V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SCHWARZ, Jiří

Jiří SCHWARZ (* 22. 9. 1959 Praha)  – herec; syn malířky a restaurátorky slovenského původu Dagmar Schwarzové-Hruškové (* 1924) a sboristy opery Národního divadla Jiřího Schwarze (* 1923). Umělecké vlohy po rodičích projevoval od dětství, dobře zpíval a maloval, ale nakonec se jeho zájmy upnuly ke sportu a dramatickému umění. Základy herecké tvorby získal u profesorky J. Stránské na LŠU, později je prohloubil studiem na hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (1975–80). Po škole nastoupil první angažmá ve Státním divadle v Ostravě, kde svůj projev kultivoval zejména v inscenacích J. Kačera (Ariel v Shakespearově Bouři, Achiles v Eurípidově Ifigenii v Aulidě, Francek v Maryše). Roku 1982 přijal nabídku z pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, v jehož souboru setrval až do roku 1991. Během devíti sezon zde vytvořil řadu pozoruhodných rolí, např. Artura v Nestroyově frašce Pro nic za nic, Števu v Preissové Její pastorkyni, Bolingbrooka v Shakespearově Richardu II., Molčalina v Gribojedově Hoři z rozumu a Eddieho v Shepardově dramatu Láskou posedlí. S J. Štěpničkou alternoval Švandu ve Strakonickém dudákovi na Nové scéně Národního divadla (1983–84). Od počátku 90. let se věnuje jevištní činnosti už jen příležitostně (pohádka Čertův švagr v Divadle Skelet). Účinkování před kamerou si vyzkoušel už jako školák, když si ho v LŠU vybrala režisérka Věra Jordánová do tv. inscenace Nejpozději do 1. září (1972). Velmi častým návštěvníkem tv. ateliérů se stal jako konzervatorista, ale i později, kdy hrál v řadě pohádek (Červánková královna, 1982; Mykolko – hop!, 1984; Ahmed a Hazar, 1990; Kouzla králů, 2008), hrách pro mládež (Ať hodí kamenem, 1975; Osudné dveře, 1991), dramatických příbězích (Duch soudce Pauknera, 1983; Imilla, 1984; Pozvánka psaná antikvou, 1985; Hra na Barboru, 1989; Dcera národa, 1990, Útěk do vězení, 1991; Maigretův první případ, 1991; Můj otec a ostatní muži, 2003; Jasnovidec, 2005) i seriálech (My všichni školou povinní, 1984; Černá země, 1985; Gottwald, 1986; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Náhrdelník, 1992; Lékárníkových holka, 1996; Četnické humoresky, 2003; Pojišťovna štěstí, 2004; Redakce, 2004; 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, 2005; Ach, ty vraždy!, 2010). Ve filmu debutoval okrajovou postavou studenta Pintra v psychologickém příběhu K. Kachyni Smrt mouchy (1976). Režisér Zbyněk Brynych mu ve smutné komedii Poločas štěstí (1984) svěřil vedlejší úlohu mladého vojenského letce Honzy Krupičky, partnera dcery (Z. Jandová) žižkovského uhlíře (J. Vinklář), ústředního hrdiny filmu. Po menší roli příslušníka VB v Zábranského kriminálním snímku Tísňové volání (1985) se stal v postavě ctižádostivého filmaře Zbyňka Krameše jedním z mladých protagonistů Balíkova autobiografického snímku Narozeniny režiséra Z. K. (1987). Téměř současně se však v kinech objevil ve své doslova životní roli jako zpodobitel rozporuplného, přitom však uhrančivě charismatického a geniálního básníka Karla Hynka Máchy ve Vláčilově životopisném snímku Mág. (1987). Schwarz, jehož vizáž s výmluvnýma očima typově nejvíc odpovídala režisérově představě básníkova fyzického portrétu, modeluje svého „černobrvého“, vousatého hrdinu v procítěném podání, režijně je veden k nervnímu, senzitivnímu projevu. Dodejme, že herecky byla postava koncipována zcela jinak, než jak ji prezentoval už před půl stoletím film Karel Hynek Mácha (1937) režisérky Z. MolasL. Boháčem v titulní roli. Máchou se Schwarz zabýval už předtím, když připravil a po republice uváděl klubový literární pořad s vlastní recitací Máchova Máje. Další možnost hereckého uplatnění ve filmu nalezl na Slovensku, kde v Lutherově okupačním dramatu Chodník cez Dunaj (1989) ztělesnil poručíka letectva Hasila, který se pokouší se skupinou českých a polských vojáků uprchnout z protektorátu přes Slovensko do Maďarska. Během 90. let zůstal prakticky stranou zájmu filmařů. S K. Jirsákovou sice vytvořil ústřední dvojici v ekologickém snímku Josefa Císařovského Něco lehčího (1992), ten však spatřili pouze tv. diváci. Zajímavé zkušenosti načerpal při účinkování v zahraničních filmech natáčených na našem území, z nichž vyniká především britská adaptace Kafkova románu Proces/The Trial (1992) s Anthony Hopkinsem a Kyle MacLachlanem v hlavních rolích. Pak se překvapivě objevil ve dvou českých filmech pokleslejší úrovně: jako vousatý psychiatr Alan v komedii V. Olmera Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994) a šejk Abdul v Soukupově bláznivé komedii Jak ukrást Dagmaru (2001). Absenci před kamerou mu bohatě vynahrazuje práce v rozhlase, reklamě, a hlavně dabingu, kde tlumočí do češtiny řadu známých herců (Russell Crowe, Mel Gibson, Steve McQueen, Marlon Brando).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!