V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SMEJKALOVÁ, Jarmila

Jarmila SMEJKALOVÁ (* 16. 7. 1920 Ostrava, † 15. 7. 1994 Praha)  – herečka; bývalá manželka herce R. Deyla ml., divadelního režiséra a překladatele Oty Ornesta (1913–2002), matka herce J. Ornesta. Pocházela z rodiny ševce. Od dětství se věnovala baletu a ve třinácti letech začala tančit na jevišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam byla roku 1936 přijata za elévku baletu. Zde si jí povšiml režisér Jan Škoda a angažoval ji do tamního činoherního souboru (1938–41). Už za okupace odešla do Prahy, kde až do odchodu na odpočinek (1982) působila na zdejších scénách: v holešovické Uranii (1941–43), Nezávislém divadle (1943–44), Intimním divadle (1944–45), Realistickém divadle (1945–50) a Městských divadlech pražských (1950–82). Jako interpretka vnitřně bohatého hereckého fondu, který jí umožnil hrát role komediální i dramaticky vypjaté, vyzkoušela postupně v žánrově rozmanitém repertoáru všechny věkové kategorie ženských hrdinek různých typů a charakterů: hrála lyrickou Olivii ve Večeru tříkrálovém, rozpustilého Puka ve Snu noci svatojánské, temperamentní Lízu v Pygmalionu, vznosnou vévodkyni z Yorku v Králi Richardu II. i obětavou matku v Bílé nemoci. První zkušenosti s filmem učinila v rolích roztomile prostořekých, půvabných i mondénních dívek (Preludium, 1941; Muži nestárnou, 1942; Velká přehrada, 1942; Mlhy na Blatech, 1943; Jarní píseň, 1944), z nichž největší byla postava módní návrhářky Marcely Horákové, která při hledání pohřešovaného psa své tety nalezne milého (S. Beneš), v situační komedii V. Slavínského Neviděli jste Bobíka? (1944). K dramaticky náročnějším úkolům se dostala až ve znárodněné kinematografii. První vytvořila v Cikánově okupačním dramatu Hrdinové mlčí (1946) jako učitelka Eva Matoušková, řešící sebevraždou své nevědomé selhání, kdy za války bezděčně prozradila gestapu bratra (Z. Dítě) svého snoubence Tomka (L. Boháč). Nebyla jí ale cizí ani poloha parodické nadsázky, jak dokázala v postavě melancholické schovanky Klárky v parodii M. Friče Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949). Od poloviny 50. let vytvářela většinou už jen vedlejší postavy matek, elegantních manželek a milenek, které hrála v partnerské dvojici např. s J. Bekem (Punťa a čtyřlístek, 1955), V. Brodským (V pátek ráno, 1957), F. Miškou (Přátelé na moři, 1959), V. Rážem (Taková láska, 1959), O. Novým (Bílá spona, 1960), M. Růžkem (Zlé pondělí, 1960), O. Krejčou (Mezi námi zloději, 1963), M. Horníčkem (Táto, sežeň štěně, 1964), O. Velenem (Perlový náhrdelník, 1965), I. Prachařem (Lidé z maringotek, 1966), J. Sovákem (Nejlepší ženská mého života, 1968) a Z. Kampfem (Člověk není sám, 1971). Psychologickým rozměrem mezi nimi vyniká postava záletné manželky inženýra Štěrby (K. Höger), která bezcharakterním jednáním přispěje vydatnou měrou k mužově tragédii v Krškově soudobém dramatu Zde jsou lvi (1958). S Högerem se později setkala jako manželská partnerka znovu – v postavě choti profesora Jana Ignáce Hanuše, věrného přítele spisovatelky Boženy Němcové (J. Švorcová) ve Vávrově životopisném portrétu Horoucí srdce (1962). V detektivních příbězích představovala nejen podezřelou (Strach, 1963), ale ve Fričově Bílé sponě (1960) byla jako vedoucí oddělení obchodního domu Marie Horáková dokonce spolupachatelkou krádeží zboží spojených s vraždou. Vedle úloh atraktivních paniček a dámiček ztělesňovala i příslušnice inteligence, nejčastěji lékařky (Zatoulané dělo, 1958; Taková láska, 1959; Kam čert nemůže, 1959). Během 70. let se její kontakty s filmem omezily na velmi ojedinělé a spíše okrajové role manželky jednoho z protagonistů (Člověk není sám, 1971), bytné (Dům Na poříčí, 1976) a matky hlavního hrdiny (Trasa, 1978). Po delší odmlce se pak připomněla už jen dvěma rolemi zaměstnaných babiček v Rychmanově černé sci-fi komedie „Babičky dobíjejte přesně!“ (1983) a v Sequensově Hořkém podzimu s vůní manga (1983). Poměrně zřídka ji zvali do tv. studia k účinkování v inscenacích (Vyvolení, 1962; Kaviár jen pro přátele, 1969; Úsměvy světa, 1969; Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1976; Povídky malostranské, 1984) a seriálech (Pan Tau, 1969; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Křeček v noční košili, 1987).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!