V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

RÖSNER, Boris

Boris RÖSNER (* 25. 1. 1951 Opava, † 31. 5. 2006 Kladno)  – herec; syn herečky J. Horské a operetního skladatele, dirigenta, režiséra a herce M. Čecha. S prostředím divadla se sžíval od útlého dětství, vždyť už jeho babička byla operetní subretou. Když mu byl rok, rodiče se rozvedli, a tak vyrůstal v různých oblastních městech, kde byla jeho matka právě v angažmá. Od šesté třídy do maturity žil v Chebu, kde ho zprvu napadlo jít na medicínu, ale nakonec se rozhodl pokračovat v rodinné tradici. Po absolvování herectví na DAMU (1973) působil pět sezon v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (Hölderlin, Ze života hmyzu, Optimistická tragédie), odkud roku 1978 přešel na jedenáct let do angažmá Městských divadel pražských (Arbenin v Maškarádě, Salieri v Shafferově Amadeovi, Indián v Přeletu nad hnízdem kukačky, Leonardo v Krvavé svatbě, Puk ve Snu noci svatojánské). Od roku 1987 až do své předčasné smrti byl předním členem činohry Národního divadla v Praze (Laertes v Hamletovi, Jean ve Slečně Julii, Hilbertův Falkenštejn, Ibsenův Peer Gynt, Albrecht z Valdštejna v Bloudění, Mefisto ve Faustovi, Shakespearův Othello). Roku 2005 získal za titulní roli Harpagona v dočekalově inscenaci Molièrova Lakomce Cenu Thálie a Cenu Alfréda Radoka. Vysoký herec ostře řezaných rysů s podmanivým hlasem byl jako jeden z mála generačních vrstevníků přesvědčivý ve vznosném, romantickém, nikoli samoúčelně patetickém stylu, jemuž nebyl cizí ani tragikomický výraz. Jeho doménou byly portréty silných hrdinů, individualistů, kteří se neradi podřizují konvencím a mínění druhých. Uhrančivě charismatický vzhled ho dlouho předurčoval pro postavy zlosynů. Film bohužel neuměl docenit jeho schopnosti. Filmaři ho od počátku 80. let využívali pro jeho fyziognomii v rolích rošťáků, darebáků a padouchů, ale také v postavách záhadných mužů. Na plátně se objevuje ovšem převážně jen v epizodách, jako byl např. zatýkající kriminalista (Vrchní, prchni, 1980), neochotný číšník ve vlaku (Kalamita, 1981), grázl (Zelená vlna, 1981), malomocný (Putování Jana Amose, 1983). O něco větší role se mu naskytly v historických filmech: pasovský voják Sepp (Poslední propadne peklu, 1982), čarostřelec Duncan (Záchvěv strachu, 1983), němý vrah Mutina (Oldřich a Božena, 1984), proradný člen kočovné div. společnosti Jakub (Komediant, 1984), člen bandy lapků Píšťalka (Dva na koni, jeden na oslu, 1986), italský svůdce Casanova (Divoká srdce, 1989) a manžel Zdislavy z Lemberka (M. Steinmasslová) šlechtic Havel z Jablonného (V erbu lvice, 1994). Patrně nejpůsobivější film. kreaci předvedl v postavě prohnaného mastičkáře Severína v Herzově expresivním podobenství Straka v hrsti (1983, 1988). Tragikomickou polohu mu nabídla úloha právníka Macháčka, jednoho z vojínů tzv. Pomocných technických praporů v Sirového adaptaci populární Švadrlíkovy knihy Černí baroni (1992). V Matulových filmech Muž na drátě (1985) a Hauři (1987) hrál nejbližšího kamaráda a příbuzného ústředních hrdinů. V Polákově rodinných komediích podle tv. seriálu Chobotnice z II. patra (1986) a Veselé vánoce přejí chobotnice (1986) ztělesnil potápěče a člena zahraniční bandy Andreadise. Nesrovnatelně bohatší a pestřejší galerii postav nashromáždil v desítkách tv. inscenací a her všech žánrů, z nichž uvádíme aspoň Anglický biftek s českou oblohou (1979), Manon (1979), Starožitníkův krám (1980), Proč se vraždí starší dámy (1981), Oblouk světla (1983), Doktor Kazisvět (1984), pozvánka psaná antikvou (1985), Život a smrt malíře Petra Jana B. (1986), Preceptor (1986), Arabesky (1987), Bolero (1988), Morové povětří (1989), Radostný život posmrtný (1990), Láska zlatnice Leonetty (1991), S vyloučením veřejnosti (1992), Milenec lady Chatterleyové (1998), Ze života pubescentky (1999), Miláček (2002), Hodina tance a lásky (2003), Vrah jsi ty! (2003), I ve smrti sami (2004). Nejmenší diváci ho znají jako představitele temných sil a zla z pohádek Kmotři z blat (1984), O Háderunovi a víle Elóře (1986), Zrcadlo (1990), Ariadnina niť (1991), pohádka o věrnosti (1993), O třech ospalých princeznách (1997), Tom v kozí kůži (1999), Mořská brána (1999) aj. V menší míře byl obsazován do seriálů, z nichž jmenujme třeba tituly Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Černá země (1985), Zlá krev (1986), Rodáci (1987), Bronzová spirála (1988), Ďábel v Praze (1996), Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (2000) a Stříbrná paruka (2001). Věnoval se uměleckému přednesu (Viola, Lyra Pragensis), dramatické tvorbě v rozhlasu (laureát ankety Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu) a vynikl jako dabingový interpret (roku 1997 získal Cenu Františka Filipovského za dabing). Od roku 1989 vyučoval netradičními metodami herectví na DAMU. Herecká asociace mu udělila Cenu Thálie 2004 v oboru činohra a prezident republiky ho vyznamenal in memoriam Medailí Za zásluhy I. stupně (2006). Ve spolupráci s Jolanou Matějkovou publikoval memoárovou knihu Souboje Borise Rösnera (1994, 2004) a další knižní portrét Boris Rösner : život jako divadlo (2007) napsala Miroslava Besserová.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!