V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TICHÁ, Jaroslava

Jaroslava TICHÁ (* 30. 9. 1929 Lubná, okres Rakovník)herečka; manželka herce J. Faltýnka. Od absolvování výuky herectví na DAMU (1956) se profesně rozvíjela na oblastních scénách v Hořovicích (1956–59), Příbrami (1959–62), Mladé Boleslavi (1963–66) a Kladně (1966–67). Z posledního dvouletého angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové odešla roku 1969 do svobodného povolání. Představuje herečku univerzálního typu, schopnou zvládat s úspěchem rozdílné charaktery ať v poloze komediální, či ryze dramatické až tragické. Vnitřně bohatý herecký fond jí umožnil na jevišti vyjádřit v tlumených gestech a hlasovém výrazu hluboký prožitek a emocionální napětí, něhu i hrdost, oddanost i odhodlání. Své hrdinky obdařila oduševnělou citovostí a kultivovaným projevem. Do české kinematografie vstoupila počátkem 60. let rolí prostřední dcery chamtivého a surového mlynáře Bylanského (B. Vrbský) Marie v Krškově v sociálním dramatu Kde řeky mají slunce (1961) podle románu Marie Majerové Nejkrásnější svět. Její sestry, které se tyranskému otci dokázaly vzepřít, hrály Z. FišárkováM. Myslíková. Vedle spíše epizodních rolí klavíristky a svědkyně v případu pohřešované ženy (Tereza, 1961), maskérky (Bubny, 1965) a členky interrupční komise (Dívka s třemi velbloudy, 1967) začaly mezi film. rolemi přibývat vedlejší postavy manželek a matek. Manželskými a případně rodičovskými partnery postupně byli J. Karlík jako pan Šrámek (Perlový náhrdelník, 1965), J. Kroner jako titulní hrdina Benda (Muž, který stoupl v ceně, 1967), J. Mixa jako dělník Scheu (Tajemství zlatého Buddhy, 1973), Z. Dřevojánek jako zedník Světlana (Družina černého pera, 1973), J. Rozsíval jako nástrojář Horák (Dny zrady, 1973; Sokolovo, 1974; Osvobození Prahy, 1976), R. Hrušínský jako obvodní lékař Meluzin (Dým bramborové natě, 1976), K. Vochoč jako pracovník MNV Kulich (Hop – a je tu lidoop, 1977), J. Faltýnek jako hospodský Mašek (Rodeo, 1972) i jako družstevník Turek (Divoký koník Ryn, 1981), R. Lukavský jako novinář Rainer (Romaneto, 1980), J. Tomek jako zemědělec Grešl (Kariéra, 1984) a I. Vyskočil jako profesor Prošek (Hry pro mírně pokročilé, 1986). Představovala také svobodné, rozvedené či ovdovělé matky hlavních hrdinů a hrdinek v podání J. Kotrbové (Půlnoční kolona, 1972), J. Ďurdiaka (Čistá řeka, 1978), K. Lojdové (Až do konce, 1984), M. Součkové (Kukačka v temném lese, 1984) a I. Jiříka (Poklad hraběte Chamaré, 1984). Ve filmech o dětech a mládeži často hrála učitelky a vychovatelky (Pomerančový kluk, 1975; Jen si tak trochu písknout, 1980; Má láska s Jakubem, 1982; Ufoni jsou tady, 1988). Objevovala se i v dalších profesích, třeba zdravotní sestry (Maturita za školou, 1973), švadlenky (Čas lásky a naděje, 1976), prodavačky (Léto s kovbojem, 1976), lékařky (Hodina pravdy, 1977) a sekretářky (Vítězný lid, 1977). Nad všemi postavami, které před kamerou vytvořila, však neskonale ční její hrdinka Matylda Chladilová z psychologického dramatu Smuteční slavnost (1969), které natočil Zdenek Sirový podle stejnojmenného románu Evy Kantůrkové. Pro režiséra byla Tichá od začátku jasnou favoritkou pro hlavní roli, neboť typově a mentálně nejlépe odpovídala jeho představě člověka osudem zkoušeného, a přesto – anebo právě proto – silného a vítězného. Silnými tahy v hrubém obrysu a bez psychologických odstínů vykreslila působivý portrét houževnaté zemité ženy, která proti zvůli komunistických funkcionářů prosadí obecně uznávané lidské právo uspořádat důstojný pohřeb zesnulému muži, třebaže to byl „kulak“, který se roku 1951 postavil proti násilné kolektivizaci. Diváci i kritici však její mimořádný výkon mohli ocenit až po změně režimu, kdy se film dočkal premiéry (1990). Jiný typ venkovské ženy ztělesnila už předtím v menší úloze Anděly, hospodyně fanfaronského sedláka Zášinka (W. Matuška) v jiném významném díle české kinematografie: Jasného kronice poválečného moravského venkova Všichni dobří rodáci (1968). Ze stejného prostředí pochází i její Koňařička v Gajerově dramatu Kateřina a její děti (1970), adaptaci Křenkova románu Hořké deště. Po patnáctileté odmlce se na plátnech kin připomněla jako babička Nováková v sérii Troškových buranských komedií Kameňák (2003), Kameňák 2 (2004) a Kameňák 3 (2004). Zatím naposled se na filmovém plátně objevila po boku Z. Procházkové jako jeptiška Anastázie v komedii D. Kleina z moravského venkova Svatba na bitevním poli (2008). Příležitostně se s ní diváci setkávají také na tv. obrazovce v inscenacích (Putování Simona MacKeevera, 1962; Lepší pán, 1971; Hlavní přelíčení, 1971; Opory společnosti, 1972; Cena zlata, 1972; Rubikova kostka, 1984; Návštěva staré dámy, 1999; Na psí knížku, 2002) a seriálech (Matka, 1975; Dobrodružství kriminalistiky, 1992). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2002).

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!