PAVELKA, Ondřej
Ondřej PAVELKA (* 10. 9. 1955 Nový Jičín)
–
herec; syn herce Vladimíra Pavelky (* 1925) a bývalý manžel herečky
E. Salzmanové. Od svých dvou let vyrůstal v Karlových Varech, ale základní školu již navštěvoval v Ostrově (nad Ohří), kde jeho maminka učila na Lidové škole umění a otec vedl kulturní dům. Ve dvanácti letech se nadchl dramatickým uměním: účastnil se recitačních soutěží (Šrámkův Písek a Wolkerův Prostějov) a s dětským souborem Minidiv i festivalů amatérských divadel. Zde se seznámil s členy pražského poloprofesionálního Divadla na okraji, kteří ho přizvali ke spolupráci. Před studiem na DAMU (1976–78) pracoval rok jako kulisák v karlovarském Divadle Vítězslava Nezvala, kam zběhl z gymnázia. Po absolvování DAMU nalezl tvůrčí zázemí v souboru Divadla na okraji, kde svými kreacemi významně přispěl k umělecké profilaci této scény (Mercutio v
Romeovi a Julii, Goethův Faust, hejtman v
Revizorovi). Zároveň se roku 1982 ujal vedení amatérského A-studia, které se postupem času profesionalizovalo a na jehož repertoáru se podílí jako herec (Lopachin ve
Višňovém sadu), režisér (
Vojcek,
Hořký Maxim,
Hodina lásky,
Báj), dramaturg i autor. Na jaře roku 1989 přijal trvalé angažmá v Divadle Na zábradlí, kam ho zlákala možnost spolupráce s Janem Grossmanem, pod jehož vedením si zahrál např. Olbrama v Havlově hře
Largo desolato, Sganarela v
donu Juanovi a doktora Foustka v
Pokoušení. Po Grossmanově smrti zakotvil roku 1993 v činohře Národního divadla, které zatím neopustil a představil se zde např. jako Novotný v Peroutkově
Oblaku a valčíku, Jungwirt v
Nobelovi, Jakub Rezek v Mášových
Podivných ptácích, Petr Verchovenský v
Běsech, Cassio v
Othellovi, Bláha v
Našich furiantech, Jan Dítě v adaptaci Hrabala
Obsluhoval jsem anglického krále a Nigel ve Stoppardově
Rock’n’Rollu. Jako představitel charakterních a psychologických rolí, romantických postav i soudobých intelektuálů vyniká mimořádnou schopností herecké imaginace a kreativity v klasickém i moderním repertoáru. Ať se pohybuje v hrách Shakespeara, Molièra, Havla nebo Dostojevského, mají jeho hrdinové něco společného. Jejich fanfarónství a romantická velkorysost sice nejednou zamíří do heroických výšin, ale často je v rozletu sráží ironie a skeptické pochybnosti. Dokáže se ztotožnit s plebejskou poťouchlostí stejně samozřejmě jako se šlechtickou dekadencí. Zároveň patří k hercům, kteří na scénu přinášejí napětí a tajemství. Mnohé z toho využívá i ve svých občasných režiích (A-studio, Divadlo Rokoko, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Národní divadlo). Jeho film. hrdinové jsou vesměs současní mladí muži, zarputilí a romanticky rozevlátí, nezřídka také cyničtí, sobečtí a zahledění do sebe. Před kamerou debutoval v
Herzově temné pohádce
Deváté srdce (1978) v hlavní postavě potulného studenta Martina, který nasazuje život pro princeznu (
J. Jurištová). Režisér
F. Vláčil mu svěřil historickou postavu mladého skladatele Josefa Suka v básnickém životopisném filmu o Antonínu Dvořákovi
Koncert na konci léta (1979). V nekonvenčním slov. filmu Juraje Jakubiska
Postav dom, zasaď strom (1979) představoval dobráka Žiga. V naturalistickém kriminálním filmu Jiřího Svobody
Řetěz (1981) mu připadla role mladičkého fotografa Ivana, nesmělého ctitele mladé sousedky, ošetřovatelky Marty (
Z. U. Keslerová), který je zabit, když ji brání před dvojicí zločinců. V poetickém filmu
A. Kachlíka Kouzelné dobrodružství (1982) podle literární předlohy francouzského spisovatele Alaina-Fourniera vytvořil zajímavou postavu zchudlého zámeckého pána Franze, marně hledajícího zmizelou snoubenku. Citovou krizi překonává jeho vojenský letec Olda Raška v prvotině Milana Růžičky
Pod nohama nebe (1983), zatímco sebevědomím překypuje jeho ambiciózní inženýr Karel Strnad v komedii
V. Olmera Co je vám, doktore? (1984). Další rozporuplnou postavou byl ctižádostivý vrcholový cyklista Viktor Vydra ve Skalského psychologickém příběhu dvou bratrů protikladných povah
Všechno nebo nic (1984). S
K. Heřánkem vytvořili ústřední dvojici důstojníků kontrarozvědky ve špionážním příběhu
Druhý tah pěšcem (1985). Do vedlejších rolí ho obsadil režisér Jiří Svoboda v psychologickém dramatu z lékařského prostředí
Skalpel, prosím (1985) a ve zfilmování románu Jaroslava Havlíčka
Prokletí domu Hajnů (1988). Jako protagonistu si ho vybral režisér Zdenek Zaoral do své poetické fantazie
Poutníci (1988), aby ztělesnil div. režiséra Pavla, který hledá se svým souborem adekvátní přetlumočení Máchova
Máje do jevištního tvaru. Jeho velmi intenzivní spolupráce s filmem vyvrcholila na rozhraní 80. a 90. let trojicí postav. Vedle rolí donchuánského propagačního referenta pražské zoologické zahrady Igora Hanáka v Křístkově milostném příběhu
Zvířata ve městě (1989) a poctivého kriminalisty Františka Jareše v Kubištově kriminálním filmu
Divoká svině (1989) zaujal po boku
B. Polívky v úloze válečného veterána Prengela, jednoho z dvojice podivínů, o jejichž poválečném putování za štěstím, které osudově poznamená setkání se židovskou dívkou (
M. Hrubešová), vypráví Jakubiskova poetická féerii
Sedím na konári a je mi dobre (1989). Po delší odmlce se na plátně připomněl rovnou ústřední trojrolí vydavatele Paseky, zlodušského Mistra a nevinného malíře Fragonarda v Brabcově váchalovské parodii dobrodružných románů
Krvavý román (1993). S další hlavní rolí se na něho obrátil Petr Koliha, v jehož adaptaci Vieweghova románu
Výchova dívek v Čechách (1997) se jako mladý učitel češtiny a začínající spisovatel Oskar Wégh nechává svést dvacetiletou milionářskou dcerou Beatou (
A. Geislerová). Poté si už zahrál jen faráře v Jakubiskově erotické černé komedii
Post coitum (2004). Absenci film. příležitostí si vynahrazuje účinkováním v televizi, která ho pravidelně vytěžuje už od studentských let v řadě inscenací, pohádek a filmů:
Mapa zámořských objevů (1978),
Zákony pohybu (1979),
Chlapec z majera (1980),
Moje koně vrané (1980),
Kamenný orchestr (1981),
Výslech (1982),
Santa Lucia (1984),
pohádka o lidské duši (1986),
Proces s vrahy Martynové (1988),
Úraz (1988),
Faust (1990),
Zachýsek zvaný Rumělka (1990),
pohádka o touze (1991),
Sen o krásné panně (1994),
Play Strindberg (1996),
Ta třetí (2002),
Hadí tanec (2005),
Království potoků (2005),
Žil jsem s cizinkou (2005),
Jasnovidec (2005),
Kočky (2006),
Velkofilm (2007),
Dům u zlatého úsvitu (2009) i několika seriálů (
Zákony pohybu, 1978;
Malý pitaval z velkého města, 1982;
Náhrdelník, 1992;
Co teď a co potom?, 1992;
Horská služba, 1998;
4teens, 2009), z nichž největší popularitu mu přinesla postava záletného Oldy Farského z
Ulice (2005–10). Své zkušenosti již řadu let předává studentům katedry alternativního a loutkového divadla DAMU.
