V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

ŠAFRÁNKOVÁ, Libuše

Libuše ŠAFRÁNKOVÁ (* 7. 6. 1953 Brno)herečka; sestra herečky a podnikatelky M. Šafránkové, manželka herce J. Abrháma a matka dokumentaristy Josefa Abrháma (* 1977). Vyrůstala v harmonickém venkovském prostředí Šlapanic u Brna v rodině učitele hudby, který ovládal řadu nástrojů (mj. varhany, klavír, křídlovku, housle), hrál na kůru, věnoval se jazzu, řídil dechovou kapelu a organizoval místní ochotníky. Po matce, jež učila na oděvní průmyslovce, zdědila výtvarné vlohy. Od dětství hrála ochotnicky divadlo a navštěvovala dramatický kroužek LŠU v brněnské Kvapilově ulici. Osudové se pro čtrnáctiletou dívku stalo setkání s profesorkou pohybové výchovy z JAMU Marií Mrázkovou, která ji nasměrovala k budoucí profesi. Už na dramatickém oddělení brněnské Státní konzervatoře hostovala od 2. ročníku v Mahenově činohře. Na div. festivalu v Košicích si jí v inscenaci Platonov povšiml režisér O. Krejča, a jakmile ukončila školu (1971), angažoval ji do svého Divadla za branou. Zde však stačila nastudovat kromě záskoků jedinou roli: Ninu v Čechovově Rackovi. Po násilné likvidaci této scény se roku 1972 stala členkou Činoherního klubu, jehož repertoár a tvůrčí atmosféra zásadně formovaly její herecký profil. Hrála ve většině inscenací, zejména Marku v Leonově Zlatém kočáru, Soňu ve Strýčku Váňovi, Checcu v Goldoniho Poprasku na laguně, Markytu v Calábkově Doktoru Faustovi, Toničku v Mahenově Chroustu, Ninu v Rackovi, Nasťu v Leonově Vlku, Cathleen v O’Neillově Cestě dlouhého dne do noci, Colombinu ve Vostrého komedii Tři v tom, Káťu Kabanovou v Ostrovského Bouři, Ágiku v Rodině Tótů, Jenny v Havlově Žebrácké opeře, Estelle v Sartrově hře S vyloučením veřejnosti aj. Roku 1991 odešla do činohry Národního divadla (Dona Prouheze v Claudelově Saténovém střevíčku, Hermiona v Shakespearově Zimní pohádce), ale po třech sezonách se vrátila zpět do Činoherního klubu, který pro neshody záhy definitivně opustila. Základem jejího hereckého naturelu je spojení dívčí něhy a ženské mazanosti, což také vždy odrážely její film. princezny. Měly totiž něco navíc – důvtip, instinkt a smysl pro humor, byly schopné chovat se dost nekrálovsky. Dalším darem jejího herectví je mimořádný smysl pro humor ve všech polohách od věcné ironie až po živelnou komediálnost. Je jednou z mála hereček, které dokáží suše a s líbezným nadhledem glosovat běh věcí. Svěží a něžný dívčí zjev mladičké konzervatoristky zaujal režiséra Moskalyka, jenž si ji vybral za představitelku Barunky ve dvoudílné tv. inscenaci Babičky (1971) Boženy Němcové, která prošla i plátny kin. Téměř osmnáctiletá herečka se zdárně vyrovnala s touto v podstatě dětskou rolí, s níž slavila stejně zasloužený úspěch před třiceti lety tehdy jedenáctiletá N. Tanská. Šafránková se pak stala oblíbenou představitelkou ve film. pohádkách. Sličnou, něžnou a přitom sportovně založenou Popelkou byla ve Vorlíčkově filmu Tři oříšky pro Popelku (1973) a v Malé mořské víle (1976) K. Kachyni podle Andersena hrála cizí princeznu, zatímco titulní roli ztvárnila její mladší sestra Miroslava. V další Vorlíčkově pohádce Princ a Večernice (1978) vytvořila titulní dvojici s J. Ďurdiakem. Ve slov. pohádce Martina Hollého Soľ nad zlato (1982) hrála princeznu Marušku a v Moskalykově pohádce Třetí princ (1982) vytvořila dvojroli dobré princezny Mileny a její zlé sestry – Černé princezny ze skal. Jejím partnerem v roli princů Jaroslava a Jaromíra byl P. Trávníček. Další bytost z pohádkové říše si na plátně zopakovala až po mnoha letech jako zlatavá, elegantní dáma Štěstí v Zelenkově aktualizované erbenovské pohádce Nesmrtelná teta (1993). Vedle pohádkových hrdinek vytvářela postavy mladičkých dívek, milujících a milovaných: Monika v Mášově příběhu podle Štorkánovy novely Rodeo (1972), mladá vesnická učitelka v dětském muzikálu Věry Plívové-Šimkové Přijela k nám pouť (1973), svéhlavá vodnická dcerka, která kvůli lásce k bytovému referentu národního výboru Mráčkovi (J. Hanzlík) obětuje nesmrtelnost a stane se člověkem ve Vorlíčkově komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974). Velkého úspěchu dosáhla jako Zuzanka Vávrová, provdaná Pavelková, ve dvojici film. veseloher o současných mladých lidech režiséra Strnada Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978). Jejím partnerem, zpočátku chlapcem na vojně, později novomanželem a novopečeným otcem, byl J. Hrušínský. Ženuškou záletného knihkupce Dalibora Vrány (J. Abrhám), která neměla ponětí o způsobu, jímž si zdánlivě počestný manžel vlastně vydělává, byla v situační komedii L. Smoljaka Vrchní, prchni (1980). Naopak jako nevěrná manželka chorobně žárlivého řidiče Turka (P. Čepek), jehož podvádí s agronomem Kašparem (J. Hartl), okouzlila v komedii Vesničko má středisková (1985) J. Menzela. V předchozím režisérově snímku podle Hrabalových próz Slavnosti sněženek (1983) jí již podruhé připadla role vesnické učitelky: v její třídě v Kersku – uprostřed vyučování – byl konečně skolen postřelený divočák. Ve Smoljakově mystifikačním filmu Jára Cimrman, ležící, spící (1983) se objevila jako malířka Alžběta, jež spolupracuje s geniálním všeumělem (Z. Svěrák) na gigantickém obrazu moře v ulicích Prahy. Kromě pohádek a současných příběhů se na plátně objevovala ve filmech historických a životopisných, v nichž ztělesnila dívku jednoho z mladých srbských atentátníků na následníka habsburského trůnu v Bulajićově Sarajevském atentátu (1975), nemanželskou dcerku malíře Josefa Mánesa (P. Kostka) Josefínku v Paletě lásky (1976) J. Macha, poštovní úřednici a přítelkyni spisovatele Jaroslava Haška (J. Schmiedt) v kischovských příbězích Zuřivý reportér (1987) slov. režiséra Martina Hollého a někdejší velkou lásku Karla Čapka (J. Abrhám) Věru Hrůzovou, na níž ve Skalského snímku Člověk proti zkáze (1989) spisovatel vzpomíná v horečnatém snu. Zvláštní místo v její filmografii zaujímá role proradné prostitutky Jenny, kterou si herečka do Menzlovy film. verze Havlovy div. hry Žebrácká opera (1991) přinesla z prken Činoherního klubu. V 90. letech obohatila svou film. galerii třemi portréty laskavých a chápajících maminek malých chlapců, ústředních hrdinů tragikomicky laděných filmů debutujících režisérů. Po jejím boku se v úlohách rodičovských partnerů vystřídali Z. Svěrák v Obecné škole (1991) J. Svěráka, O. Vetchý v Nikolaevově zfilmování Vieweghova románu Báječná léta pod psa (1997) a J. Abrhám v Mináčově kronice židovské rodiny Všichni moji blízcí (1999). Nastávající maminkou se stane i zpěvačka Klára, jedna z milenek staromládeneckého violoncellisty Františka Louky (Z. Svěrák), za jejíž ztvárnění ve oscarové komedii Kolja (1996) získala Českého lva jako nejlepší herečka v hlavní roli. Mladistvou sličností a ženským šarmem s naivním úsměvem, veselou, romantickou a kurážnou povahou, ale i vnitřní rafinovaností obdarovala celou plejádu dívčích a ženských hrdinek v televizi. Dojmout, rozesmát, překvapit, donutit k zamyšlení či nostalgicky zavzpomínat dokázala na obrazovce např. v inscenacích Strýčkův sen (1971), Schovávaná na schodech (1972), Ze života hmyzu (1974), Královské usínání (1974), Splynutí duší (1976), Jenůfa (1976), Jak je důležité míti Filipa (1979), Poslední koncert (1979), Švédská zápalka (1982), Svatební cesta do Jiljí (1983), Tři cesty k domovu (1983), Jestřábí věž (1984), Jubileum (1985), Pan Pickwick (1987), Nejlepší kšeft mého života (1988), Dvě z Paříže (1988), Svědek času (1988), Dokonalý muž, dokonalá žena (1988), Pofoukej mi jahody (1991), Hřbitov pro cizince (1991), Královský život otroka (1992), Play Strindberg (1996), Doktor Munory a jiní lidé (1997), Stará láska nerezaví (2003), Falešné obvinění (2004), Psí kus (2005), Anglická rapsodie (2007). V jejím tv. repertoáru nechybí ani pohádky (O Terezce a paní Madam, 1976; Pohádka o mokrosuchém štěstí, 1981; Vojáček a dračí princezna, 1982; Elixír a Halíbela, 2001; Kouzla králů, 2008; Fišpánská jablíčka, 2009; Kouzelná tetička Valentýna, 2010) a seriály (Vivat Beňovský, 1975; Matka, 1975; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1984; Zlá krev, 1986; Náves, 2005; Nemocnice na kraji města – nové osudy, 2008; Soukromé pasti, 2008; Poste restante, 2010). K nejúspěšnějším seriálovým postavám patří bezesporu ambiciózní zpěvačka Josefína Konrádová z Náhrdelníku (1992) a rovněž emancipovaná lékařka Karlička Formánková z Četnických humoresek (2003, 2007). Na jevišti, ve filmu, a hlavně na obrazovce měla za hereckého partnera často manžela. O nesmírné oblibě, jaké se u veřejnosti těší, svědčí pravidelné přední umístění v diváckých anketách (vítězka TýTý 2003 a roku 2008 vyhlášena nejmilovanější českou herečkou v anketě Hvězda mého srdce). Kompilační monografii Popelka Libuše Šafránková: hvězda našich srdcí (2008, 2009) sestavila Dana Čermáková.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!