V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

PRACHAŘ, David

David PRACHAŘ (* 15. 1. 1959 Praha)  – herec; syn herce I. Prachaře a loutkoherečky J. Prachařové, manžel hereček D. BatulkovéL. Rybové a otec herce J. Prachaře. Ačkoliv pochází z herecké rodiny, původně uvažoval o studiu kunsthistorie. Před maturitou na gymnáziu se však rozhodl pro herectví, které absolvoval na DAMU (1982). Následujících šest let strávil v angažmá libeňského Divadla S. K. Neumanna (Kdopak by se vlka bál, Oidipus, Útěk, Přízraky), jednu sezonu pobyl v Divadle E. F. Buriana (Věřitelé) a pak byl členem Činoherního klubu (1989–92), na jehož scéně zaujal jako Orestés v titulní roli Eurípidovy tragédie. Zásadní význam na jeho jevištní profilaci však mělo teprve působení v Divadle Komedie (1994–2002), kde vytvořil s obdivuhodnou mluvní, gestikulační i pohybovou technikou působivé portréty hrdinů světové dramatiky: Lenglumé z Labichovy frašky Okno do hlavy, senzitivně rozpolcený Shakespearův Hamlet (Cena Alfréda Radoka 1994), Clov v Beckettově Konci hry, Solený ve Třech sestrách, Šťastlivec v Ostrovského Lese a Faust v Marlowově tragédii Tragická historie o doktoru Faustovi (Cena Alfréda Radoka 2000). Od roku 2002 patří k oporám činohry Národního divadla (titulní postavy v Cyranovi z Bergeracu a Shakespearově Coriolanovi, Habršperk v Našich furiantech, Jan ve Stoppardově Rock’n’rollu), ale hostuje i na jiných pražských scénách: Divadlo na Vinohradech (Molièrův Misantrop), Divadlo v Dlouhé (Stavrogin v Běsech), Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě (šašek v Králi Learovi, Macbeth) a Divadlo Viola (za výkon v monodramatu Novecento získal Cenu Thálie 2007). Poněkud ve stínu jeho div. počinů se nacházejí výkony, jimiž se prezentoval na film. plátně v několika rolích: syn hlavního hrdiny (R. Brzobohatý) ve Svobodově psychologickém snímku Oddechový čas (1977), laskavý a obětavý učitel František v poetickém zfilmování románu Alaina-Fourniera Kouzelné dobrodružství (1982) A. Kachlíka, uvědomělý film. nadšenec Josef Pazdera v Balíkově autobiografické zpovědi Narozeniny režiséra Z. K. (1987), sympatický tulák Kazir ve sci-fi pohádce Josého Maríi Forquého Nexus (1993) a lenošivý hlídač zelinářských zahrad Matěj v Kramešově adaptaci Čechovových povídek Agáta (1999). Po téměř desetileté pauze ho začali opět vídat diváci v kinech. S manželkouL. Rybovou hráli rodiče malé Gábinky (Marie Boková) v rodinném příběhu Kdopak by se vlka bál (2008) debutující Marii Procházkové. Partnerem Rybové byl i v Tycově psychologickém snímku El Paso (2009), kde jako nadšenecký kurátor Kochta pomáhá mladé ovdovělé romské matce (Irena Horváthová) zvládat její obtížnou situaci. Kostým středověkých šlechticů nosil ve dvou historických titulech: jako proradný vrah Beneš z Dubé (Jménem krále, 2009) a jako oběť spiknutí Martin z Vamberka (Ať žijí rytíři!, 2009). Početnější plejádu postav zanechal na tv. obrazovce: v pohádkách (Co poudala bába Futeř, 1983; Zlaté kapradí, 1984; Dvojčata, 1986; Kdo probudí Pindruše?, 1987; Motovidla, 1987; Drátenická pohádka, 1987; Černovláska, 1988; Zlatý ostrov, 1989; Světýlka z blat, 1992; Jánošova kouzelná flétnička, 1993; Třetí noc pro čaroděje, 1994), inscenacích (Dopis psaný španělsky, 1980; A na konci je začátek, 1981; Její pastorkyňa, 1983; Mlčení Marie Zvoníkové, 1984; Záhada zamčeného pokoje, 1986; Arabesky, 1987; Nanečisto, 1988; Dvě z Paříže, 1988; Vlci, 1990; Milostivé léto, 1991; Motýl na anténě, 1991; Giroflé-Giroflá, 1991; Ať ten kůň mlčí!, 1992; Isabela, vévodkyně bourbonská, 1999; Den, kdy nevyšlo slunce, 2001; Ani svatí, ani andělé, 2001; Falešné obvinění, 2004; Stříbrná vůně mrazu, 2005; Ďáblova lest, 2008; Než se táta vrátí, 2008) a seriálech (Okres na severu, 1980; Malé dějiny jedné rodiny, 1987; Chlapci a chlapi, 1988; Dobrodružství kriminalistiky, 1991; Hospoda, 1996; Pražský písničkář, 1996; Ďábel v Praze, 1996; Ordinace v růžové zahradě, 2005–06; Trapasy, 2006; Vyprávěj, 2009). V ČT uváděl vzdělávací pořad To je ta čeština. Za práci v dabingu obdržel Cenu Františka Filipovského (2000).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!