V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TRÁVNÍČEK, Pavel

Pavel TRÁVNÍČEK (* 26. 10. 1950 Konice, okres Prostějov)  – herec; bývalý manžel herečky S. Stašové. Oba rodiče byli vyučeni v krejčovském řemesle. Spolu se starší sestrou zdědil po matce slovenské kořeny a po otci, vášnivém amatérském muzikantovi, hudební nadání, díky němuž se naučil hrát na různé nástroje (kytara, trubka, klavír). Často musel vysedávat u klavíru při komorních produkcích domácího kvarteta. Od pěti let vyrůstal v Moravské Třebové, kde také odmaturoval na SVVŠ. I když k divadlu nikdy netíhl, na radu učitelky hudby z LŠU se přihlásil na JAMU, kam byl přijat do herecké třídy s muzikálovou specializací. Po absolutoriu (1973) získal první angažmá v brněnském Divadle bratří Mrštíků (Benjamin v Milencích z kiosku, Radúz v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně), které po třech sezonách opustil a natrvalo zakotvil v Praze. Nejprve krátce hostoval v Činoherním klubu (Ženský zákon), než se roku 1977 stal mladou posilou souboru Divadla E. F. Buriana, kde se představil např. jako Demetrius ve Snu noci svatojánské, Figaro v Turriniho Nejbláznivějším dnu, mladý Siward v Macbethovi, lord Windermer v Shawově Vějíři lady Windermerové a Kropotkin ve Rváči. Od roku 1984 byl členem Městských divadel pražských (Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa, Ten, kdo utře nos, Skleněný zvěřinec), z jejichž svazku odešel roku 1992 do svobodného povolání. Založil vlastní div. agenturu Marcus a do roku 1994 hrál a režíroval v Hudebním divadle v Karlíně (Bernard v komedii Povečeříme v posteli, Celestén a Floridor v Mam’zelle Nitouche), kde dva roky zastával i funkci uměleckého šéfa. Roku 1998 otevřel soukromé Divadlo Skelet, na jehož převážně komediálním repertoáru se podílí jako dramaturg, herec a režisér (Létající snoubenky, Posel pro tři, Mrazík, Pan Hamilkar). Od roku 2006 ho provozuje v rámci multikulturního podniku Theatre Illusion Biograf na Vinohradské třídě. Na přelomu 70. a 80. let reprezentoval na jevišti a tv. obrazovce (méně již ve filmu) typ současného mladého člověka. Upoutal živelným temperamentem a bezprostředností hereckého projevu. Díky chlapeckému zjevu byl dlouho představitelem mladých milovníků, které si postupně vyzkoušel ve všech žánrech. Nejbližší mu však zůstal komediální, konverzační, muzikálový a operetní repertoár. Před kamerou začínal už jako posluchač JAMU v brněnském studiu ČST. Na plátna kin vstoupil epizodkou sluhy v první povídce boccacciovského diptychu Hry lásky šálivé (1971) J. Krejčíka. Brzy nato vyhrál konkurs na velkou roli prince v pohádce Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku (1973). Postava svéhlavého královského syna, který si za nevěstu nezvolí dívku urozeného rodu, jak si přejí rodiče, ale sportovně založenou dívku prostého původu a něžného půvabu, zásadním způsobem ovlivnila jeho další kariéru před kamerou. Vedle toho, že mu přinesla nesmírnou popularitu, podobně jako představitelce Popelky L. Šafránkové, rozhodla o jeho následném, často jednostranném obsazování do stejného typu hrdinů. Tehdy ale ještě diváci nepoznali Trávníčkův hlas, neboť ho namluvil P. Svojtka. Neuslyšeli ho ani v dalším filmu, slov. snímku Jozefa Zachara Sebechlebskí hudci (1975), kde ho v roli jednoho ze tří vesnických muzikantů, kteří vysvobodili z tureckého zajetí krásnou paní Dóciovou (Kveta Lukošíková), daboval do slovenštiny Ľubo Roman. Kostýmy z různých historických epoch, nedávných i vzdálenějších, mu bylo souzeno nosit i v dalších filmech. Uniformu dragounského poručíka oblékl jako floutkovský princ Egon Finberk, který svedl a opustil prostinkou a důvěřivou vesnickou dívku Terezu (E. Hudečková), ve Strnadově snímku Čas lásky a naděje (1976), natočeném na motivy románu Antonína Zápotockého Rozbřesk. S podstatně menšími hereckými úkoly se pak setkal v úlohách redaktora Schwarze z Vávrova životopisného filmu Příběh lásky a cti (1977), desátníka Šímy v Soukupově Drsné Planině (1979) a řidiče sanitky z Matějkova okupačního dramatu Svítalo celou noc (1980). Po této trojici epizodek se vrátil do pohádky – tentokrát dokonce dvojrolí princů Jaromíra a Jaroslava, kteří se postupně vypravili do světa hledat staršího bratra Jindřicha (J. Bartoška) – ve filmu Antonína Moskalyka Třetí princ (1982). Jeho partnerkou, rovněž v dvojroli princezny Mileny a princezny ze skal, byla opět L. Šafránková. Po roličce v Moskalykově Kukačce v temném lese (1984) mu svěřil velkou, po herecké stránce zajímavou, ale pohybově náročnou úlohu režisér Karel Steklý v adaptaci Olbrachtova románu Podivná přátelství herce Jesenia (1985). V postavě velmi talentovaného, avšak příliš nespoutaného herce Jana Veselého, ztělesnil životního protihráče a uměleckého partnera titulního hrdiny, uznávaného pražského herce (A. Strejčka). Zatímco se na plátně od té doby neobjevil, diváci ho pravidelně vídají na obrazovce, kde mladistvým šarmem vybavil postavy v celé řadě tv. inscenací a her, např. Rána jistoty (1977), Stránky z deníku (1977), Zákon rovnosti (1978), Pracka v láhvi (1978), Manon (1979), Akce Rys (1979), Poslední koncert (1979), Pohoří královny Maud (1980), Muž s puškou (1980), Starožitníkův krám (1980), Vůně domova (1981), Pletky paní Operetky (1983), Vnitřní zrak (1983), Psí kůže (1983), Adam a Eva (1984), Pozor, je ozbrojen (1985), Polom v bezvětří (1987), Pokušení doktora Burdy (1987) a Případ Auffenberg (1993). Jeho tvář si však tv. diváci, zejména ti nejmenší, spojují hlavně s postavami princů, ale i vesnických chasníků, myslivců, kominíků a čertů z pohádkových příběhů: O brokátové růži a slavíku z perleti (1982), Taneček přes dvě pekla (1982), Jamamba (1985), Jak se mele babí hněv (1986), O štěstí a kráse (1986), O princi Bečkovi (1988), Kalhoty od krejčího ze Lhoty (1988), Sedm sestřiček (1988), O princi, který měl o kolečko víc (1991), Klaním se, měsíci (1991), Pofoukej mi jahody (1991), Lojzička je číslo (2006). Kupodivu není příliš vyhledávaným hercem seriálovým (Přítelkyně z domu smutku, 1992; Hříchy pro diváky detektivek, 1995; Manželská tonutí, 1996; Vyprávěj, 2009). Kromě herectví se věnuje zpěvu, zachycenému např. na jeho sólovém písňovém CD albu Zpívá Pavel Trávníček (1999). Prosadil se jako moderátor zábavných hudebních soutěží Carusošou (televize Prima) a Do-re-mi (televize Nova), které několik let uváděl se S. Laurinovou. Patří k nejvyhledávanějším hercům v dabingu (charismatický hlasový projev propůjčil Alainu Delonovi, Johnu Travoltovi, Melu Gibsonovi, Alanu Aldovi, Terenci Hillovi, Steve Guttenbergovi ad.). S Olgou Kebertovou připravil vzpomínkovou knihu Co si Pavel Trávníček nevymyslel (2000).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!