SVITÁK, Jan
Jan SVITÁK (* 27. 12. 1893 nebo 1895 Plzeň, † 11. 5. 1945 Praha)
–
filmový režisér, scenárista, producent a herec. Jeho otec byl úředník a později hlavní správce Škodových závodů v Plzni. Neklidná povaha a sklon k dobrodružství ho přivedly do námořní školy v Pule. Jako její absolvent sloužil za 1. světové války u c. a k. válečného námořnictva. Po válce se nechal zlákat k divadlu, kde získal první herecké angažmá u kočovné div. společnosti ředitele Karla Šotta. Pak působil ve Východočeské společnosti, Olomouci a Ostravě. V éře Jaroslava Kvapila (1921–28) hostoval několikrát v Městském divadle na Královských Vinohradech. Občas vystoupil i na prknech Národního divadla (profesor Higgins v
Pygmalionu a hlavní role doktora Alfreda Tomana v Hilbertově
Ireně). Posléze, když opustil Slovenské národní divadlo v Bratislavě, se stal předním členem Divadla Vlasty Buriana, kde začal i režírovat. Díky vysoké urostlé postavě a příjemnému mužnému zevnějšku se prosadil zejména v milovnickém oboru, ale zvládal i úlohy charakterní. Od konce 20. do počátku 40. let hrál ve třech němých a šestadvaceti zvukových filmech vedlejší i epizodní role, často důstojníků (
Plukovník Švec, 1929;
Aféra plukovníka Redla, 1931;
Karel Havlíček Borovský, 1931;
Záhada modrého pokoje, 1933;
Život vojenský – život veselý, 1934), padouchů (
Tonka Šibenice, 1930;
Pudr a benzin, 1931;
Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, 1932), a naopak mužů zákona (
Dokud máš maminku, 1934;
Irčin románek, 1936;
Hrdinové hranic, 1938), lékařů (
Páter Vojtěch, 1936;
Píseň lásky, 1940) a obchodních zástupců (
Malostranští mušketýři, 1932;
Načeradec, král kibiců, 1932). Hrál i financiéra (
On a jeho sestra, 1931), velkostatkáře (
Miláček pluku, 1931), šoféra (
Funebrák, 1932), tanečníka (
Extase, 1932), truhlářského tovaryše (
Štvaní lidé, 1933), advokáta (
Její lékař, 1933), Jánošíkova chlapce (
Jánošík, 1935) a film. režiséra (
Hrdina jedné noci, 1935). Zvláštní pozornost zaslouží postavy pytláka Václava Zimáka v lyrickém příběhu
J. Rovenského Řeka (1933) a námořního důstojníka Jimmyho Brinka v Cikánově detektivce
Záhada modrého pokoje (1933). Pod vlivem režiséra
J. Rovenského, po jehož smrti za něj dokončil film
Hlídač č. 47 (1937), u něj převážila režie. Nejhodnotnější z jeho šestnácti filmů (převažují lidové románky, sentimentální melodramata a hudební komedie) jsou komedie
Grandhotel Nevada (1934) a
Přednosta stanice (1941), napsaný přímo na tělo
V. Burianovi. Tvůrčí činnost omezil poté, co se stal roku 1937 technickým ředitelem radlických film. ateliérů Foja. Za okupace se jako funkcionář Českomoravského filmového ústředí, šéf cenzurního film. úřadu Filmprüfstelle a vedoucí Filmového klubu v paláci Lucerna neubránil úzkému styku s nacisty. Tato kompromitace se mu stala v samém závěru války osudnou. Zahynul za květnového povstání, kdy ho zfanatizovaný dav označil za kolaboranta a byl zastřelen ruským vojákem u pražského kostela sv. Martina ve zdi.