V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠVORCOVÁ, Jiřina

Jiřina ŠVORCOVÁ (* 25. 5. 1928 Kociánovice, okres Hradec Králové, † 8. 8. 2011 Praha)  – herečka; sestra herce V. Švorce, manželka dirigenta Jindřicha Rohana (1919–1978) a malíře, scénografa a výtvarného kritika Vladimíra Šolty (1924–1977). Pochází z rodiny stavebního dělníka a současně (nebyla-li práce) i rolníka (matka vedla hostinec). Studovala na učitelském ústavu a ještě před maturitou se zapsala na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze (později změněna na DAMU). Po absolutoriu (1950) strávila sezonu v oblastním divadle v Hradci Králové a pak se stala na čtyřicet let členkou Divadla na Vinohradech (1951–90). Zde zprvu hrála schematické typy uvědomělých dívek a žen, později se propracovala k charakterním i komickým rolím v klasickém repertoáru (Legenda o lásce, Don Carlos, Anna Karenina, Loupežník, Tři sestry, Matka Kuráž, Hlasy ptáků). Ve filmu debutovala postavou Helenky, dcerky myslivce-nekatolíka (L. Boháč), ve Steklého adaptaci Jiráskova románu Temno (1950). Mezi hrdinkami z lidu, které v 50. a 60. letech vytvořila před kamerou, vynikají postavy mladých žen řešících milostná dilemata s ideologickým pozadím: prodavačka Marie Rysová v dramatu K. Kachyni Král Šumavy (1959) a lékařka Marie v Brynychově špionážním dramatu Smyk (1960). Po titulní roli kriminalistky v Blumenfeldově detektivce Tereza (1961) ztělesnila Boženu Němcovou ve Vávrově životopisném dramatu Horoucí srdce (1962) a v politicky exponovaném filmu Člověk není sám (1971) měla hlavní roli obětavé stranické funkcionářky Joštové. Později se uplatňovala už jen ojediněle v tv. seriálech (Matka, 1976; Okres na severu, 1980; Žena za pultem, 1977) a rozhlase (normalizační seriál Jak se máte Vondrovi?). Její politická angažovanost, jež neblaze ovlivnila i hereckou činnost, vyvrcholila za normalizace: členka ÚV KSČ a opakovaně předsedkyně SČDU (do rozpuštění 1989). Od roku 1990 její patetické deklamování tvoří kolorit srazů komunistických pohrobků. Osudy a úvahy shrnula do memoárové knihy Býti Švorcovou (2000) a knihy rozhovorů Jiřina Švorcová osobně (2010), kterou s ní připravili Miroslav Graclík a Václav Nekvapil.. Téměř více než film. rolí měla řádů: Řád práce (1970), Státní cena Klementa Gottwalda (1980), Zasloužilá umělkyně (1973), Národní umělkyně (1984).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!