TÁBORSKÁ, Dagmar
Dagmar TÁBORSKÁ rozená Hyková (* 10. 5. 1935 Praha, † 22. 1. 2005 Toronto, Kanada) – filmová střihačka, režisérka a herečka; manželka filmového režiséra Václava Táborského (* 1928). V patnácti letech nastoupila v ateliérech Čs. filmu jako třetí střihačka a šest let nato se stala střihačkou v ČST. Tehdy hrála v několika filmech menší i větší úlohy dívek a mladých žen: dceru železničáře Látala (J. Kostka) v okupačním dramatu M. Friče Past (1950), dceru obuvníka Hraběte (O. Motyčka) v komedii M. Friče Bylo to v máji (1950), zedničku v Čechově budovatelské komedii Štika v rybníce (1951), milou Honzíka (J. Tříska), syna hlavní hrdinky (V. Matulová) z Rychmanova psychologického dramatu Kruh (1959) a učitelku Mačkovou v koprodukčním dětském příběhu Přátelé na moři (1959) ruského režiséra Lva Kulidžanova. Občas se uplatňovala jako herečka v reklamě. V televizi pak přešla k režii v redakci zpravodajství. Při zaměstnání vystudovala FAMU. Roku 1968 spolupracovala s řadou štábů západních tv. společností (ORF, ZDF, BBC). Po sovětské invazi s manželem emigrovala do Kanady. V zahraničí se jako střihačka podílela na všech multimediálních dílech Emila Radoka, na filmu Jána Kadára Co mi táta nalhal/Lies My Father Told Me (1975), na loutkových seriálech z produkce Animette Canada a na produkci dokumentů torontské skupiny Okno-The Window. Sama točila dokumenty o etnických menšinách. Za jeden, Vianoce – Slovak Canadian Christmas, zaznamenávající tradiční vánoční zvyky a rituály přenesené do nového prostředí, získala prestižní Červenou stuhu na festivalu etnografických filmů v New Yorku (1979). Několik let vyučovala na Humber College v Torontu a na Conestoga College v Kitcheneru. Její boj s rakovinou zachytil manžel v knize Život v prodlouženém čase (2007). Od roku 2005 se uděluje Cena Dagmar Táborské, spojená s finanční odměnou, talentovaným studentkám FAMU.