V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

RYCHLÍK, Břetislav

Břetislav RYCHLÍK (* 23. 7. 1958 Uherské Hradiště)  – herec, režisér, scenárista a publicista; manžel dramaturgyně, publicistky a režisérky Moniky Rychlíkové (* 1965). Pochází z rodiny úřednice a technika. Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici (1977) krátce studoval na ČVUT v Brně a pak prošel různými zaměstnáními (např. dělník na kachní farmě). V divadle začínal jako kulisák, nápověda, asistent režie a posléze herec a režisér. Působil na regionálních scénách v Gottwaldově, Uherském Hradišti a Mostě, než zakotvil v HaDivadle, nejdříve v Prostějově (1982–85) a pak v Brně (1986–96). Zde svým osobnostním, autorským přístupem k herecké práci, smyslem pro naivní paradox a melancholický sarkasmus rozvíjí poetiku souboru (Na hrázi věčnosti, Jeden den, Guma, Písek, Zrcadlení, Dnes naposled!, Lidská tragikomedie aj.). Postupně prokázal režijní dispozice. Spolu s Přemyslem Rutem, jehož hry Žádná tragédie (1989) a Sen (1992) režíroval v HaDivadle, připravoval výrazné kulturní tv. pořady. Herecky se uplatnil také před kamerou, v televizi i ve filmu. Hrál v několika tv. inscenacích (Šance jako hrom, 1991; Poslední, 1991; Čarodějka, 1992) a pohádkách (Král lenochů, 1989; O líné Pepině, 1991; O Držgrešlovi a Drždukátovi, 1997) a seriálech (Uctivá poklona, pane Kohn, 1992; Draculův švagr, 1996; Zdivočelá země, 1997). Na plátnech kin ho mohli diváci spatřit v menších a vedlejších úlohách pošťáka v Balajkově dětské komedii Pětka s hvězdičkou (1985), slepého sluhy v Balaďově pohádce O živej vode (1987), hlídače rybníků Vencu v Tycově poetickém dramatu Vojtěch, řečený sirotek (1989), vesnického ochmelku Francka v satirické komedii režisérky V. Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) a vězně komunistického pracovního lágru Alfréda Ballenberga v politickém dramatu H. Bočana Bumerang (1996). Spolu s režisérem Miroslavem Balajkou napsal scénář hořké komedie …ani smrt nebere! (1995), ve které vytvořil ústřední postavu akurátního ministerského úředníčka Viléma Smutného, který se při letu za rozvodem z Bratislavy do Prahy zřítí se svou slov. manželkou Jankou (Mariana Chmelařová) na hřeben Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí. Těžiště jeho umělecké činnosti spočívá od poloviny 90. let zejména v tvorbě autorských dokumentů, v nichž se zaměřuje na problematiku sociálních a etnických menšin, společenských a politických peripetií české současnosti i nedávné minulosti a na osudy nekonformních umělců (Jiří Kratochvíl, Ivan Wernisch, JanSteklík, Jáchym Topol, Ludvík Vaculík, Ludvík Kundera): Člověk hledá člověka (1997), Jeden rok (1998), Valašský snář (1999), Kamenolom boží (2004), Lidé z manéže (2004), Skaut má holá kolena (2005). Pracoval jako dramaturg brněnského studia ČT (1997–2000), spolupracuje s rozhlasem (cyklus Antikvariát Břetislava Rychlíka), píše osobité články a fejetony do kulturních periodik (Scéna, Lidové noviny, Literární noviny, Host, Divadelní noviny aj.) a sborníků a angažuje se i společensky. Výbor fejetonů publikoval v knize Konec žebřiňáků! (2001). Vyučuje na JAMU (1990–94, opět od roku 2000). Proslul i jako propagátor kultury a tradic moravského Horňácka. Je laureátem četných novinářských i film. ocenění. Obsáhlé heslo věnované jeho dokumentární tvorbě přinesl další svazek řady Český film: Dokumentaristé (2009) M. Štolla a kolektivu.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!