V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TERMEROVÁ, Lenka

Lenka TERMEROVÁ (* 12. 7. 1947 Hradec Králové)herečka; manželka režiséra syrského původu Morise Issy (* 1945), matka herečky M. Issové a střihače Filipa Issy (* 1971), teta herečky K. Issové. Maminka byla účetní a tatínek výtvarník-keramik. Dětství a rané mládí prožila v rodišti, kde za studia SVVŠ začala hrát divadlo, jemuž se chtěla věnovat profesionálně. Už na DAMU, kam se dostala napoprvé na obor herectví, hostovala v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého a Činoherním klubu (Duňaša ve Višňovém sadu). Po absolutoriu (1969) získala angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde hrála sedm let (Ester v Otčenáškově hře Romeo, Julie a tma, Ofelie, Grušenka v Bratrech Karamazových, Lidočka ve Svatbě Krečinského, Martirio v Domě dony Bernardy, Helena v Nezvalových Milencích z kiosku, Nina Zárečná v Rackovi). Hostovala i na prknech Národního divadla v Praze jako Madlenka Kačerově inscenaci Tvrdohlavá žena (1974–76) a pohostinsky vystupovala v Divadle ABC. Z rodinných důvodů přešla do Prahy, i když zde několik let neměla angažmá. Roku 1981 se stala členkou Studia Ypsilon, s jehož souborem zůstala svázána dvaadvacet let, ale i poté zde pokračovala v externí spolupráci. Repertoár této komorní experimentální scény specifické poetiky jí nabídl řadu hezkých rolí, v nichž se osvědčila jako charakterní herečka i osobitá komička (Podsekalnikovová v Sebevrahovi, Světluška v Matěji Poctivém, sladká Sue v Horké to někdo rád, sestra Rachedová v Horrorbandu, Constance v Mozartovi v Praze, teta Valerie ve Vše pro firmu, dcera ve Svaté rodině). Jevištní práci se věnuje nadále už jen příležitostně, např. v Divadle Bez zábradlí (Tančila jedno léto). K filmování se dostala už jako studentka na sklonku 60. let, kdy se objevila ve dvou snímcích: copatá dívka v Jirešově adaptaci Kunderova románu Žert (1968) a studentka Ivana v současném příběhu Těch několik dnů… (1968), který natočil částečně v Praze francouzský režisér Yves Ciampi. Větším úkolem ji pověřil jiný zahraniční režisér, Bulhar Rangel Valčanov, v jehož absurdním dramatu Tvář pod maskou (1970) vytvořila s L. Mrkvičkou mladou mileneckou dvojici Marie a Lojzy, pro kterou návštěva v pitoreskní domácnosti odlévače posmrtných masek (J. Kemr) a bývalé cirkusačky (L. Skořepová) skončila tragicky. V kriminálním příběhu D. Kleina z prostředí současné Ostravy Město nic neví (1975) jí vedle několika dalších ostravských herců připadla malá role kantýnské Ciprové, která se zapůjčením chaty přítelkyni zaplete do jednoho z kriminálních případů, k nimž dojde v Ostravě během jediného dne. Po epizodkách kostymérky Jany z dětské komedie Věry Plívové-Šimkové Jak se točí Rozmarýny (1977) a těhotné dělnice Brigity z Jirešova páralovského dramatu Mladý muž a bílá velryba (1978) ji čekala výraznější postava v povídce V. Drhy Věrné milování z filmu tří režisérů Jak rodí chlap (1979). Hrála jemnou a klidnou manželku surovce Böhma (P. Zedníček), který „oslavuje“ narození syna několik dní trvající pitkou, domů se vrátí až po propuštění ženy z porodnice a je udiven, když ho dosud ta křehká a nesmělá Jiřina vyžene z bytu. Po několika dnech vzdoru se vrátí s květinami a žena mu odpustí. Úlohám maminek a manželek zůstala před kamerou věrná i dál. Hezkými mateřskými typy doprovodila zejména trojici dětských komedií Drahomíry Králové Vyhrávat potichu (1984), Kam doskáče ranní ptáče (1987) a Království za kytaru (1989). V manželských dvojicích se setkala třeba s J. Dvořákem (Poplach v oblacích, 1979), s F. Řehákem (Figurky ze šmantů, 1987) a J. Hartlem (Ta naše písnička česká II, 1990). Nejzajímavější a nejzdařilejší kreaci předvedla jako ženská protagonistka Drhova psychologického dramatu Mezek (1985). Ztělesnila v něm Marii Kejřovou, družku titulního hrdiny, vychovatele hornických učňů (J. Hálek), který život zcela podřídil pedagogickému poslání, jemuž obětoval i rodinné štěstí. S temperamentem a vnitřní opravdovostí, aniž by se uchylovala k exaltovanému projevu, dokázala vyjádřit jednotlivá stadia hrdinčina citového rozpoložení, naději, víru i zklamání, jimiž prochází její problematické soužití se svérázným mužem. Po roce 1990 jí film mnoho příležitostí neposkytl. Zahrála si ženu evangelického faráře Janáka (B. Polívka) v Balajkově hořké komedii …ani smrt nebere (1995), ženu rybáře (Z. Dušek) ve Schmidtově pohádce Jak si zasloužit princeznu (1995), rázovitou obyvatelku pavlačového domu Antonii Brabcovou v nostalgické komedii V. Drhy Početí mého mladšího bratra (2000). Za vedlejší roli maminky hlavní hrdinky, prodavačky v nonstopu Ofky (M. Issová), v příběhu z dnešní Prahy Děti noci (2008) režisérky M. Pavlátové, byla oceněna Českým lvem. Od počátku prvního angažmá v Ostravě spolupracovala s tamním studiem ČST, kde debutovala v tv. filmu J. Kačera Čekání (1969) a velké role ztvárnila v seriálech Kamenný řád (1976) a Haldy (1978). V pražském seriálu Žena za pultem (1977) hrála koktavou prodavačku – „zeleninovou Jiřinku“. Objevila se i v řadě dalších seriálů, např. Nemocnice na kraji města (1977), Arabela (1980), Okres na severu (1981), Doktor z vejminku (1982–83), Malé dějiny jedné rodiny (1988–89), Bylo nás pět (1994), Život na zámku (1995), Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2002) a Četnické humoresky (2007). Do středu mediálního zájmu ji vynesla postava maminky Rubešové v seriálu televize Prima Rodinná pouta (2004–06) a jeho pokračování Velmi křehké vztahy (2007–08). Na obrazovce hrála v mnoha inscenacích (Kluk na ženění, 1973; Pláňata, 1974; Anna mých snů, 1975; Hranice imunity, 1975; Za oknem jiskří sníh, 1978; Báječní milenci potřebují čas, 1978; Jak se naučit švédsky, 1979; Šťastný domov, 1982; Berete se dobrovolně, 1984; Navždy do dálek Tichomoří, 1984; Fanynka, 1987; Lék pod kůži, 1988; Plivník, 1990; Červená karta, 2001) i pohádek (O brokátové růži a slavíku s perletí, 1982; Anulka a pan Pětiočko, 1983; O zlatém pokladu, 1994; O zámku v podzemí, 1998; Paní Mlha, 2000; Tajemný svícen, 2002). Vyučovala i herectví na DAMU (1990–92 a 1995).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!