V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

RUBÍK, Otto

Otto RUBÍK (* 21. 5. 1898 Ponětovice, okres Brno-venkov, † 26. 11. 1951 Praha)  – herec. Po brněnských studiích nastoupil uměleckou dráhu v operním sboru Národního divadla v Brně (1919–21), kde však byl obsazován i v činoherních inscenacích (Mahenovy hry JánošíkChroust). Odtud přešel roku 1921 do činohry Národního divadla v Praze, kde setrval až do své smrti. Původně zde měl být angažován do opery na návrh Otakara Ostrčila, který oceňoval jeho neškolený, ale zajímavý hlas tenorového zabarvení. Vysokou, statnou, sportem vycvičenou postavou, pravidelnou tváří, pevným a jasným hlasem, ohnivým, někdy až výbušným temperamentem a mužným hereckým projevem byl předurčen pro postavy milovníků. Jeho hereckému naturelu byly nejbližší dva typy rolí: dobyvační, furiantští, draví mužové s přemírou energie a salonní milovníci v konverzačních hrách, v nichž spolu se svou nejčastější partnerkou J. Kronbauerovou tvořili přitažlivou dvojici. V typech salonních milovníků uplatňoval nejen vytříbenou eleganci, ale i smysl pro svižný spád společenského dialogu. Vedle statných, temperamentních milovníků dokázal však s jemnou ironií zachytit i pocit životního smutku mužů nedůtklivých, nedůvěřivých, vnitřně nevyrovnaných. Na konci dráhy se vypracoval k rolím vyhraněným (tzv. charakterním), mezi nimiž převažovaly hlavně povahy negativních rysů, ať už tragicky či komicky laděných. K nejznámějším výkonům patřil lord Goring ve Wildově Ideálním manželovi, Francek v Maryše, Essex v Brucknerově Alžbětě Anglické a Oskar Hubbard v Hellmanové hře Lištičky. S příchodem do Prahy o něho projevili zájem filmaři. Už od svých prvních rolí opakoval před kamerou v nepatrných obměnách stejný obor salonních milovníků, jimiž vládl na jevišti. Debutoval úlohou nápadníka doktora Prokopa Novotného v komedii V. Binovce Adam a Eva (1922), kde byla jeho partnerkou v titulní dvojroli S. Marwille. S ní se setkal také v následujícím němém filmu, dramatu M. Friče Chudá holka (1929), v němž jako advokát Klement Bořický úspěšně obhájí u soudu svou milovanou Marii podezřelou z vraždy. Vstup do zvukového filmu mu zprostředkovala rolička strážmistra Prokopa ve Fehérově melodramatu Když struny lkají (1930). Do roku 1945 hrál v dalších dvou desítkách filmů převážně nenáročných žánrů podnikatele, aristokraty a umělce, kteří byli buď šlechetnými nápadníky, snoubenci, manžely, anebo lehkomyslnými milovníky a prostopášnými svůdci. Tento okruh hrdinů reprezentují např. ředitel divadla Bernard v komedii K. Lamače On a jeho sestra (1931), málem zruinovaný majitel gramofonové firmy Jiří Zlatník v LamačověFričově komedii s V. Burianem To neznáte Hadimršku (1931), továrník Rudolf Hora v operetě Josefa Medeotti-Boháče Děvčátko, neříkej ne! (1932), žárlivý a odmítnutý snoubenec Eddy v komedii M. Friče Mazlíček (1934), rozmařilý a zhýralý Zdeněk Dubrovnický v Martenově melodramatu Za řádovými zdmi (1934), malíř Karel Strada v Hudbě srdcí (1934) S. Innemanna a hostinský Konrád v Martenově melodramatu Pozdní máj (1934). Zatímco od poloviny 30. let se velikost jeho film. rolí zřetelně zmenšovala, výrazně stoupla umělecká úroveň samotných filmů, v nichž se představil jako třetí manžel dcery (J. Šejbalová) titulní hrdinky (R. Nasková) v komedii H. Haase Kvočna (1937), hrabě Georg ve Vávrově zfilmování Jiráskovy Filosofské historie (1937), pobočník dobyvačného maršála (Z. Štěpánek) v Haasově protiválečném dramatu podle Čapkovy hry Bílá nemoc (1937), bratr vzdělaného a bohémského rytíře Mikuláše Dačického z Heslova (Z. Štěpánek) ve Vávrově kostýmní komedii Cech panen kutnohorských (1938), odmítnutý snoubenec Láriš ve Vávrově psychologickém dramatu Kouzelný dům (1939), operetní zpěvák-sebevrah Štěpán Helbich v Holmanově melodramatu Bláhový sen (1943), panský správce v Čápově adaptaci Klostermannova vesnického románu Mlhy na Blatech (1943). Ani znárodněná kinematografie neocenila jeho schopnosti a pouze ho odbyla podružnými úlohami brusíře ve Vávrově historickém dramatu Rozina sebranec (1945), detektiva Pobožného v detektivce M. Friče 13. revír (1946), strážníka v Cikánově Lavině (1946), horníka v Steklého Průlomu (1946), četníka Imreho Feketeho v Krňanského přepisu Olbrachtova románu Nikola Šuhaj (1947) a handlíře zvaného Černokudrnáč v Radokově zfilmování Klicperovy veselohry Divotvorný klobouk (1952).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!