RENČ, Filip
Filip RENČ (* 17. 8. 1965 Praha)
–
režisér a herec; syn filmového režiséra Ivana Renče (* 1937), vnuk básníka, dramatika a překladatele Václava Renče (1911–1973), bratr výtvarnice a dětské herečky
V. Renčové a hudebníka Dominika Renče (* 1978). Pochází z umělecky založené rodiny. Po maturitě na malostranském gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici pracoval rok jako asistent v Krátkém filmu, než byl roku 1985 přijat na obor dokumentární režie na pražské FAMU, kterou ukončil roku 1991. Ve filmu začínal jako dětský herec, zejména chlapecký a jinošský protagonista filmů Oty Kovala (
Družina Černého pera, 1973;
Jakub, 1976;
Nechci nic slyšet, 1978;
Julek, 1979;
Kaňka do pohádky, 1981), Jiřího Hanibala (
Levé křídlo, 1983), Jiřího Svobody (
Zrcadlo pro Kristýnu, 1975;
Papilio, 1986) a Tomáše Svobody (povídka
Kapsář z triptychu
Motiv pro vraždu, 1974). Objevil se však i v dalších filmech pro mládež ze současnosti i minulosti (
Na startu je delfín, 1974;
Pavlínka, 1974;
Zakázaný výlet, 1981;
Stav ztroskotání, 1983), v tv. inscenacích a pohádkách (
Plácek, 1978;
O štěstí a kráse, 1986;
O třech synech, 1988;
Putování po Blažených ostrovech, 1988;
Strašidlo cantervillské, 1989;
Koho ofoukne větříček, 1990) a v seriálu
Třetí patro (1985). Nehrál nikdy líbivé typy, většinou šlo o problematické hrdiny – děti z rozvrácených rodin a vztahů nebo utlačované sociální případy. V sedmnácti letech, kdy jeho dětská bezprostřednost vyprchala, přestal téměř hrát a svůj zájem soustředil na film. režii. Už během studií zaujal několika především formálně pozoruhodnými dokumenty (
Zapadákov, 1987;
Fanstory, 1987;
Srdíčko, 1988). Jako režisér natočil pět celovečerních filmů pro kina, vyznačujících se řemeslnou zručností, žánrovou poučeností a efektními tématy: psychologické drama z ústavu pro psychicky narušenou mládež
Requiem pro panenku (1991), psychologický thriller
Válka barev (1995), retromuzikál
Rebelové (2001), adaptaci Vieweghovy knihy
Román pro ženy (2005) a akční psychothriller
Na vlastní nebezpečí (2008). Mezitím režíroval také v televizi (
Polojasno, 1999;
Černí andělé, 2001) a výsadní pozici si zajistil mezi tvůrci reklamních spotů pro naše i zahraniční firmy a videoklipů pro přední interprety populární hudby, zejména
L. Bílou (
Láska je láska,
Zahrada rajských potěšení) a skupinu Lucie (
Medvídek). Režijní zručnost prokazuje i v jevištních produkcích komerčního rázu (muzikály
Rebelové,
Kleopatra,
Golem). Příležitostně se na plátně objevuje v hereckých epizodkách, do nichž ho obsazují jeho přátelé
J. Svěrák (
Jízda, 1994;
Kolja, 1996;
Tmavomodrý svět, 2001;
Vratné lahve, 2007) a Zdeněk Zelenka (
Nesmrtelná teta, 1993). Výrazněji se herecky projevil ve vlastním filmu
Requiem pro panenku (1991) ve vedlejší roli číšníka Vikiho, milence mladé vychovatelky diagnostického ústavu (Alice Dráčová) a přítele zoufalé hrdinky Mariky (
A. Geislerová), které se snaží pomoci v její složité situaci.