V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

SCHORM, Evald

Evald SCHORM (* 15. 12. 1931 Praha, † 14. 12. 1988 Praha)  – režisér a herec. Celé dětství prožil na rodinném statku v osadě Elbančice u Mladé Vožice. Jako syn kulaka byl ve 4. ročníku vyloučen ze studií na Vyšší hospodářské škole v Táboře (až roku 1951 směl složit maturitu) a dva roky se živil jako traktorista a stavební dělník. Rodina se po nuceném vystěhování z Elbančic usadila ve Zličíně u Prahy, kde rodiče pracovali až do důchodu jako dělníci. Po ukončení základní vojenské služby zpíval dva roky v operním souboru AUS. Zatímco se několikrát marně pokoušel o přijetí na studium herectví, díky dočasnému ideologickému uvolnění se roku 1956 stal hned napoprvé posluchačem FAMU. Zde absolvoval obor režie (1963) v ročníku s dalšími pozdějšími příslušníky tzv. nové vlny. Začínal ve Studiu dokumentárního filmu, kde vytvořil ve spolupráci s kameramanem Janem Špátou řadu uměleckých dokumentů se silně humanistickým a emocionálním nábojem. Naproti tomu se skepsí a polemickými tóny vyznačovaly všechny jeho hrané filmy, tematicky zaměřené na životní a hodnotové krize a frustraci individua. Už ve své celovečerní prvotině, kritické sondě do myšlení některých mladých lidí Každý den odvahu (1964), řešil otázky deziluze jedince zneužitého ve jménu falešného ideálu. Na ni pak navázal dalšími studiemi etických principů lidského chování, které pojednal v různých žánrových formách: komorní psychologické drama (Návrat ztraceného syna, 1966; Pět holek na krku, 1967), tragická fraška (Farářův konec, 1968), apokalyptické podobenství (Den sedmý, osmá noc, 1969) a lyrická komedie (Psi a lidé, 1971). Několikrát si zahrál vedlejší role ve filmech svých přátel, kteří ho obsazovali buď provokativně, anebo v souladu s typem postavy. Zasmušilý výraz Schormovy tváře s trpitelským pohledem posmutnělých očí přímo vybízel pro role asketických, duchovně založených a s osudem smířených mužů, laskavých a tolerantních intelektuálů, majících vesměs pochopení pro slabosti svých bližních. V podobenství J. Němce O slavnosti a hostech (1966), kde vytvořil s J. Prachařovou manželský pár, představoval mlčenlivého a trochu odtažitého muže, který svým předčasným opuštěním narozeninové oslavy vysoce postaveného muže (I. Vyskočil) vyjádřil svůj odpor vůči pokrytecké uniformitě této sešlosti. Režisér Antonín Máša mu přidělil ve své secesně stylizované absurdní hříčce Hotel pro cizince (1966) menší roli prostopášného kaplana na kole, který se nemůže zříci potěšení s krásnými ženami. Naproti tomu zdrženlivost ohledně druhého pohlaví zachovává jiný jeho věřící, laborant Kostka, dlouholetý přítel hlavního hrdiny (J. Somr) v Jirešově tragikomedii podle Kunderova románu Žert (1968). Před kameru se pak znovu postavil opět zásluhou Jaromila Jireše, v jehož psychologickém snímku Útěky domů (1980) ztělesnil (s hlasem R. Jelínka) divadelního režiséra Huga Jílka. Jistý hold Schormově autoritě vzdal režisér K. Smyzcek, když mu v hořké komedii Krajina s nábytkem (1986) svěřil úlohu hodného a velkodušného profesora z konzervatoře, jenž se snaží ulehčit těžkou situaci svému žáku Zdeňkovi (V. Javorský). V 70. a 80. letech, kdy Schorm nemohl z politických důvodů filmovat, nalezl existenční východisko v práci pro divadlo, jemuž se věnoval už předtím v Činoherním klubu (Zločin a trest, Hodinový hoteliér). Mimořádný smysl pro div. specifiku a filmařské vidění projevil svými režiemi inscenací nejrozmanitějších druhů, žánrů a dimenzí. Výraznou stopu zanechal v repertoáru a profilu především Studia Ypsilon, Divadla Na zábradlí, Semaforu, Činoherního studia v Ústí nad Labem, Divadla na okraji, na velkých mimopražských scénách (Brno, Olomouc, Cheb, Gottwaldov) i v Praze (Národní divadlo). Režíroval nejen činohru, ale i operu v Praze (naposled Fidelio ve Smetanově divadle), Ženevě, Stuttgartu aj. Významná byla jeho spolupráce s Laternou magikou (Láska v barvách karnevalu, Kouzelný cirkus, Sněhová královna, Noční zkouška, Černý mnich, Odysseus), kde roku 1982 konečně získal trvalé angažmá. Roku 1988, krátce před svou smrtí, se mohl po dlouholeté odmlce vrátit do film. ateliérů, kde realizoval komorní psychologický snímek podle námětu Jaroslavy Moserové Vlastně se nic nestalo (1988). Na tv. obrazovce se ojediněle objevil ve středometrážním autorském snímku Bludiště moci (1969) režiséra Petra Weigla. V letech 1964–70 vyučoval na katedře režie FAMU. Roku 1992 mu byl udělen in memoriam Řád T. G. Masaryka. Fundované analýzy jeho díla s přihlédnutím k životním osudům v politickém kontextu přinášejí monografie Miloše Fryše Filmy Evalda Schorma (1992), Jana Bernarda Evald Schorm a jeho filmy: odvahu pro všední den (1994) a Radky Denemarkové Evald Schorm: sám sobě nepřítelem (1998) a tv. dokument Marnost nad marnost (2002). Vzpomínkový sborník pod názvem Mlčenlivý host Evald Schorm (2008) připravili Jan a Ivanka Lukešovi.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!