V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SPAL, Jaromír

Jaromír SPAL (* 18. 7. 1916 Nové Strašecí, okres Rakovník, † 22. 3. 1981 Praha)  – herec. S divadlem začínal už jako chrudimský gymnazista ve studentském souboru. Po maturitě odešel do Prahy, kde navštěvoval několik semestrů právnickou fakultu, než ji vyměnil za dramatické oddělení Státní konzervatoře. Jako posluchač účinkoval v Honzlově Divadélku ve Smetanově muzeu, kde zaujal svým jinošským půvabem a upřímností projevu např. v roli Srpše v Honzlově inscenaci Hadriána z Římsů. Při škole se živil jako vychovatel dětí jedné šlechtické rodiny v Kunraticích. Po absolutoriu (1942) byl angažován do Nezávislého divadla (Klicperovi Bělouši, Mahenova Ulička odvahy, Ortnerova Rajská zahrádka). Ve druhé sezoně zdejšího působení přijal nabídku k hostování v Národním divadle, aby alternoval s K. HögeremZ. Kampfem postavu Jana Skalníka v Šrámkově Létu. Poslední dva roky nacistické okupace strávil v souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. Pražská jeviště neopustil ani po válce, kdy se postupně stal členem Burianovy scény D 46 (1945–46), Činohry 5. května (1946–48), Národního divadla (1948–51), Divadla státního filmu (1951–52) a Městských divadel pražských (1952–80). Na počátku kariéry měl všechny předpoklady stát se úspěšným představitelem lyrických hrdinů, zejména romantických snílků a idealistů s citlivou a lehce zranitelnou duší, pro které byl vybaven ušlechtilým mladickým zjevem (urostlá postava, jemně profilová tvář rámovaná zvlněnými vlasy), pohybovou kultivovaností a melodickým hlasem, schopným mnoha jemných odstínů. Tlumený patos z počátku herecké tvorby se měnil v civilní, pregnantní sdělení, zbavované postupně teatrality. Přitom osvědčil i smysl pro konverzační komiku a jemnou karikaturu. Na jevišti vytvořil dlouhou řadu významných postav v klasickém i moderním repertoáru domácím i světovém. Za všechny je třeba uvést jeho Romea v první poválečné, zcela nonkonformní inscenaci Shakespearovy tragédie režírované E. F. Burianem po jeho návratu z koncentračního tábora. Spal přesně pochopil Burianův záměr interpretovat hru jako sen pankráckého vězně, jako výraz blouznivé touhy po kráse a citu. Pro film jej objevil režisér J. A. Holman, který mu svěřil v melodramatu Bláhový sen (1943) hlavní mužskou úlohu skromného čističe bot Františka Bureše, jehož snoubenka Žofka (N. Gollová) načas podlehla vidině pochybné slávy, když se stala středem pozornosti v souvislosti s úmrtím proslulého operního pěvce (O. Rubík). Za okupace vytvořil i menší postavu sklářského dělníka Tomáše v prvním, nepříliš úspěšném režijním pokusu herce R. Hrušínského Jarní píseň (1944). Zato brzy po osvobození ho čekaly dvě velké film. role. V Krškově poetickém snímku Housle a sen (1946) vytvořil ústřední postavu vynikajícího českého houslisty Josefa Slavíka. Dokázal se vcítit do Krškovy poetiky a interpretoval mladého umělce jako plachého, cudného a citlivého jinocha, těžce si zvykajícího na slávu a obdiv žen, z nichž se čtyři hlouběji dotkly jeho srdce. Shodné povahové rysy měl i jeho další hrdina z celovečerního hraného debutu J. Krejčíka Týden v tichém domě (1947), natočeného podle Nerudových Povídek malostranských. Opět zde ztělesnil mládence čistého srdce, mravní odvahy a upřímnosti, mladého domovnického synka a úředního praktikanta Václava Bavora, jemuž se podaří přes všechna příkoří uplatnit svůj literární talent. Poté hrál ještě ve více než dvaceti filmech, ale s tak zásadními úkoly se již nesetkal. Nenabídla mu je ani další spolupráce s Václavem Krškou, který ho obsadil do několika svých dalších filmů: jako zadluženého cestovatele, chudého hodináře a kancelářského sluhu Rudu Krejníka v psychologickém dramatu Až se vrátíš… (1947), malíře Lišku v životopisném snímku Mikoláš Aleš (1951), spisovatele Jana Nerudu ve smetanovském portrétu Z mého života (1955) a předsedu závodního výboru Habrnu v současném dramatu Zde jsou lvi (1958). Ve filmech ze současnosti i minulosti hrál muže různých profesí: mladšího tramvajáka ve Vávrově Němé barikádě (1949), kočího a mlékaře Juránka ve Weissově adaptaci románu Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci (1950), účetního Bendu v Gajerově Usměvavé zemi (1952), havíře Maška v budovatelském dramatu J. Krejčíka Nad námi svítá (1952), představitele Svazarmu v Makovcově komedii Návštěva z oblak (1955) a četaře Hrabáka v Sequensově filmu Neporažení (1956). Tyto vedlejší úlohy ale postupem času vystřídaly roličky a drobné epizodky inženýra (Lov na mamuta, 1964), předsedy uličního výboru (Nikdo se nebude smát, 1965), předsedy soudu (Kdo chce zabít Jessii?, 1966), odbojáře (Maratón, 1968), správce tenisových kurtu (Hřiště, 1975) a důstojníků bezpečnosti (Město nic neví, 1975; Případ mrtvých spolužáků, 1976). Diváci si ho nejspíš vybaví z Vorlíčkovy pohádkové komedie Dívka na koštěti (1971), kde jako ředitel zoo představoval s M. Myslíkovou rodiče hlavního hrdiny (J. Hrušínský). Film ho začal zaměstnávat spíše jako spíkra v dokumentárních filmech, a zejména v dabingovém studiu. V menších rolích se objevoval také na tv. obrazovce, zejména v inscenacích a pohádkách: Slunečnice (1967), Souboj (1969), Smrt počestné paní (1969), Konec jedné služební cesty (1971), Nepřátelé veřejnosti (1974), Půlpenny (1974), Čert na zemi (1975), Jak se zranit ve službě (1978), Ve věci J. R. Oppenheimera (1979) aj., objevil se také v seriálech (Sňatky z rozumu, 1968 a 30 případů majora Zemana, 1974–79). Pro mimořádně tvárný hlas nalezl daleko širší uplatnění v rozhlase, kde působil od roku 1942 jako herec, recitátor i spíkr.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!