V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

POLÍVKA, Boleslav/Bolek

Boleslav/Bolek POLÍVKA (* 31. 7. 1949 Vizovice, okres Zlín)herec, mim, režisér, scenárista a autor divadelních her; bývalý manžel francouzské herečky Ch. Poullain , otec herečky A. Polívkové a kostýmní výtvarnice a divadelní režisérky Kamily Polívkové (* 1975). Pochází z rodiny vášnivého ochotníka. Absolvoval brněnskou JAMU (1971) ve Smočkově hře Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho a pak vystupoval v Praze s C. TurbouB. Hybnerem ve Státním divadelním studiu (1971–72). Roku 1969 spoluzakládal brněnské Divadlo Husa na provázku, kde působil až do roku 1992 jako herec, mim, klaun, autor i režisér. Ve své původní div. tvorbě (Am a Ea, 1973; Pépe, 1974; Pezza versus Čorba, 1975; Trosečník, 1977; Poslední leč, 1981; Šašek a královna, 1983; Seance, 1987) kombinuje hravě a spontánně prvky pantomimy, klauniády a herectví, mnohdy v tragikomické poloze. Častými pohostinskými vystoupeními v zahraničí (např. spolupráce s italským souborem Piccolo teatro di Pontadero) dosáhl světové proslulosti, k domácí popularitě přispěl valnou měrou jeho vlastní pravidelný tv. pořad Manéž Bolka Polívky. Poprvé ho profesionální kamera zachytila jako mladíka v davu návštěvníků zámku v Pinkavově komedii pro mládež Kočky neberem (1966). Plnohodnotně se začlenil do české kinematografie až ve filmech Vladimíra Síse, jež ve stylizované podobě zaznamenaly jeho scénické kreace: lstivý koločavský hospodský Magery v Baladě pro banditu (1978), trosečník v Blues pro EFB (1980) a dr. Zvonek Burke v Poslední leči (1981). Zásadní obrat v jeho kariéře způsobila režisérka V. Chytilová, která jeho osobitý komický projev i autorský potenciál zúročila v ústředních postavách svých moralistních komedií: vysokoškolský zběh a začínající strojvůdce Honza Dostál (Kalamita, 1981), správce zchátralého hradu Slach a královnin šašek (Šašek a královna, 1987), vesnický buran a milionářský dědic Bohuš Stejskal (Dědictví aneb Kurvahošigutntag, 1992), filmový režisér Rosťa (Vyhnání z ráje, 2001) a osamělý boháč Dub (Hezké chvilky bez záruky, 2006). Blízké jeho naturelu se ukázaly být smolařské a pronásledované typy antihrdinů, kteří vzdorují nepřízni osudu s neutuchající vitalitou, vášní, veselou myslí i fanfaronstvím: zneuznaný herec oblastního divadla Perda v Lutherově hořké komedii Štek (1988), cirkusák Pepe v Jakubiskově féerii Sedím na konári a je mi dobre (1989), stárnoucí plavčík a varietní umělec Marčélo ve Schmidtově psychedelické komedii Eliška má ráda divočinu (1999), bonvivánský slovenský statkář Štefan Barány v Lutherově adaptaci Vančurova stejnojmenného románu Útěk do Budína (2002), bohémský sochař Bedřich Mára v Hřebejkově hořké komedii Pupendo (2003), svobodomyslný „bílý Rom“ Stano Zaječí ve Vejdělkově romské komedii Roming (2007), Mrklas bývalý kouzelník v Hřebejkově komedii U mě dobrý (2008) a starosta Touchyn v komedii D. Kleina Svatba na bitevním poli (2008). V uměřeně tlumené, zcivilněné poloze překvapil rolí odvážného venkovského faráře Holého, za jehož ztvárnění v Michálkově snímku na motivy Demlovy stejnojmenné knihy Zapomenuté světlo (1996) získal Českého lva a ocenění na MFF v Karlových Varech. Druhého Českého lva mu vynesla úloha ustrašeného „hrdiny proti své vůli“ Josefa Čížka, který se svou manželkou (A. Šišková) ukrývá doma židovského uprchlíka (C. Kassai), v Hřebejkově protektorátní tragikomedii Musíme si pomáhat (2000). Výrazné vedlejší anebo i menší role vytvořil v dalších filmech nejrůznějších žánrů a tématického zaměření: sluha a milenec kněžny (I. Chýlková) v černé komedii J. Němce V žáru královské lásky (1990), zdeptaný soused Plíha v laskavé retrokomedii Obecná škola (1991) J. Svěráka, král Václav v Brabcově jarryovské černé grotesce Král Ubu (1996), furiantský strýc Václav v Hřebejkově retrokomedii Pelíšky (1999), bohatý emigrant z Kanady Yuri v Tycově komorním psychologickém snímku Malé oslavy (2008), žebravý mnich Petr v Jakubiskově výpravném historickém thrilleru Bathory (2008), bývalý kovář Jiří v koprodukční česko-polské tragikomedii Operace Dunaj (2009) režiséra Jacka Glomba a rabín Kocharowski ve Vorlově politické satiře Ulovit miliardáře (2009). V poslední době přibývají v jeho galerii postavy otců: hrál je v kriminálním snímku F. A. Brabce Bolero (2004), ve Slámově příběhu několika outsiderů ze severočeského průmyslového města Štěstí (2005) a ve Vorlově „němé“ grotesce Skřítek (2005). V německém filmu A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu/Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern (2004), který formou intimního psychologického portrétu natočila o strádání české spisovatelky Boženy Němcové německá režisérka Dagmar Knöpfel, zpodobnil po boku německé herečky Corinny Harfouch autentickou postavu spisovatelčina manžela Josefa Němce v tradičně zjednodušené interpretaci jako domácího tyrana, lakomce a opilce. V jeho herecké tvorbě nechybí ani účinkování v tv. dramatických pořadech: pohádkách (Poloviční kouzelníci, 1971; Kazisvěti, 1973; Potulné pohádkové divadlo, 1974; O bábě hladové, 1990; Pohádka o Faustovi, 1995), tv. filmech (Záhada zlatého servisu, 1987; Požírač medvědů, 1996; Hodina klavíru, 2007) i seriálech (Pražský student, 1991; Motel Anathema, 1997; Útěk do Budína, 2003; Bazén, 2005; Znamení koně, 2010). Pod režijním vedením Jána Roháče vytvořil ve slov. tv. komedii Traja chrobáci (1975) s O. JirákemJ. Dvořákem trojici nezbedných broučků. V tv. seriálu Černí baroni (2003), který podle oblíbené Švandrlíkovy knihy režíroval J. Herz, ztvárnil poručíka Hamáčka. S J. Pechou namluvil loutkový večerníčkový seriál Krysáci (2005). Jeho osudům a tvorbě jsou věnovány publikace Petra Hájka a Andreje Šťastného Předběžný portrét (1987, 1989), Rostislava Sarvaše a Miloslava Zapletala Bolek Polívka v manéži i mimo (1995), Miloše Štědroně Bolek Polívka v hlavní roli: divadlo (1999, 2003) a Luboše Marečka Filmové kralování Bolka Polívky (2004). Režisérka V. Chytilová natočila jeho medailón (1994) do cyklu GEN společnosti Febio. Polívka v Brně provozuje vlastní Divadlo Bolka Polívky a na své farmě v Olšanech u Brna pořádá kulturní a zábavné akce.

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!