V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ROZSYPALOVÁ, Zora

Zora ROZSYPALOVÁ (* 3. 9. 1922 Kroměříž, † 22. 1. 2010 Praha)herečka; manželka herce F. Šece a matka kameramana Martina Šece (* 1952). Jako dcera nadšené kroměřížské ochotnice začínala v dětském loutkovém divadle a pak se věnovala výrazovému tanci. Po maturitě odešla do Brna, kde ji na počátku okupace přijali do dramatického oddělení Státní konzervatoře, kterou v důsledku uzavření uměleckých škol nacisty dokončila až roku 1945. Mezitím byla aktivistkou ilegální skautské organizace, absolvovala totální nasazení i vyšetřování gestapem, pořádala domácí divadelní představení. První dva roky po válce hrála v Horáckém divadle v Jihlavě, další angažmá našla v Olomouci (titulní hrdinka hry Antonius a Kleopatra, Gertruda v Hamletovi, Jelena ve Strýčku Váňovi). Od roku 1961 patřila k oporám činohry Státního divadla v Ostravě, kde její doménou byly převážně tragicky laděné ženské typy hrané s psychologickou hloubkou (Raněvská ve Višňovém sadu, Drahomíra v Tylově stejnojmenné hře, Euripídova Medea, Sofoklova Antigona, Erži Orbánová v Kočičí hře, Runa v Radúzovi a Mahuleně). Kultivovaný mluvní projev uplatnila též v rozhlase. Film nedokázal nikdy její herecké kvality a potenciál příliš zhodnotiti. Na plátnech kin se uvedla drobnou úlohou lékařky-brigádnice Marty v budovatelském dramatu Veliká příležitost (1949). Práci před film. kamerou si zopakovala až po delší přestávce v několika několika filmech 60. a počátku 70. let. v úlohách matky mladého hrdiny (Žalobníci, 1960), tety (Králíci ve vysoké trávě, 1961), třídní profesorky (Neobyčejná třída, 1964), učitelky (Metráček, 1971) a vězeňská dozorkyně (…a pozdravuji vlaštovky, 1972). Působivý portrét osudem velmi zkoušené vdovy a matky tří dcer (J. Vychodilová, D. Hofmanová, J. Kotrbová) vytvořila v titulní postavě dělnice na pile Kateřiny Valigurové v Gajerově vesnickém dramatu podle Křenkova románu Kateřina a její děti (1970). Posléze, po dlouhém distanci, se ještě objevila jako žena v kravíně v satiře J. Krejčíka Prodavač humoru (1984), dělnice v Herzově životopisném snímku Zastihla mě noc (1985) a v epizodce filmu V. Chytilové Hezké chvilky bez záruky (2006). Nelze opominout ani její roli ženy burcující pacienty v Balaďově Arše bláznů (1970), která se díky normalizátorům dočkala premiéry po 20 letech v roce 1990. Na obrazovce se uplatňovala (pravidelně v 60. letech) převážně v inscenacích (Kořeny, 1962; Mulat, 1962; Pušky paní Carrarové, 1963; Lištičky, 1964; Strašidlo cantervillské, 1965; Vánice, 1965; Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, 1966; Páni Glembayové, 1967; Hotel Majestic, 1968; Slovanské nebe, 1968; Portrét, 1968; Černá kočka, 1969; Dopiš doma, 1983; Umění nestárnout, 1989; Hra pro tři, 1990; Kámen v okně, 1991; Odsouzen k životu, 1991; Cestující bez zavazadel, 1999) a naposled před kamerou v tv. filmu Dřevěna Marika (2000) a také v jednom seriálu (Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka, 1994) ostravského studia ČST, resp. ČT. Pro své občanské názory jí byla v období normalizace značně omezena umělecká činnost a přístup do médií. O jejích profesních i lidských kreditu svědčí řada oficiálních poct: kříž Za vlast za své válečné působení ve skautu, Cena Jaroslava Průchy (1965), titul zasloužilá umělkyně (1965), Senior Prix (1993) od Nadace Život umělce, Cena Thálie (1994) za celoživotní mistrovství, Křišťálová růže v Poděbradech (1997) za umělecký přednes a Cena města Ostravy (2008).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!