V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

BURIAN, Vlasta

Vlasta BURIAN vl. jm. Josef Vlastimil Burian (* 9. 4. 1891 Liberec, † 31. 1. 1962 Praha)herec a divadelní ředitel. Vyrůstal nejprve v českoněmeckém prostředí Liberce (kde byl jeho otec, nadšený ochotník, krejčím), pak na Žižkově v Praze, kde s nevalným úspěchem studoval na obchodní škole, kterou však nedokončil a vyučil se příručím v obchodě s textilem. S velkým zájmem se věnoval fotbalu (byl brankářem prvoligového mužstva A. C. Sparta) a aktivní zájem o sport (hrál závodně tenis a hokej) ho provázel celý život. Ze sportovních kolbišť se dostal jako zpěvák mimořádného hlasového fondu, parodista, imitátor a excentrik nezaměnitelné klaunské dikce na pódia předměstských kabaretních scén. V letech 1910–23 herecky vyzrál (často ve dvojici s klavíristou a zpěvákem Daliborem Ptákem) na jevištích pražských kabaretů (Varieté, U Deutschů, Montmartr, U kuřího oka, Rokoko, Červená sedma, Bum, Revoluční scéna) a zároveň hostoval jako sborista v operetních souborech ve Švandově smíchovské Aréně, v Národním divadle v Brně, Městském divadle v Plzni, Městském divadle na Vinohradech (1914–16) a v Uranii. V roce 1924 hostoval poprvé v činohře Národního divadla, kde roku 1943 hrál s velkým úspěchem principála v Talichově nastudování Prodané nevěsty. V letech 1925–44 (do uzavření divadel nacisty) provozoval vlastní repertoárové Divadlo Vlasty Buriana, jehož byl protagonistou i ředitelem. Soustředil kolem sebe stálý soubor herců (mj. J. Marvan, Č. ŠléglV. Trégl), jimiž se obklopoval pak i před kamerou a kteří se plně podřizovali jeho dominantním kreacím. Pro údajnou kolaboraci s nacisty, která mu nebyla nikdy prokázána (plně rehabilitován až v roce 1994), byl v roce 1947 odsouzen k peněžité pokutě a tříměsíčnímu vězení. Po válce nesměl pět let umělecky vystupovat, teprve pak získal angažmá u Jiřího Frejky ve Státním divadle v Karlíně a od roku 1953 až do své smrti vystupoval na estrádních zájezdech. Představoval jedinečný komediální typ, schopný nejen virtuózní excentrické komiky, ale i spontánního, obecně sdělného tragikomického výrazu, vynikl bohatým rejstříkem hlasových a mimických prostředků, smyslem pro charakterizační detail, groteskní nadsázku a situační a konverzační improvizaci. Jeho herecký projev byl symbiózou pěveckého, pohybového, deklamačního i klaunského mistrovství, jež z něho v součinnosti s cílevědomou pílí a ctižádostivostí učinilo nejpopulárnějšího i nejrespektovanějšího českého komika všech dob. K výsadnímu postavení krále komiků, jak bývá často označován, přispěl značnou měrou film. Čtyři němé filmy (Tu ten kámen, 1923; Falešná kočička, 1926; Láska Kačenky Strnadové, 1926; Milenky starého kriminálníka, 1927) ho ukázaly pouze v pantomimické podobě, ale teprve nástup zvuku mu umožnil před kamerou rozvinout celý arzenál jeho hereckého a pěveckého umění. Perfektní jazykové znalosti mu dovolovaly natáčet filmy v české i německé verzi, a tak jeho věhlas pronikl i za hranice. Řada filmů vycházela z frašek nebo div. výstupů, v nichž exceloval již na jevišti, ale na plátně je mnohdy interpretoval pod jinými jmény a v novém pojetí. Jeho film. hrdinové zůstávají povětšinou trochu podivínští s furiantskými a šibalskými rysy, často nedůtkliví a popudliví, ba choleričtí. Rádi si stěžovali, ale své stížnosti tak zaplétali, že jim nikdo nerozuměl. Většinou to byli staří mládenci, vyvádění vnadnými ženami z rovnováhy, ale o to raději oblékali uniformy. Málokdy setrval během celého filmu v jediné podobě postavy. Když přímo nevytvářel dvojrole či dokonce trojrole, stával se, byť jen na krátkou dobu, někým jiným. Burianovské postavy je možné rozdělit do dvou velkých skupin. První zahrnuje úřednické typy (To neznáte Hadimršku, 1931; Ducháček to zařídí, 1938; Katakomby, 1940) a do druhé spadají postavy uniformované. Mnohé těžily z principu záměn a nedorozumění, kdy se hrdina ocitne v uniformě, která mu sice nepřísluší, ale přesto se s ní plně ztotožní. Ve své první zvukové komedii režírované K. Lamačem podle hry E. A. Longena C. a k. polní maršálek (1930) je obyčejným setníkem ve výslužbě Františkem Procházkou (na divadle Šebestián Katzelmacher), jenž ve vypůjčené maršálské uniformě způsobí naprosté pozdvižení útvaru, kam zavítá. Vojenskou uniformu navlékl v několika dalších filmech, např. jako portorikánský král Fernando XXIII. a jeho ustrašený dvojník František Lelíček v Lamačově komedii Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932), truhlář a zneuznaný člen městské domobrany Anton Špelec v komedii M. Friče Anton Špelec, ostrostřelec (1932), nadporučík Alois Patera ve Fričově komedii Pobočník Jeho Výsosti (1933) a falešný kníže Nariškin v další detektivní komedii M. Friče Tři vejce do skla (1937). Vystřídal však i jiné uniformované profese. Tak si postupně zařádil jako listonoš (On a jeho sestra, 1931), zaměstnanec pohřebního ústavu (Funebrák, 1932), kapitán vltavské paroplavby (Hrdinný kapitán Korkoran, 1934), falešný železničář (Přednosta stanice, 1941) a poštmistr (Nejlepší člověk, 1954). Výtečně se cítil v postavách obyčejných človíčků solidního stavu s jejich malichernostmi, spořivostí, chytráckým přemlouváním, využíváním situací ke svému prospěchu, s jejich narušováním uzavřených systémů a rituálů (úřad, vojenská posádka, železnice, nemocnice, sportovní klub, svatba, pohřeb). Takový byl např. nemocniční ošetřovatel Kryštof Rozruch v komedii K. Lamače U pokladny stál… (1939). Výjimečně překvapil nezvykle uměřenými a naprosto ukázněnými výkony, jaké podal především v úlohách podvodného úředníka Chlestakova ve Fričově přepisu Gogolovy satirické komedie Revizor (1933), příživnického vysloužilého rotmistra Kylliana v dramatu M. Friče podle románu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu (1933) a pracovitého papírníka Cyrila Putičky v komedii V. Slavínského Zlaté dno (1942). K nejhodnotnějším z třiadvaceti filmů jeho vrcholného období (1930–42) patří zejména snímky K. Lamače (8 titulů) a M. Friče (9 titulů). Ačkoliv se po několikaleté poválečné perzekuci, která mu podlomila zdraví a psychiku, vrátil před kameru, jeho projev postrádal jiskru někdejších exhibicí a ani velikost rolí neodpovídala jeho formátu. Alespoň matné odlesky Burianovy fenomenální komiky přinesly postavy poštmistra Čeňka Plíška z Wassermanovy a Novákovy satirické komedie Nejlepší člověk (1954), rozkošně snaživého královského rádce Atakdále ze Zemanovy klasické pohádky Byl jednou jeden král… (1954) a vynálezce a pyrotechnika Silvestra Čápa z Cikánovy komedie Muž v povětří (1955). V hereckém duelu s J. Werichem, po jehož boku se objevil už v pohádce Byl jednou jeden král… (1954), namluvil Trnkův animovaný film Dva mrazíci (1954), kde předvedl, jak mazlivě umí zacházet s mateřštinou, jak bravurně zvládá nejrůznější hlasové polohy. Nepříliš známé jsou jeho pokusy na poli literárním. Napsal několik div. frašek, humoristický román ze sportovního prostředí Klub fotbalových panen (1937) a nadiktoval čtyři svazky pohádek. O jeho tvorbě vznikly střihové filmy Kolotoč humoru (1953), Vlasta Burian (1958) a Král komiků (1963) a jeho pohnutými osudy i uměleckou činností se zabývají na seriózní bázi knihy E. A. Longena Král komiků (1928, 1979, 2008), Antonína a Petra Králových Vlasta Burian (1969), Jiřího Hrbase Vlasta Burian (1983), Ondřeje Suchého Vlasta Burian – komik století (1991) a teatrologa doc. Vladimíra Justa Věc: Vlasta Burian (1991) a Vlasta Burian – Mystérium smíchu (1993), který se mimořádně zasloužil o jeho plnou rehabilitaci.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!