ROMANOVÁ, Jana
Jana ROMANOVÁ (* 19. 5. 1920 Praha)
–
herečka; bývalá manželka herce
J. Pivce. Jako nadšená ochotnice hrála v Umělecké besedě a na přelomu 30. a 40. let se připojila k pražskému Souboru Fráni Francla. Soukromě se herecky školila u
R. Deyla st., který byl přítelem jejího otce. Roku 1941 byla angažována do Městského divadla na Královských Vinohradech, jehož členkou byla až do odchodu do zahraničí (1949). Na jevišti se uplatnila spíš jen v epizodních rolích komorných, pokojských a venkovských dívek. Od konce 30. let se objevovala ve filmu, kde se po několika drobných rolích komorných, garderobiérek, úřednic a spolužaček (
Ulice zpívá, 1939;
Přítelkyně pana ministra, 1940;
Advokát chudých, 1941;
Provdám svou ženu, 1941) prosadila většími postavami zamilovaných dcer, pocházejících z různých sociálních vrstev. V komedii
V. Slavínského Nebe a dudy (1941) se jako dcera chudého, ale láskyplného skaláka Antonína Fábery (
J. Plachta) provdá za čestného inženýra (
R. Schránil). Naproti tomu v melodramatu téhož režiséra
Muži nestárnou (1942) se pohybovala ve vysokých podnikatelských kruzích, jejímž pravidlům byl podřízen také její sňatek s nemilovaným mužem (
F. Vnouček). Ke středostavovské měšťanské vrstvě patřila její postava hodinářky Míly Mráčkové v Cikánově komedii
U pěti veverek (1944). Znárodněná kinematografie jí nabídla úlohy obdobného typu, ale menšího významu ještě v několika filmech: Milka (
Průlom, 1946), Jefka (
Nikola Šuhaj, 1947), Markéta, žena Mikuláše (
Alena, 1947), Klárka (
Týden v tichém domě, 1947) a Růžena Marešová (
Až se vrátíš…, 1947).