V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

SANDHAUS, Milan

Milan SANDHAUS (* 11. 3. 1927 Sezemice, okres Pardubice, † 17. 4. 1998 Pardubice)  – herec. Od dětství holdoval dvěma zálibám: fotbalu a ochotnickému divadlu. Když se s rodiči přestěhoval do Prahy, hrál v letech 1942–47 vrcholově fotbal za Slávii a po osvobození současně statoval v Divadle 5. května. Roku 1948 přestoupil do pardubického fotbalového klubu, ale nadále i ochotničil. Touha věnovat se divadlu profesionálně se mu splnila roku 1954, kdy ho angažoval Karel Novák, ředitel Východočeského divadla. Členem pardubické scény pak zůstal nepřetržitě až do smrti. Přestože jeho doménou byly komediální a tragické role, vynikl také jako představitel složitějších, citově bohatých typů, mj.: Rostandův Cyrano, Miláček Ornifle, Tylův Švanda dudák, Shakespearův Othello, Jimmy Perry v Drobečcích z perníku, Orgon v Tartuffovi, Horác v Limonádovém Joeovi, Tuzenbach ve Třech sestrách, král v Tomáši Becketovi, Floridor a Celestin v Mam’zelle Nitouche, otec v Kočce na rozpálené plechové střeše, ředitel Holzknecht v Augustovi Augustovi, augustovi. Do českého filmu vstoupil poměrně opožděně jako jeden z pětice protagonistů psychologického dramatu Piknik (1967), který podle Smočkovy div. hry zfilmoval samotný autor s Vladimírem Sísem. Hrál tu po boku M. Macháčka, J. Somra, P. Landovského aJ. Hálka četaře Grackmillera, který opouští malý oddíl unavených amerických vojáků uprostřed džungle tichomořského ostrova na sklonku 2. světové války, aby prozkoumal okolí a možné protivníkovy nástrahy. Krátce nato měl premiéru Brynychův film Já, spravedlnost (1967), kde mu připadla malá úloha jednoho ze stoupenců samozvaného vykonavatele trestu nad Adolfem Hitlerem. V postavě sedláka Jindřicha Kurfiřta se začlenil mezi obyvatele jihomoravské vesničky, jejichž poválečné osudy přibližuje poetická film. kronika Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968). Po nevelké roli lékaře v autorském snímku Tvář pod maskou (1970) bulharského režiséra Rangela Valčanova dostal první velkou příležitost v krátkém filmu Kaňon samé zlato (1971). Režisér Zdenek Sirový ho v tomto dobrodružném příběhu dvou zlatokopů podle Londonovy povídky obsadil jako staršího protihráče I. Palúch. O jeho mužný zjev s ostře řezanými rysy tváře, tělesnou zdatnost i herecké kvality se opřel režisér Sirový ještě v dalších filmech, kde mu svěřil jak role okrajové (Hrozba, 1978; Černí baroni, 1992), tak postavy ústřední: starý ošetřovatel koní Vít ve filmu pro mládež z prostředí hřebčína Outsider (1986) a starý zlatokop Jones ve snímku na motivy dobrodružných příběhů Jacka Londona Cesta na jihozápad (1979). Během 70. let se na plátně objevoval především ve filmech s kriminální zápletkou a s tematikou 2. světové války. Hrál v nich většinou menší postavy, třeba činovníka družstva Oul (Tajemství zlatého Buddhy, 1973), lesníka (Zatykač na královnu, 1973), nadpraporčíka VB (Zlá noc, 1973), výpravčího (Zbraně pro Prahu, 1974) a německého antifašistu (Mys Dobré naděje, 1975). Dočkal se i jedné hlavní role v postavě zkušeného kriminalisty majora Mlynáře, který v Kovářově detektivce Past na kachnu (1978) vyšetřuje se dvěma mladšími kolegy (J. KodetI. Vyskočil) případ vraždy rakouského občana a pašování drog. V 80. letech se před kamerou nejčastěji oblékal do historických kostýmů, zejména ve filmech Otakara Vávry, aby ztělesnil rychtáře (Putování Jana Amose, 1983), hospodského v Mascerode (Komediant, 1984), správce (Oldřich a Božena, 1984), mistra sazeče (Veronika, 1985) a sluhu hraběte Hartenberga v podání G. Opočenského (Evropa tančila valčík, 1989). Byl i četníkem Konopáčem v Matějkově historickém snímku Hodina života (1981), divadelním hercem v Balíkově Konečné stanici (1981), zlatokopem Konrádem v Kouzelníkově návratu (1984) A. Kachlíka, staříkem-svědkem v Šíchově kriminálním snímku Silnější než já (1990) a naposled před kamerou mistrem v lomu Franclem v Sirového zfilmování Švandrlíkových Černých baronů (1992). Ani tv. obrazovka mu mnoho šancí neposkytla, jen epizodky v seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; Dobrodružství kriminalistiky, 1989), ovšem další hereckou platformu mu skýtalo rozhlasové studio (od roku 1957 v Hradci Králové). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1997).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!