V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ŠVORC, Václav

Václav ŠVORC (* 21. 5. 1919 Hradec Králové)  – herec; bratr herečky J. Švorcové. Dětství prožil v Chocni jako syn stavebního dělníka a současně (nebyla-li práce) i rolníka. Když matka ovdověla, přestěhovala se rodina do Prahy. Jako vášnivý ochotník se zapsal na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Po absolutoriu (1943) se na sezonu připojil k cestující div. společnosti Jaroslava Bittla, kde si ověřil možnosti na různorodých mladých postavách (Francek v Maryše, Pseudolus v Plautově Lišáku Pseudolovi, Ríša v Pohádce máje). S touto základní zkušeností ho roku 1944 angažovali v činohře Národního divadla v Praze (v letech 1973–81 šéf činohry), jehož členem zůstal do roku 1990. Začínal chlapeckými typy a lyrickými milovníky (Radúz v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Šebestian ve Večeru tříkrálovém), ale postupně zvýrazňoval herecký rejstřík o obsažnější a mnohotvárné polohy a hutnější obraz charakterů ve vedlejších postavách dramat Gorkého (Dostigajev a ti druzí), Ibsena (Nápadníci trůnu), Molièra (Škola pro ženy) i Brechta (Zadržitelný vzestup Artura Uie), v českém klasickém (Naši furianti, Tvrdohlavá žena, Lucerna) i současném repertoáru (Vstanou noví bojovníci). S cílem dosáhnout pro diváka jednoznačně pochopitelné interpretace usiloval o realistický výraz a volil k tomu střídmé prostředky bez vnější okázalosti. Ve filmu začal hrát hned po válce: v okupační veselohře V. KubáskaJ. Macha Velký případ (1946) vytvořil postavu uvědomělého venkovského četnického strážmistra. Jinak v té době ztvárnil vedle roličky mladíka (Němá barikáda (1949) a dvou úloh učitelů (Zvony z rákosu, 1950; Konec strašidel, 1952) většinou historické figury – vedlejší postavy životopisných filmů režiséra Václava Kršky: bratr houslisty Josefa Slavíka (J. Spal), hlavního hrdiny snímku Housle a sen (1946), syn kolářského mistra Svobody (J. Vojta) a jeho ženy (J. Kurandová) v Poslovi úsvitu (1950), malíř Antonín Chitussi v Mikoláši Alešovi (1951) a Josef Schwarz, snoubenec Smetanovy dcery Žofie (L. Vendlová), ve smetanovském portrétu Z mého života (1955). Pak se ve filmu nadlouho odmlčel. Před kameru se vrátil až počátkem 70. let, ale opět se jednalo vesměs o vedlejší a okrajové úkoly, navíc v silně tendenčních, politicky exponovaných dílech, mj. major kontrarozvědky v dobrodružném filmu z prostředí šumavské pohraniční stráže Černý vlk (1971) režiséra Stanislava Černého, kapitán bezpečnosti Mourek, který vykonává funkci vychovatele v nápravném zařízení a pomůže překonat životní krizi Petru Rynešovi (S. Matyáš), jehož trestný čin byl způsoben spíše nešťastnou náhodou, v Brynychově dramatickém příběhu s výrazným politickým vyústěním Noc oranžových ohňů (1974). Brynych ho obsadil znovu jako příslušníka bezpečnosti – tentokrát v hodnosti majora – v kriminálním příběhu Kdo přichází před půlnocí (1979). Mezitím podpořil svými rolemi i jiné tituly normalizační kinematografie v postavách okresního stranického funkcionáře (Cesty mužů, 1972), doktora (Zločin v Modré hvězdě, 1973), novináře (Tobě hrana zvonit nebude, 1975) a soudce (Náš dědek Josef, 1976). Na plátně zpodobnil i dvě autentické osobnosti naší novodobé historie: politik a novinář Václav Bolen v Kachlíkově oslavě V. sjezdu KSČ Dvacátý devátý (1974) a ministr zemědělství Július Ďuriš v Traplově tendenční agitce o únoru 1948 Vítězný lid (1977). Jeho filmografii uzavírají překvapivě tituly komediální, které obohatil trefnými portréty vedoucích pracovníků, s nimiž se dostávají do konfliktů hlavní hrdinové: nervní ustaraný náčelník železniční stanice v Kalamitě (1981) V. Chytilové, ředitel lázní v Tučkově černé komedii Od vraždy jenom krok ke lži (1982) a elegantní ředitel Zounek v Olmerově hořké komedii Jako jed (1985). Uplatňoval se i v rozhlase, dabingu, uměleckém přednesu, a hlavně v televizi, kde byl hostem již v době přímého vysílání. Z množství tv. inscenací a her zmiňme alespoň Lidé na křižovatce (1971), Hostinec u Koťátek (1971), Chléb a písně (1971), Dny a noci komuny (1971), Kat nepočká (1971), Jeden za všechny (1971), Bitva (1971), Poslední dopis (1973), Kdo je vinen (1973), Svatý Michal (1973), Ze života hmyzu (1974), Rozrušená země (1974), Vilém Rozkoč (1975), Titul pro hrdinu (1975), Magnetická luneta (1975), Splynutí duší, (1976), Stránky z deníku (1977), Pastýřův dar (1979), Muž s puškou (1980), Panská 8 (1984) a 1. máj v Národním divadle roku 1898 (1983). Na obrazovce si zahrál Lenina v Kremelském orloji (1977) a Klementa Gottwalda ve Zrození hvězdy (1979). Hrál i v seriálech: 30 případů majora Zemana (1974–79), Nemocnice na kraji města (1977), Inženýrská odysea (1979), Gottwald (1986) a Rodáci (1987). Při vší herecké vytíženosti byl po roce 1970 čilým stranickým a odborovým funkcionářem a angažoval se i v SČDU. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1974) a nositel titulu Zasloužilý umělec (1979).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!