na film. plátno své dva jevištní hrdiny. V tragikomedii o různých podobách lásky Příběhy obyčejného šílenství (2005), kterou natočil podle vlastní div. hry Petr Zelenka, to byl suspendovaný letecký navigátor Petr, jemuž se příliš nedaří získat zpět milovanou přítelkyni Janu (Z. Šulajová). Film. podobu vtiskl – opět pod vedením režiséra Zelenky – postavě otce čtyř synů, prostopášníka a cynika Fjodora Karamazova ve stylizovaném snímku Karamazovi (2008, zvláštní uznání poroty MFF Karlovy Vary). Mezitím obohatil film. galerii o další tři diametrálně odlišné figury. Nezbedný anděl Petronel z rodinné pohádky J. Stracha Anděl Páně (2005), podváděný ambasador Ivan z Hřebejkovy hořké komedie Medvídek (2007), a především mimořádně náročná kreace – opět oceněná Českým lvem a k tomu hereckou cenou z Finále Plzeň – v titulní postavě Vejdělkovy tragikomedie Václav (2007), volně inspirované skutečným případem. Hraje v ní čtyřicetiletého mírně retardovaného muže, který nevyzpytatelným chováním způsobuje spoustu trablů sobě i blízkým, hlavně nemocné matce (E. Vášáryová), s níž žije v chátrajícím statku za vsí. Když ve zkratu vystřelí na svého bratra Františka (J. Budař), ocitne se ve vězení, kde nedokáže čelit brutálnímu režimu a zoufale čeká na pomoc zvenčí. Sešel se při společné práci i s bratrem Ondřejem, který mu v baladickém filmu Želary (2003) přidělil vedlejší úlohu brněnského lékaře a odbojáře Richarda, jehož dívka Eliška (A. Geislerová) musí po vyzrazení odbojové činnosti změnit identitu a opustit město. Zároveň zintenzivnla i jeho spolupráce s televizí, kde (s výjimkou Četnických humoresek) účinkuje jen v titulech dramatických žánrů (Můj otec a ostatní muži, 2003; Operace Silver A, 2007; Opravdová láska, 2007; BrainStorm, 2008). Díky zajímavé barvě velmi tvárného hlasu často dabuje (v seriálu 24 hodin postavu agenta Jacka Bauera v podání Kiefera Sutherlanda) a účinkuje i v rozhlasových hrách.

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!