V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

THIELOVÁ, Valentina

Valentina THIELOVÁ rozená Strachovová, provdaná 2. Vilčeková (* 12. 3. 1933 Praha)herečka; bývalá manželka básníka a novináře Vladimíra Thieleho (1921–1997). Oba rodiče byli ruští emigranti, kteří se však seznámili až v Praze. Otce za okupace zatklo gestapo a nikdy se již domů nevrátil. Matka pak živila rodinu domácím šitím, se kterým jí po válce Valentina pomáhala. Už od dětství měla blízký vztah k divadlu (lákal ji zejména balet), kterému se ochotnicky věnovala na gymnáziu, kde studia předčasně ukončila v kvintě. Pracovala jako úřednice v Osvobozené domácnosti a Tesle Karlín. Vyráběla keramiku, předváděla pletací stroje a pletla svetry. V osmnácti letech se provdala za básníka Thieleho, díky němuž pronikla do uměleckého světa. Rolička zdravotní sestry v krátkém osvětovém filmu Něco se tu změnilo (1955) se jí stala impulsem k profesionální herecké dráze. Účinkovala ještě v několika dalších reklamních snímcích, ale kariéru odstartovala teprve veselohrou Florenc 13,30 (1957). Přirozené a bezprostřední chování při konkursu a kamerových zkouškách spolu s mimořádně fotogenickou tváří atraktivní plavovlásky rozhodly o tom, že ji režisér J. Mach svěřil jednu z hlavních dívčích rolí. Hrála hezkou a vtipnou, trochu koketní stopařku dálkového autobusu Miriam Plecitou, jejímuž šarmu podlehl řidič Honza Chalupa (J. Bek), a vzbudil tak oprávněnou nelibost své dívky (S. Daníčková). Film měl mimořádný úspěch a jméno Thielové, která se v té době úspěšně střídala se S. DaníčkovouZ. Procházkovou v náročné roli skutečné i film. postavy konferenciérky prvního, tzv. bruselského programu Laterny magiky EXPO 58, se o rok později objevilo v titulcích tří, a roku 1959 dokonce sedmi filmů. Nebyly to hlavní postavy, ale převážně zajímavé role dívek a mladých žen, ne vždy nejčistšího a nejnevinnějšího charakteru, jimž přitažlivý fyzický zjev a rafinovaná elegance umožňovaly kořistit ze slabosti mužů. Taková byla elegantní inženýrka Hanča, k níž vzplanul náhlou láskou poručík Horák (M. Zounar), ale nakonec dal přednost jiné dívce, tanečnici Olině (M. Dvorská), v Machově dramatu z vojenského prostředí Zatoulané dělo (1958); vypočítavá a přelétavá Pravuše v komedii Ivo Nováka Hlavní výhra (1958); milenka bývalého továrníka Kamila Tajchmana (M. Kopecký) ve Vávrově adaptaci Otčenáškova románu Občan Brych (1958), nevěrná manželka inženýra Daniše (Vlado Durdík st.) ve slov. dramatu z pracovního prostředí tunelářů Skaly a ľudia (1959) režiséra Jána Lacka (do slovenštiny ji dabovala Eva Kristínová). K negativním postavám v historickém kostýmu patřila starší dcera udřené proletářky Fišerové (M. Vášová) Julka, která se ve Vávrově Policejní hodině (1960), natočené podle románu Gézy Včeličky, provdala do bohaté měšťanské rodiny a stala se zlou a lakomou vykořisťovatelkou i vlastní matky a sourozenců. Jako komtesa Veronika byla negativní protihráčkou E. Vášáryové v zápase o lásku vojáka Petra (P. Kostka) v Zemanově historické komedii Bláznova kronika (1964). V dalším slov. filmu Petra Solana Boxer a smrť (1962) ztělesnila tvrdou manželku velitele nacistického koncentráku Krafta (Manfred Krug). Mnohem méně hrála postavy kladné. Mezi nejhezčí, i když rozsahem ne největší, patřila mladá a šťastná manželka Dáša Jiroušková, oslavující s manželem (V. Brodský) pětileté výročí svatby v povídce To zavinil Bonifác z filmu Zbyňka Brynycha Pět z milionu (1959). A byl to opět režisér Brynych, který jí svěřil patrně její největší film. roli v dobrodružném příběhu Transit Carlsbad (1966). Hrála v něm krásnou a tajemnou paní Elizabet, elegantně se pohybující mezi lázeňskými hosty karlovarského interhotelu v blízkosti významného rakouského biologa Lucka (M. Macháčka). Ten se nikdy nedozvěděl, že ona dáma, se kterou se sblížil, byla pracovnicí naší kontrašpionáže, bdící nad jeho životem ohroženým mnoha zahraničními agenty. Postava českého Jamese Bonda v sukních jí seděla jak ulitá. Kromě již zmíněných rolí se objevovala v drobných úlohách, např. sousedky (Žižkovská romance, 1958), úřednice (Ošklivá slečna, 1959), kadeřnice (Probuzení, 1959), ošetřovatelky (První parta, 1959), prodavačky (Hledá se táta!, 1961; Martin a devět bláznů, 1966). Od počátku 70. let hraje ve filmu již jen sporadicky a převážně vedlejší, nebo dokonce jen epizodní role sekretářek (Na kolejích čeká vrah, 1970), prodavaček (Brácha za všechny peníze, 1978), ošetřovatelek (Poprask na silnici E 4, 1979), úřednic (Všichni musí být v pyžamu, 1984), učitelek (Tichá bolest, 1990), ale především manželek a matek, stále ještě krásných a elegantních a stále ještě často domýšlivých a sobeckých: žena profesora Studničky (J. Somr) a matka dospívající Klárky (L. Kořínková) ve filmu Ivo Nováka Léto s kovbojem (1976), matka malého Mirka (Richard Starý) ze Smyczkova filmu Jako zajíci (1981), rozvedená žena architekta Rumla (I. Racek) a matka syna, kterého ze žárlivosti zavraždil jeho mladší nevlastní bratr v dramatu D. Kleina Radikální řez (1983), bývalá snacha titulního hrdiny (L. Veselý) v Olmerově psychologickém snímku Antonyho šance (1986), matka mladého taxikáře Tomáše (L. Vaculík) v Soukupově kriminální komedii Kamarád do deště (1988), matka ambiciózního obkladače Luďka Krejzy (V. Dlouhý) v Kopřivově psychologické studii Křížová vazba (1990) a maminka čtyřicetiletého Čechoameričana Otíka Kociána (M. Donutil), o jehož peripetiích s restituovaným zchátralým hotýlkem na pražském předměstí vypráví Růžičkova hořká komedie Hotýlek v srdci Evropy (1993). Hezkou kontrastní dvojici profesorek, doprovázejících studenty 2. ročníku pražského gymnázia na zimním lyžařském zájezdu, vytvořila ve Smyczkově smutné komedii Sněženky a machři (1982) jako starší, zkušená a k metodám mladé kolegyně (V. Freimanová) značně skeptická učitelka Boženka. Zatím naposled si zahrála učitelku Měcháčkovou v Šíchově psychologickém snímku z prostředí základní školy Bastardi (2010). Filmovala také v NDR: Der Dieb von San Marengo/Zloděj ze San Marenga (1963), Spätsaison/Pozdní sezona (1974) aj. Pro podobné typy půvabných, mnohdy však povrchních, egoistických a citově chladných mladých i zralých žen ji využívala i televize do inscenací (Deštivý den, 1962; Krásná Rama, 1965; Zázrak v cukrárně, 1987; Uloupené dětství, 1987; Svědkyně, 1991; Panenka s porcelánovou hlavičkou, 1991; Polední žár, 1997) a seriálů (Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1985; Přísahám a slibuji, 1990; Náhrdelník, 1992; Bylo nás pět, 1994; Když se slunci nedaří, 1995; Draculův švagr, 1996; Ordinace v růžové zahradě, 2005; Rodinná pouta, 2006; Poste restante, 2009). Od roku 1965 vystupovala i na scéně zájezdových představení Pragokoncertu (Manon Lescaut, Dva tucty rudých růží, Postel s nebesy). Často také pracuje v dabingových studiích. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2003).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!