SMRČKOVÁ, Jana/Hana
Jana/Hana SMRČKOVÁ (* 6. 5. 1940 Praha) – herečka. Pochází z rodiny gymnaziálního profesora. Absolvovala herectví na DAMU (1963) a po jedné sezoně v Městském divadle Příbram byla dlouholetou členkou Divadla Na zábradlí (1964–92). Krátce působila v Divadle Bez zábradlí (1991–93). Před kamerou poprvé stanula s dalšími ročníkovými spolužáky z DAMU ve snímku Evy Sadkové Dvanáct (1964), kde hrála začínající dramaturgyni oblastního divadla. Občasná spolupráce s filmem jí přinesla většinou jen drobnější role manželek, matek, učitelek a hospodyň např. ve filmech Hra o jablko (1976), Smrt talentovaného ševce (1982), Vinobraní (1982), Putování Jana Amose (1983), Samorost (1983), Kam doskáče ranní ptáče (1987) a Království za kytaru (1989). Největším úkolem ji pověřil režisér Otakar Vávra, v jehož životopisném snímku Příběh lásky a cti (1977) ztělesnila staropanenskou Marii Němečkovou, která se jako oddaná přítelkyně začínající spisovatelky Karoliny Světlé (B. Turzonovová) stane doručovatelkou její milostné korespondence s mladým novinářem a básníkem Janem Nerudou (J. Bartoška). S Turzonovovou se znovu sešla před kamerou v životopisné fresce Božská Ema (1979) J. Krejčíka, kde představovala společnici slavné pěvkyně. Režisér K. Smyzcek ji, ještě jako posluchač FAMU, obsadil po boku J. Somra jako maminku Popperovou ve svém absolventském snímku Kapři pro Wehrmacht (1975) podle povídky Oty Pavla. Ani obrazovka jí mnoho šancí neposkytla (Podezření, 1970; Naděje má hlubokové dno, 1989; O myrtové panně, 1992); ke snímku Dvanáct se vrátil Polesného tv. dokument Po čtyřiceti letech (2003). Od roku 1982 se věnuje pedagogické činnosti na Konzervatoři Jaroslava Ježka, od roku 1995 vyučuje i hereckou propedeutiku a herectví na DAMU.