V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SVOJTKA, Petr

Petr SVOJTKA (* 25. 9. 1946 Praha, † 9. 5. 1982 Praha, tramvajová nehoda)herec; manžel hereček K. MacháčkovéJ. Bouškové, otec herečky Jany Janěkové ml. (* 1978) a divadelního režiséra Petra Svojtky (* 1972). Pochází z rodiny sazeče a úřednice ve státních službách. Po rozvodu rodičů žil od patnácti let s matkou. Sklony k herectví projevoval už na základní škole, kde chodil do dramatického kroužku a od jedenácti let navštěvoval i div. složku Pionýrského domu v Grébovce. Docházel sem i za středoškolských studií jako člen tamního Divadla poezie. Přípravu na hereckou dráhu završil studiem na DAMU, po jejímž absolvování (1968) působil sedm sezon v Divadle Jiřího Wolkera (Váňa Zemnuchov v dramatizaci Fadějevovy Mladé gardy, Romeo v Romeovi a Julii, Demetrius ve Snu noci svatojánské) a od roku 1975 až do předčasné smrti byl členem činohry Národního divadla. Vyšší štíhlá postava, přitažlivý mladistvý zjev a příjemně modulovaný hlas ho předurčovaly pro role mladých lyrických hrdinů, ale zejména po příchodu do Národního divadla osvědčil své kvality charakterního herectví v postavách náročnějších, psychologicky složitějších povah z klasického i moderního repertoáru. Svojtkův projev se vyznačoval dynamickou řečí, pohybovou spontaneitou, fyzickou hbitostí a mrštností, prudkou gestikulací. Dobová kritika nejvíce ocenila jeho kreace Benjamina z Nezvalových Milenců z kiosku, vodníka Michala z Lucerny, Pijavku z Goldoniho Náměstíčka, květináře Giusseppa Givolu z Brechtova Zadržitelného vzestupu Artura Eie, Edmunda z Krále Leara, Ippolita z Idiota, Jimmyho Portera z Osbornovy hry Ohlédni se v hněvu a Lucia z Hrátek s čertem. První kroky před kamerou učinil ještě před vstupem na DAMU v hlavní roli Hudečkovy tv. inscenace Cestička padajícího listí (1964) a jako studentský účastník chmelové brigády v Brynychově povídce Místo z film. triptychu Místo v houfu (1964). Postavami chlapců se na plátně prezentoval v dalších příbězích ze života současné mládeže (Bubny, 1964; Šerif za mrežami, 1965). Režisér K. Kachyňa mu v baladě Noc nevěsty (1967) svěřil dramaticky vyhrocenou roli syna hamižného sedláka Skovajse (Č. Řanda). Jednoho z vysokoškolských studentů Kotalíka hrál v koprodukčním česko-francouzském snímku Těch několik dnů… (1968), který natočil v Praze francouzský režisér Yves Ciampi. Menší úlohou bratra titulní hrdinky Zdeny (M. Vančurová) přispěl do tragikomedie Nevěsta (1970), prvního pokusu o film. režii J. Suchého. Stylizovaný kostým oblékl jako pěvec s loutnou ve Weiglově zeyerovské pohádce Radúz a Mahulena (1970). V 70. letech vytvořil ve filmu i televizi řadu psychologicky složitých postav mladých perspektivních kádrů, energických, ctižádostivých, s často až odbojnou touhou po vlastní, dosud neprošlapané cestě životem, při jejímž prosazování se střetává s okolím. Takový byl redaktor komunistických novin z 30. let Eda Krahulík ve filmu polského režiséra Dziedziny Bitva o Hedviku (1972), vyslaný na Ostravsko zorganizovat hornickou stávku na dole Hedvika, stejně jako vysokoškolák Evžen v Balíkově filmu Milenci v roce jedna (1973). V Novákově okupačním dramatu Poslední ples na rožnovské plovárně (1974) hrál studenta Slávka Olejníka, iniciátora nacisty zakázaného studentského plesu, a ve filmu téhož režiséra Na konci světa (1975) ztělesnil vojína pohraniční stráže Puchmeltra. Šlo o milovnické role a jeho partnerkou v obou filmech byla A. Čunderlíková. Ve film. adaptaci Andersenovy pohádky Malá mořská víla (1976) režiséra K. Kachyni vytvořil postavu Pozemského prince, pro něhož titulní hrdinka (L. Šafránková ) obětuje nejen svůj hlas, ale i život. Ve Svobodově psychologickém příběhu Oddechový čas (1977) hrál mladého inženýra Vaňka, který nejprve hledal zapomnění na nešťastnou lásku v alkoholu, ale pak se zapojil do práce na zlepšovacím návrhu. Jednou z hlavních rolí proletářského chlapce Ríši Racka, který po návratu z 1. světové války poznává politické machinace české poválečné buržoazie a sociálnědemokratických předáků, vytvořil ve filmu Karla Steklého Skandál v Gri-Gri baru (1978). Rozpornou postavou byl i mladý doktor Valsa v Sequensově okupačním filmu Ta chvíle, ten okamžik (1981), který měl na jedné straně milostné pletky s ošetřovatelkou, na druhé straně pomohl při operaci zraněného partyzána. Jako herec širokého rejstříku a zajímavého typu byl hojně obsazován v televizi do inscenací, her a filmů (Josefina, 1973; Bratranec Pons, 1973; Rafan, 1974; Aeskulapův přístav, 1974; Vlivná osoba, 1976; Kufr plný nadějí, 1977; Básník, služka a král, 1977; Zastřený barevný svět, 1978; Příbuzenstvo, 1979; Královská hra, 1980; Oddělení zvláštní péče, 1980; Načasovaná smrt, 1982; Pouť králů, 1982), pohádek, bakalářských příběhů a v neposlední řadě i seriálů (30 případů majora Zemana, 1974–79; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Žena za pultem, 1977; Inženýrská odysea, 1979; Arabela, 1980; Okres na severu, 1981; Sůl země, 1981). Často spolupracoval i s rozhlasem a dabingem, věnoval se uměleckému přednesu (Jesenin v Lyře Pragensis). Patřil k nejzajímavějším talentům své generace, ale jak soukromý život, tak umělecká cesta byly plné protikladů pramenících z psychické i citové disharmonie. Rozpolcenost jeho osobnosti se snažil přiblížit režisér David Urban v dokumentu Být, či nebýt (1999) z cyklu ČT Nevyjasněná úmrtí.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!