V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

POSTRÁNECKÝ, Václav

Václav POSTRÁNECKÝ (* 8. 9. 1943 Praha)  – herec a divadelní režisér; manžel baleriny Heleny Postránecké (* 1947). Vyrůstal v rodině obchodníka a prodavačky. Od šesti let účinkoval v Dismanově rozhlasovém dětském souboru a hrál několik dětských rolí ve filmu. Když neuspěl při zkouškách na DAMU, vyučil se zámečníkem (1960). Roku 1959 nastoupil jako jevištní technik v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a o rok později byl angažován jako herecký elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1960–62), kde k jeho rolím patřil např. Karel v Blažkově Příliš štědrém večeru. Své nevšední pohybové schopnosti, proměnlivost mimiky a dar výřečnosti rozvinul během následujících sedmi sezon ve Státním divadle v Brně (mj. Puk ve Snu noci svatojánské). Bezmála jednu dekádu hrál v Městských divadlech pražských (1969–78), kde zaujal výraznými, pod povrch jdoucími kreacemi hrdinů spíše temných (Herostratos v Gorinově Zapomeňte na Herostrata, čert v Bryllově „jánošíkovském muzikálu“ Malované na skle, titulní postava v Barnesově grotesce Čtrnáctý hrabě Guerney). Od ledna 1979 až dosud je předním členem činohry Národního divadla v Praze. Z plejády postav, ve kterých exceloval na naší první scéně, sluší vzpomenout zejména krejčíka Fialu v Macháčkově inscenaci Našich furiantů, Edgara v Králi Learovi, Valdštejna v Daňkově Vévodkyni valdštejnských vojsk, ponza v Pirandellově jevištní šarádě Je to tak – chcete-li, titulního hrdinu Sofoklovy tragédie Oidipús vladař, řezníka Martina v adaptaci Roku na vsi bratří Mrštíků, Valentu v Tylově Paličově dceři. Za jeho vrcholnou roli bývá označován Podkolatov z Krobotovy inscenace Gogolovy Ženitby. Za tuto roli získal Cenu Thálie 1995 a byl v nejužší nominaci na Cenu Alfréda Radoka. Již roku 1968 mu byla udělena cena Divadelních novin pro herce do 30 let. Od začátku tíhl k charakterním, vesměs do komiky nebo tragikomiky laděným rolím. Své postavy často jemně ironizuje a lehce karikuje. Charakterizuje ho však také jemná empatie, která vede ke schopnosti vykreslit charaktery s širokým typovým rozpětím. Jeho do značné míry antiiluzivní herectví vytváří vždy osobitou míru stylizace, charakterizuje postavu základním dominantním gestem a příznačnou intonací. Na film. plátně se poprvé objevil v anonymní dětské epizodě Slavíčkova filmu Konec strašidel (1952). Následovalo několik dalších klukovských rolí, z nichž větší byl Karlík Prouza, jeden ze čtveřice dětských obdivovatelů roztomilého psíka ve Weissově dětském filmu Punťa a čtyřlístek (1955), dále synáček ze „vzorné rodiny“ Honzátkových (J. MarvanM. Valentová) v komedii O. Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955) a jeden z trojice titulních chlapeckých protagonistů dětského snímku Malí medvědáři (1957) Jindřicha Puše a Jiřího Jungwirtha. Na přelomu 50. a 60. let se přehrál do postav jinochů a mladých mužů: dělníků (Mstitel, 1959; Chlap jak hora, 1960), sportovců (Poslední etapa, 1962) a vojáků (Bylo nás deset, 1963). A pak již přišel jeho první film. tatínek: s J. Andresíkovou hrál rodiče malého Tondy Houdka (Jiří Kúkol) v Kovalově filmu podle Václava Čtvrtka My tři a pes z Pětipes (1971). Až 70. léta mu přinesla první velké a hlavní role. Takovou byl Honza Marek, kamarád zavražděného řidiče poštovního vozu, který se při pátrání po vrahovi sblíží se sympatickou zpěvačkou (J. Šulcová) v Schulhoffově detektivce Smrt si vybírá (1972). Další detektivkou, ovšem s dějem v jiném prostředí a jiné době (sociální bouře na severu Čech ve druhé polovině 19. století), bylo Tajemství zlatého Buddhy (1973) režiséra D. Kleina. Hrál v něm rozporného dělnického radikála Jarku Zemana, který se dostal do podezření z vraždy otce své dívky (J. Preissová) a při zatýkání byl četníky zastřelen. Kriminalistu kapitána Havránku, vyšetřujícího vraždu mladé ženy (H. Čočková), vytvořil v povídce Víkend, kterou natočil Július Matula pro triptych Motiv pro vraždu (1974). Velkou roli tv. reportéra Cyrila Dadáka hrál v Brynychově filmu Jakou barvu má láska (1973). Partnerkou v roli mladé inženýrky, jeho milenky, manželky a matky jeho dítěte, mu byla J. Obermaierová. Zřídka hrál postavy nesympatické, jako byl ženatý traktorista Valeš, otec nemanželského dítěte lehkomyslné Julky Vávrové (J. Kotrbová), která se vypočítavě provdá za nezkušeného vojáka (J. Hanzlík) ve Vorlíčkově filmu Dva muži hlásí příchod (1975). Negativní úlohou byl i cynický emigrant Wunder-Pepi, majitel horského hotelu v kterémsi jihoamerickém státě v dobrodružném příběhu z okruhu tv. seriálu o majoru Zemanovi Rukojmí v Bella Vista (1980) režiséra Jiřího Sequense. Po menší roli zahradníka Jakuba ve Vorlíčkově pohádce Jak se budí princezny (1977) si s chutí zahrál hlavní postavu vysloužilého vojáka Martina, který tím, že uvařil ze sekyrky polévku, přelstil lakomého a bezohledného fojta valašské dědiny (K. Vochoč) v gottwaldovském pohádkovém filmu Zdeňka Zydroně Pohádka svatojánské noci (1981). Do životního realismu současné doby ho převedla postava dirigenta Michala Adámka, který se dvěma kamarády (J. SatinskýP. Nový) každoročně trávil zimní dovolenou v Beskydech do té doby, než se jim tuto idylu jejich manželky (paní Adámkovou hrála E. Balzerová) rozhodly překazit v situační rodinné komedii Marie Poledňákové S tebou mě baví svět (1982). Atypickou, krajně negativní postavu amorálního a krutého Vůdce vytvořil v podobenství Miloše Zábranského Masseba (1989). Jinak po roce 1990 nevybočovali jeho film. hrdinové z linie komických rázovitých figurek bonvivánských, trochu potrhlých i omezených, a nezřídka sukničkářských chlapíků: generál v Sirového adaptaci Švandrlíkovy humoristické knihy Černí baroni (1992), řemeslnický všeuměl Carda ve Filipově hořké komedii Jedna kočka za druhou (1993), drogista Pivoňka v hrabalovské komedii Andělské oči (1994) D. Kleina, chamtivý náměstek Stoklasa ve Filipově bláznivé komedii Nebát se a nakrást (1999), děda Pepík v rodinné komedii režisérky Poledňákové Jak se krotí krokodýli (2006), gangsterský milionář Salinger v Janákově kriminální černé komedii Ro©k podvraťáků (2006) a zkušený a rázovitý vinař Michalica v letních komediích Bobule (2008) a 2Bobule (2009). Nejlépe v tomto ohledu vykreslil portrét požitkářského podvodníčka JUDr. Karla Zajíčka, protagonistu retrokomedie Konto separato (1997), kterou D. Klein natočil na motivy skutečného případu ze 30. let 20. století. Smysl pro vynalézavou drobnokresbu prokázal na tv. obrazovce v nepřeberném množství her a inscenací, např. Za ranních červánků (1970), Návrat pana Ryšánka (1971), Dlouhý den v krátkém životě (1971), Princ a chuďas (1971), Země zlatých plodů (1973), Bláznova smrt (1973), Kost v krku (1973), Případ Adler (1974), Králův kalich, (1974), Čert na zemi, (1975), Pan Kobkán vdává dceru (1977), Jak se zranit ve službě (1978), Štědrý večer bratří Mánesů (1981), Spor architekta Zítka (1981), Tři cesty k domovu (1983), Krásná vyhlídka aneb Bellevue (1983), Bandité (1984), Hrabě Luxemburg (1985), Pan Pickwick (1986), Šťastlivec Sulla (1991), Mistr Kampanus (1993), Muž v pozadí (1994), Generál Eliáš (1995), Romeo, Julie a tma (1997), Ortel (1999), Arrowsmith (1999), Brouk v hlavě (2002), Bankrotáři (2003), Všichni musí zemřít (2005) aj. Na jeho stabilní oblibě má značný podíl pravidelné účinkování v seriálech, mj. Byl jednou jeden dům (1974), Matka (1975), Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Muž na radnici (1976), Ve znamení Merkura (1978), Dnes v jednom domě (1980), Létající Čestmír (1983), Zlá krev (1986), Rodáci (1987), Cirkus Humberto (1988), Přísahám a slibuji (1990), Bylo nás pět (1994), Duch český (2000), Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (2000), Náves (2005). Důvěrně ho znají i nejmladší diváci z pohádek Kalhoty od krejčího ze Lhoty (1988), Co medvědi nevědí (1988), O těch Martinových dudách (1991), O myrtové panně (1992), Zlatník Ondra (1995), Kašpárkovy rolničky (1999), O víle Arnoštce (2001) aj. Namluvil seriály večerníčků O Kubovi a Stázině (1988) a Štuclinka a Zachumlánek (1999). Jako spíkr doprovodil řadu animovaných filmů. Velmi tvárný hlasový projev uplatňuje v rozhlase a dabingu (jeho ústy promlouvají česky např. Dustin Hoffman a Anthony Hopkins); za dabing získal Cenu Františka Filipovského (2005). V posledních letech moderuje také zábavné tv. pořady (Zlatíčka na TV Nova a To byl… na ČT) a slavnostní události (např. udílení cen Thálie). Věnuje se režii v oblastních a pražských divadlech i agenturních inscenacích (Opala je poklad, Bosé nohy v parku). Je pedagogem pražské FAMU. Od roku 2005 stojí v čele prezidia Herecké asociace.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!