V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

STRACH, Jiří

Jiří STRACH (* 29. 9. 1973 Praha)filmový a televizní herec a režisér. Jako malý kluk neměl o herectví ponětí, ale ve škole v Braníku ho našli film. hledači talentů z Barrandova. Hubený pihovatý kluk s obrovskýma pomněnkovýma očima a ještě většíma odstávajícíma ušima přesně splňoval představu zajímavého dětského typu. Zahrál si tak jednoho z vesnických kluků Jirku v dětském filmu Drahomíry Drálové Vyhrávat potichu (1984), syna Boženy Němcové (J. Hlaváčová) Jaroslava ve Vávrově historickém dramatu Veronika (1985), prostředního syna manželů Popperových (K. HeřmánekM. Vančurová) ve smutné komedii K. Kachyni na motivy lyrických próz Oty Pavla Smrt krásných srnců (1986) a literárně nadaného Jirku, jednoho z titulních hrdinů dětské komedie V. Olmera Páni Edisoni (1987). Zlom v jeho úspěšné herecké kariéře nastal v dospívání, kdy si uvědomil, že už vyprchala jeho dětská přirozenost, naopak ho ochromil stud a viděl kolem sebe mladé talentovanější herce. Tuto etapu uzavřel hlavní rolí sirotka Bena v Sirového dobrodružném filmu podle povídek Jacka Londona Cesta na jihozápad (1989). Právě při tomto natáčení se rozhodl být režisérem. Po maturitě na humanitním gymnáziu vystudoval katedru režie na FAMU (1992–99), kam po absolutoriu nastoupil jako odborný asistent. Začal úzce spolupracovat s ČT, pro kterou režíruje celovečerní inscenace a filmy podle literárních předloh (Genij vlasti, 1998; Na zámku, 2000; Vyvraždění rodiny Greenů, 2002) i původních námětů dramatických (Vůně vanilky, 2001; Povodeň, 2005; Tři životy, 2007; Operace Silver A, 2007; BrainStorm, 2008) a pohádkových (Probuzená skála, 2003; O dívce, která šlápla na chléb, 2007). Původní tv. formát rodinné pohádky podle Boženy Němcové Anděl Páně (2005), určené pro štědrovečerní vysílání ČT, byl se značným diváckým ohlasem uveden i do běžné distribuce kin. Herectví se však zcela nevzdal a nadále příležitostně hraje ve filmu a televizi. Na plátně ho diváci spatřili např. jako táborového praktikanta zvaného příznačně Saďour v Trojanově hořké komedii Pějme píseň dohola (1990), pacienta plicní léčebny Jiříčka v Jirešově psychologickém snímku Učitel tance (1994), vězně komunistického lágru Pavla Šíchu v politickém dramatu H. Bočana Bumerang (1996) a zbrojnoše zrádného šlechtice Albrechta z Krvenos (P. Kříž) v Janákově historické dobrodružné komedii Ať žijí rytíři! (2009). Mnohem častěji se objevuje na tv. obrazovce: v inscenacích a filmech (Bubáci pro všední den, 1995; Romeo, Julie a tma, 1997; Ex offo, 1998; Chlípník, 2003; Muž a stín, 2007; Kolotoč, 2007), pohádkách (Zvonící meče, 2000; Elixír a Halíbela, 2001; Vohnice a Kiliján, 2001; Stříbrná Háta, 2001) a seriálech (Správná šestka, 1992; Když se slunci nedaří, 1995; Draculův švagr, 1996; To jsem z toho jelen, 2000; Případy detektivní kanceláře Ostrozrak, 2000; Duch český, 2001; Strážce duší, 2003; Dobrá čtvrť, 2005; Hraběnky, 2007; Poste restante, 2009; Ať žijí rytíři!, 2009). Do povědomí diváků se však zapsal hlavně titulní rolí naivního loupežnického synka ve Smyczkově pohádce Lotrando a Zubejda (1997) a jako starší syn rodiny Bajzovy Láďa v poláčkovském tv. seriálu Bylo nás pět (1994). Věnuje se i režii dabingu a pracuje také na reklamních spotech. Jeho portrét s názvem Strach má velké uši (1999) natočil režisér K. Smyzcek do cyklu ČT Osudy hvězd.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!