V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

RÁZLOVÁ, Regina

Regina RÁZLOVÁ (* 16. 7. 1947 Brná nad Labem, okres Ústí nad Labem)herečka a podnikatelka; dcera ekonoma a komunistického politika Stanislava Rázla (1920–1999), bývalá manželka herců P. ŠtěpánkaP. Olivy, současná manželka architekta a scénografa Jindřicha Santara (* 1923). Vždy měla velmi blízko k výtvarnému umění, patrně po svých předcích – uměleckých řemeslnících. Ráda fotografovala a uvažovala o film. režii. Absolvovala obor produkce a organizace film. výroby na Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích (1965), kde na nádvoří tamního zámku hrála se spolužáky divadlo. Víceméně z recese se přihlásila na DAMU, kam byla překvapivě napoprvé přijata. Už během studií hostovala v divadle v Hradci Králové a po absolutoriu (1970) získala okamžitě angažmá v kladenském Divadle Jaroslava Průchy (služtička Máry v Molnárově Baladě od kolotoče, slečna Casewellová v Pasti na myši, Alena v Noci na Karlštejně, Viola ve Večeru tříkrálovém). Roku 1972 odešla do pražského Divadla E. F. Buriana, kde se během šesti sezon uplatnila především v řadě postav světové div. klasiky (Marja v Ostrovského Chudé nevěstě, Varvara v Gorkého Jegoru Bulyčovi, Carol Cutrerová ve Williamsově Sestupu Orfeově, Zina v komedii Příbuzní, Marianna v Mussetově Marianniných rozmarech). Další roky byla zaměstnána v hereckém souboru FSB a roku 1981 se stala členkou činohry Národního divadla v Praze, kde již dříve pohostinsky vystupovala (Ilona v Kočičí hře, kněžna v Lucerně, Regan v Králi Learovi). Do roku 1998, kdy naši první scénu definitivně opustila, vytvořila kolem dvaceti rolí, z nichž zaslouží zmínit třeba Varvaru Ardalionovnu v Idiotovi, Olgu v Letních hostech, Elektru v tragédii Oresteia, Lesanu ve Strakonickém dudákovi, Kleito v Nezvalově dramatu Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Varju ve Višňovém sadu, Meg ve Zločinech srdce a Elmíru v Tartuffovi. Představovala převážně racionální herecký typ se schopností tlumočit složité i intelektuální pochody svých hrdinek a obdařit je zároveň spontánním komediantstvím i nadhledem nad situací a konverzační obratností. Jejího herectví hojně využíval film a televize, kde jí byly přisuzovány většinou role zhýčkaných, sebevědomých, často až cynických dívek, rázných a exkluzivních žen, rozmarných a vyzývavých svůdnic bez jakýchkoliv morálních skrupulí, či dokonce zločineckých typů. Na film. plátně debutovala, pomineme-li její hereckou účast na školním filmu studenta FAMU V. Venclíka Svatební noc (1968), postavou moderní emancipované dívky Květy, která v komedii Františka Filipa Utrpení mladého Boháčka (1969) vstoupí nečekaně jako stopařka z Prahy do života titulnímu hrdinovi, nesmělému venkovskému mládenci Tónovi Boháčkovi (P. Landovský), kterého starostlivá matka (S. Zázvorková) nutí do ženění. Po několika menších rolích, mezi něž patřila skriptka (Zabil jsem Einsteina, pánové…, 1969), náhodná svědkyně rafinované železniční loupeže (Na kolejích čeká vrah, 1970), vychovatelka v dětském domově (Lucie a zázraky, 1970), sličná kasírka (Páni sa zabávajú, 1971) a rozmazlená snoubenka primářova syna (Pět mužů a jedno srdce, 1971), vytvořila velkou postavu snoubenky rozvedeného muže (S. Matyáš), kterého chce ve filmu Jaroslava Macha Tatínek na neděli (1971) při nedělním výletu představit svým starosvětským rodičům a zároveň se „jakoby náhodou“ seznámit s jedenáctiletou mužovou dcerkou z prvního manželství. Podobnou úlohu mladé atraktivní sekretářky Ivety, do které se zamiluje její stárnoucí ženatý nadřízený (J. Sovák), si zahrála ve slov. filmu Jozefa Režuchy Tie malé výlety (1972). K práci ve slov. filmu se pak vrátila ještě několikrát: v psychologickém příběhu Martina Hollého Horúčka (1975), v Lettrichově detektivce Šepkajúci fantóm (1975) a v Uhrově psychologickém filmu Kamarátky (1979). Velkou, de facto titulní roli jí svěřil režisér D. Klein v kriminálním příběhu Zatykač na královnu (1973). Hrála v něm laborantku Dagmar Královou, nazývanou „královna“ gangu obchodujícího s nezákonně vyráběnými lihovinami, kterou její spolupracovníci nakonec zavraždí. V dalších detektivkách, ale i veselohrách, psychologických dramatech i politicky exponovaných filmech ztělesňovala ženy požitkářské, proradné, provokativní, vědomé si svých ženských předností, ale i sportovně založené intelektuálky: manželky mužských protagonistů (Za volantem nepřítel, 1974; Stíhán a podezřelý, 1978; Kdo přichází před půlnocí, 1979; Dívka s mušlí, 1980), lékařky a zdravotnice (Hodíme se k sobě, miláčku….?, 1974; Parta hic, 1976; Žena pro tři muže, 1979; Ten svetr si nesvlíkej!, 1980) a světačky (Skandál v Gri-Gri baru, 1978). S příchodem do Národního divadla počátkem 80. let rázem její film. kariéra ustala. Po mnohaleté přestávce se na plátně jednorázově připomněla rolí komisní úřednice ze sociální péče Zubaté v oscarové smutné komedii Kolja (1996) J. Svěráka. Normalizační éra jí připravila široké uplatnění v televizi, kde uváděla různé soutěže (seriál pro děti Jeden za všechny, všichni za jednoho) a estrády, recitovala v Nedělních chvilkách poezie a účinkovala v desítkách her, inscenací a filmů jako Alexandre Dumas starší (1970), Bitva (1971), Konec knihy VI. (1972), Eva a její klan (1972), Hodina pravdy (1972), Maryša (1972), Krysy (1972), Čenkovej děti (1975), Don Juan (1973), podivné přátelství herce Jesenia (1977), Ikarův pád (1977), Pracka v láhvi (1978), Historie začíná pod kaštany (1979), Italské jaro (1980), Tak co, mladý muži? (1980), Smrt a blažená paní (1980), Odhalení jednoho spiknutí (1984), Gobseck (1985), Růžový Hubert (1985), pod maskou (1985), Preceptor (1986), Domácí lékař (1986), Putování po blažených ostrovech (1988) a v mnoha dalších. Na obrazovce propůjčila svou tvář význačné herečce meziválečného období Xeně Longenové v inscenaci Xena (1980) režiséra Jana Matějovského. Přirozeně nechyběla ani v prorežimních seriálech, jak dosvědčují tituly Nejmladší z rodu Hamrů (1975), 30 případů majora Zemana (1974–79), Zákony pohybu (1979), Dnes v jednom domě (1980), Malý pitaval z velkého města (1982), Dlouhá bílá stopa (1982), Dynastie Nováků (1982), Létající Čestmír (1983), My všichni školou povinní (1984), Malý pitaval z velkého města (1986) a Panoptikum Města pražského (1986–87). Kromě vlastní umělecké tvorby a pedagogické činnosti na DAMU (1975–90) se jako svazácký a stranický kádr veřejně angažovala. Se změnou politických poměrů počátkem 90. let, kdy šance na další herecké příležitosti byly pro ni téměř mizivé, začala podnikat, nejprve v oblasti poradenství a finančnictví, pak ve sklářství. Jako předsedkyně představenstva Skloexport Group, a. s., (největší vývozce českého skla), čelí od roku 1998 obvinění ze zneužívání informací v obchodním styku a trestnímu stíhání, jehož průběh komplikují i její zdravotní problémy.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!