V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

SMOLJAK, Ladislav

Ladislav SMOLJAK (* 9. 12. 1931 Praha, † 6. 6. 2010 Kladno)  – český režisér, dramatik, scenárista a herec; otec publicisty a scenáristy D. Smoljaka.Vyrůstal v chudých poměrech, otec byl krejčí a matka pracovala jako dělnice. Po maturitě na gymnáziu (1952) se neúspěšně hlásil na DAMU ke studiu div. režie. Vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické (1957), následující dva roky byl asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky UK v Praze a pak středoškolským profesorem matematiky a fyziky v Brandýse nad Labem. Zároveň se roku 1960 stal externím recenzentem tv. tvorby v časopise Kultura, poté vedl kulturní rubriku Mladého světa (1961–63), dvanáct let byl nakladatelským redaktorem Mladé fronty (1963–75) a nakonec scenáristou a režisérem FSB. Od roku 1990 je ve svobodném povolání. Roku 1966 založil spolu se Z. Svěrákem, Jiřím Šebánkem, Karlem Velebným, M. Čepelkou a dalšími přáteli divadlo Járy Cimrmana, jehož vzniku předcházely fingované rozhlasové přenosy z neexistující Vinárny U pavouka. Na témže mystifikačním principu funguje dodnes repertoárová skladba této scény, programově usilující o poznání a zpřístupnění života a díla zapomenutého a zneuznaného českého génia všestranného nadání. Během své existence přesáhlo význam pouhého div. souboru a stalo se kulturním fenoménem představujícím originální kvalitu českého humoru. Smoljak se na činnosti své mateřské scény, která z různých příčin střídala v průběhu let působiště (mj. Malostranská beseda, Reduta, Branické divadlo, Solidarita, Žižkovské divadlo), podílí jako herec, hlavní režisér, dramatik a umělecký vedoucí (od roku 1973). Se Z. Svěrákem je spoluautorem téměř všech her včetně úvodních seminářů (Akt, Hospoda na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Záskok, Švestka, Afrika) a sám napsal Vyšetřování ztráty třídní knihy. Většina jejich her byla zaznamenána a vydána postupně na různých audionosičích, publikována knižně i na DVD. Roku 1998 založil vlastní Studio Jára (Hymna aneb Urfidlovačka), které později přejmenoval na Studio Láďa (Fantóm Realistického divadla Zdeňka Nejedlého). Spolupracuje však i s jinými spřízněnými div. soubory: Semaforem, Divadlem Na tahu (Macheath v Havlově Žebrácké opeře) a Divadlem Na zábradlí (Rudý říjen). Jeho (stejně jako Svěrákův) tvůrčí potenciál nalézal od 70. let nové možnosti uplatnění v oblasti filmu, kde se oba zprvu prezentovali jako herci, aby se prosadili jako scenáristé a Smoljak posléze i jako režisér. Na plátně se objevil poprvé jako úředník v Juráčkově a Schmidtově absurdní grotesce Postava k podpírání (1963). Dalšími epizodními rolemi byli novinář ve Zločinu v šantánu (1968) J. Menzela, strážník v Kovalově dětském filmu Lucie a zázraky (1970), divadelní kritik ve Vorlíčkově komedii „Pane, vy jste vdova!“ (1970) a hádající se manžel v Papouškově komedii Homolka a tobolka (1972). Výrazně na sebe upozornil až rolí suverénního vedoucího autoservisu Karfíka, který v komedii O. Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) spolu s podnikovým psychologem Kláskem (Z. Svěrák) bedlivě hlídá finanční přestupky a duševní zdraví svých automechaniků. Do konce 80. let hrál v dalších sedmi filmech, pod nimiž byl – až na jednu výjimku (Co je vám, doktore?) – autorsky podepsán se Z. Svěrákem. Typologie postav, které v nich vytvořil po boku Svěráka, se příliš neměnila: zpravidla šlo o svérázné figury, nepostrádající komickou nadsázku a jistou dávku sebeironie. V další Lipského komedii „Marečku, podejte mi pero!“ (1976) vytvořili rozkošnou dvojici šprýmařských studentů večerní průmyslovky: Tučka a Šlajse (Z. Svěrák). V Menzelově filmu Na samotě u lesa (1976) hrál zkušeného „chalupáře“, majitele procovsky renovovaného starého mlýna ing. Radima Zvona, který se ve své „chalupářské podobě“ křečovitě stylizuje do postavy starodávného „pana otce“ s placatou čepicí, zamoučeného a mluvícího mlynářskou hantýrkou, zatímco Svěrák byl teprve začínajícím a patřičně nezkušeným a nesmělým „chalupářem“, toužícím sehnat pro svou rodinu jakoukoli, třeba zcela prostou chalupu. Ve filmu Kulový blesk (1978) o dvanáctinásobné směně bytů, organizované podnikavým advokátem Radostou (R. Hrušínský), si zahráli dva účastníky této akce: Ječného (Svěrák) a ing. Severina (Smoljak). V tomto filmu se poprvé podílel se Z. Podskalským na režii. Jestliže v dalším filmu Podskalského, hudební komedii Trhák (1980), pouze hrál film. režiséra Sváťu Kohoutka, ve filmu Vrchní, prchni (1980), natočeném podle Svěrákova námětu a scénáře, zase jen režíroval. Cílevědomým směřováním k film. režii (samozřejmě při další autorské spolupráci se Svěrákem) utlumoval před kamerou své herecké kreace jen na symbolické epizodky: rodiče v životopisném portrétu fiktivního velikána Jára Cimrman, ležící, spící (1983) a listonoše v detektivní komedii Rozpuštěný a vypuštěný (1984), která námětově vycházela ze starší cimrmanovské hry Vražda v salónním coupé. Smoljak (ostatně ani Svěrák) jako herec nedisponoval bohatým rejstříkem výrazových prostředků, co se týče mimické a gestické techniky (ani se o jeho rozšíření či kultivaci nepokoušeli). Jejich herectví spíše vychází z principu oslovit diváka skrze text role, ať už to dělá monotónní intonací hlasu, v němž zaznívá vždy jako by trochu údiv – odtažitost je zachovávaná i ve výrazu tváře – nebo prostřednictvím výrazné, pečlivé dikce, naznačující plnou ponořenost do problému. Jejich herectví má mnoho společného s projevem typického demonstrátora, což v div. i film. kontextu působí hravě svou antiiluzivností. Nejcivilnější a zároveň asi i nejvýraznější herecký výkon na plátně podal Smoljak v postavě vedoucího, režiséra a herce poloprofesionálního divadla (ne náhodou připomínající divadlo Járy Cimrmana), o jehož problémech s kulturtrégry komunistické éry pojednává hořká komedie Nejistá sezóna (1987), která byla zatím jeho posledním režijním počinem ve filmu. Už dlouho se Smoljak film. divákům připomíná jen drobnými rolemi ve filmech svých známých. Vedle postavy úředníka ve ztrátách a nálezech z tv. komedie H. Bočana Svatební cesta do Jiljí (1983), psychiatra z hořké komedie V. Olmera Co je vám, doktore? (1984) a vyslance ze Zelenkovy pohádky Nesmrtelná teta (1993) to byly především figurky z úspěšných smutných komedií J.Z. Svěráků: správce v Akumulátoru 1 (1994), kamarád Houdek v Koljovi (1996) a důchodce ve Vratných lahvích (2007). Pro ČST, respektive ČT připravil jako režisér několik inscenací, filmů a pořadů (Dveře, 1976; Inzerát, 1983; Tvrdý chleba, 1990; Ať ten kůň mlčí!, 1992; Když nad Prahou se Hašler sklání, 1992; Osvětová přednáška v Suché Vrbici, 1992; Dvě z policejní brašny, 1996) a s Boro Radojčičem natočil čtyřdílný koprodukční miniseriál Pražský student (1992). Pedagogické zkušenosti uplatňoval v poslední době jako průvodce kulturně poznávacích cyklů ČT Hudební toulky (2003) a Toulky s Ladislavem Smoljakem (2008). O analytickou studii Smoljakovy a Svěrákovy tvorby se pokusila Pavlína Kubíková v monografii Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák (1988) a krátce po jeho smrti publikovala Michaela Pačová knižní portrét Ladislav Smoljak: milovaný herec, scenárista, režisér a spoluobjevitel fiktivního českého génia (2010). Roku 1999 ho prezident republiky Václav Havel vyznamenal Medailí Za zásluhy III. stupně. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2003).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!