V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PÍPAL, Pavel

Pavel PÍPAL (* 11. 4. 1938 Pelhřimov)  – herec. Nejprve působil jako loutkoherec v Hradeckém loutkovém divadle (1958–61) a po krátkých angažmá v oblastních divadlech ve Varnsdorfu a Chebu se stal předním členem činohry plzeňského Divadla J. K. Tyla (1965–79). Roku 1980 byl angažován do Městských divadel pražských, aby zde zazářil postupně jako Ezra Manon v Macháčkově inscenaci moderní tragédie Smutek sluší Elektře, Morák v Srpnové neděli či Oberon ve Snu noci svatojánské. Po rozdělení souboru roku 1991 přešel do Divadla ABC (Jak jsem vyhrál válku, Frank Pátý, Past na myši, Charleyova teta, D’Artagnanova dcera, Ideální manžel), kde setrval do odchodu do penze (2000). Směřoval k typizaci postav, které formoval pevnými obrysy. Jeho hrdinové vyjadřovali sebevědomí a vnitřní jistotu. Hrál především příslušníky vládnoucích vrstev a inteligence, autoritativní typy a představitele silných individualit. V podobně vyhraněných charakterech se profiloval i ve filmu, kde debutoval v polovině 60. let dvěma epizodkami: příslušníka VB (Anděl blažené smrti, 1965) a člena závodního výboru ROH (Škola hříšníků, 1965). K dalšímu filmování se dostal po mnohaleté pauze ve Vávrových normalizačně zkreslených válečných freskách Sokolovo (1974) a Osvobození Prahy (1976). Soustavnější spolupráci s filmem rozvinul až v následujícím desetiletí do jisté míry zásluhou režiséra V. Drhy, v jehož čtyřech filmech vytvořil výrazné portréty zásadových a rozhodných mužů. V komedii Dneska přišel nový kluk (1981) to byl podnikový technik Koryčánek, v němž nalézá spojence titulní hrdina, mladý absolvent průmyslovky (M. Brodský), jemuž se nedaří příliš zapadnout do kolektivu provinční továrny. Se Z. Hadrbolcovou hrál rodiče dospívajícího školáka Standy Stuchlíka (M. Krb), jednoho z dvojice hlavních hrdinů lyrické komedie Do zubů a do srdíčka (1985). Adaptace Páralova románu Muka obraznosti (1989) ho představila v tragické úloze hlavního technologa liberecké textilky Bohdana Bukvaje, který spáchá sebevraždu, když zjistí, že mu byl zcizen a v zahraničí realizován jeho nápad na výrobu hydrofobní látky. Předčasnou, tentokrát ovšem násilnou smrtí končí jeho postava ptáčníka, který jako nalezence vychová královského synka v pohádkovém příběhu podle staré irské předlohy Jestřábí moudrost (1989). V pohádce O zatoulané princezně (1988), kterou natočil A. Kachlík, ztělesnil cirkusového principála, jehož syn (Petr Mikula) získá srdce princezny (L. Tomková). Do této žánrové kategorie spadá svým způsobem také postava hajného Kaliny z Brabcovy váchalovské parodie Krvavý román (1993), ve které ho zatím naposledy mohli diváci spatřit v kinech. Během 80. let vytvořil několik drobnějších rolí v psychologických filmech ze současnosti (Sny o Zambezi, 1882; Vítr v kapse, 1983; Výjimečná situace, 1985; Havárie, 1985), objevil se však i v historických kostýmech jako řezbář ve Vávrově životopisné fresce Putování Jana Amose (1983), a především jako stárnoucí hrabě Chamaré, který kvůli pátrání po pokladu svého předka zcela zanedbává svou choť (B. Bohdanová) i své panství, v Troškově volné adaptaci novely Aloise Jiráska Poklad hraběte Chamaré (1984). V podobně nepravidelném rytmu se odvíjela jeho spolupráce s televizí v isncenacích a tv. filmech (Vražda před večeří, 1972; Duch soudce Pauknera, 1982; Nevěsta z obrázku, 1983; Popel a hvězda, 1990; Společenská hra, 1991; Hřbitov pro cizince, 1991; Duhová hora, 1994; Stříbrný a Ryšavec, 1998; Atentát na ministra financí, 1998) a seriálech (Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Laskavý divák promine, 1993; Nováci, 1995; Vyprávěj, 2009). Jeho hlas zaznívá v rozhlasových hrách a často také v dabingu.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!