SÁDEK, František
František SÁDEK (* 23. 10. 1913 Říčany, okres Praha-východ, † 21. 1. 1998 Praha)
–
scenárista, filmový režisér a herec; manžel filmové střihačky Milady Sádkové (* 1928) a otec mistra zvuku Pavla Sádka (* 1961). Oba jeho rodiče byli učitelé (otec ředitel měšťanské školy). Po gymnáziu pokračoval ve vzdělávání na právnické fakultě v Praze. Již během studií, které ukončil v roce 1939 (kvůli uzavření vysokých škol nacisty mu byl titul JUDr. udělen až po válce), hrál epizodní role ve filmech (
Před maturitou;
Anita v ráji;
Milan Rastislav Štefánik;
Srdce na kolejích), přičemž ho upoutala tvorba krátkých dokumentárních filmů, které režíroval pro výrobnu Josefa Vilímka Propaga a zlínský Bapoz. Za okupace pracoval jako asistent režie Karla Antona v Praze a Berlíně. Po osvobození se vrátil po krátké střihačské praxi v týdeníku k režii několika krátkých filmů (mj. s Hermínou Týrlovou režíroval
Vzpouru hraček, 1946) a záhy přešel k tvorbě celovečerních komedií (
Parohy, 1947;
Červená ještěrka, 1948). Než stačil realizovat film podle novely
A. Branalda Severní nádraží, byl roku 1949 obžalován z vlastizrady a vězněn šest let na Pankráci a v Jáchymově. Po propuštění už významnější uměleckou příležitost nedostal; pracoval jako pomocný režisér (
K. Kachyňa,
J. Krejčík, Václav Krška a další) a ojediněle si v těchto filmech zahrál i menší roličky lékařů, a to u Pavla Blumenfelda (
Dva tygři, 1966) a poté Jiřího Svobody (
Dům Na poříčí, 1976). Za uvolnění pražského jara natočil dokument o filmových začátcích
M. Friče Němý svědek (1968) a za normalizace se uplatnil jako překladatel a autor úprav dialogů tv. pořadů ze zahraničí (mj. seriál
Včelka Mája).